Mao Ce-tung zemřel v noci z 9. na 10. září, chvíli po půlnoci, roku 1976. Dožil se osmdesáti tří let. Rádio ohlásilo Pekingu, že vůdce zemřel, až po šestnácti hodinách. Jeho tělo bylo balzamováno a vystaveno.
Maovi bylo třiaosmdesát let a měl za sebou již celou řadou chorob. Jeho plíce byly zdevastovány spoustou vykouřených cigaret a vyčerpány neustálým bojem s různými bronchitidami a zápaly plic. Hans Bankl v knize "Život a smrt slavných" označil kouření za Maův největší rizikový faktor. I když už se skoro nemohl hýbat, pořád držel v ruce zapálenou cigaretu.
S tím souhlasí ve své knize "Soukromý život předsedy Maa" i jeho osobní lékař Dr. Li Čchi-suj: "Plicní stěny ztratily svoji pružnost a levá plíce už nepracovala vůbec. Vzduchové bubliny, které se v ní nacházely, znesnadňovaly Maovi dýchání. Mohl se sice nadechnout, ale s výdechem měl problémy. Pohodlně se mu leželo pouze na levé straně, kdy váha těla vytlačovala vzduchové bubliny z levé plíce a zdravější pravá plíce mohla pracovat. Častokrát mohl dýchat pouze za pomoci kyslíkové masky a v případě dechové nedostatečnosti jsme používali respirátor vyrobený v USA, který Maovi zaslal Henry Kissinger po své tajné návštěvě Číny v roce 1971."
Nemohl se léčit
V roce 1974 se zjistilo, že Mao trpí vzácnou nevyléčitelnou a smrtelnou sklerózou, zasahující motorická nervová vlákna. Postupně degenerují jednotlivá nervová zakončení, svaly se nemohou pohybovat a zakrňují. Nakonec ochrnou i dýchací svaly a pacient umírá. "Předtím však ztratí schopnost mluvit a polykat a musí být uměle krmen za pomoci trubice zavedené do žaludku. Kromě toho tuto nemoc provázejí neustálé plicní infekce. Proti této nemoci prakticky neexistuje žádný lék. Většina pacientů umírá do dvou let," popisuje Čchi-suj.
Maova choroba postupovala přesně podle tohoto schématu. Nezabíjela ho však jen skleróza. Srdce sláblo, poznamenané věkem a třemi infarkty.
Z vážnějších chorob z dřívějších let je třeba zmínit malárii, kterou prodělal v roce 1929. Tři měsíce se potácel na hranici života a smrti, v době občanské války se dal chinin sehnat jen velice těžce. V letech 1933 a 1934 se objevily recidivy, které ho přinutily k delším pauzám. Jinak měl dobrou tělesnou konstituci a byl jen málokdy nemocný.
Od roku 1961 se Mao stáhl do soukromí. "Dny jeho dialogu s obyčejnými lidmi pominuly," konstatuje Bankl. Tak se mu podařilo zastřít počátek jeho nemoci. Nejprve začalo být nápadné, že se kolem něj často objevovaly zdravotní sestry. Asi od poloviny šedesátých let byla znatelná strnulost pohybů a třes rukou, tedy zřejmé příznaky zmiňované sklerózy. Pohyboval se strnulými, šoupavými kroky, mimika tváře ztuhla. Časy, kdy přeplaval řeku Jang-ce (1956) byly dávno pryč a již se nevrátily.
