Zatímco dříve se podle odborníků infikovaná klíšťata vyskytovala hlavně tam, kde je vlhko, tedy zejména v okolí větších řek, dnes již před nimi neutečeme ani do pražského parku, i když tam je nákaza přece jen o něco méně pravděpodobná.
„Klíšťata jsou aktivní, když se teploty vyšplhají k deseti, patnácti stupňům, jejich hlavní sezona přichází v dubnu a květnu a naopak vedra nad 30 stupňů Celsia už také nemusí,“ řekla primářka.
Klíšťata přenášejí klíšťovou lymeskou boreliózu a encefalitidu. Česká republika doplňuje evropskou statistiku výskytu klíšťové encefalitidy o celou jednu čtvrtinu a je tedy na předním místě v počtu výskytu tohoto závažného onemocnění, které může mít i doživotní následky.
„Virus tu byl vždycky, každá nemoc má nějaké území, kde se jí daří. Klíšťová encefalitida patří k Česku, stejně jako k Rakousku nebo Polsku, ale ve výskytu případů hraje roli také zodpovědnost obyvatelstva daného území.
„Proočkovanost proti klíšťové encefalitidě u nás zůstává řadu let stejná a nejnovější průzkumy hovoří o pětadvaceti procentech. Nejuvědomělejší jsou Jihočeši s 38 procenty,“ upozorňuje Roháčová a dodává pro srovnání, že v sousedním Rakousku je to zhruba 85 procent a v Německu 43 procent.
Účinnou obranou je očkování
„Lidé se nás často ptají, jestli může klíště odpudit třeba tabák anebo nějaké složení potravy či konkrétní vitamíny. Nic takového doporučit nemůžeme,“ řekla primářka s tím, že složení látek na kůži klíště zajímá, ale nedají se z toho dělat stoprocentní závěry a rady. Částečnou ochranou jsou repelenty, ale nejúčinnější pomocí zůstává podle primářky očkování. Sama lékařka je podle svých slov proti klíšťové encefalitidě očkovaná (borelióza se neočkuje), stejně jako celá její rodina.
„Nic, čemu bych sama nevěřila, bych nedoporučovala,“ uvedla a dodala, že zprávy o tom, že očkování škodí a u dětí způsobuje autismus, byly nepodložené a nepravdivé. „Nic takového prokázáno nebylo.“
Když se zakousne infikované klíště, kostky jsou vrženy. Může vás nakazit v tu ránu. Doba jeho přisátí nehraje roli. Podle lékařky nepomůže - a ani se to nedoporučuje - očkování v ten den, co vás kousne klíště. Teprve po druhé očkovací dávce, tedy po dvou týdnech, můžete být v klidu.
Na otázku, kdy je třeba zajít k lékaři, Roháčová odpověděla: „Trošku teploty, bolesti hlavy, kloubů, to ještě zůstáváte doma. Pak buď s fází klidu, anebo hned, nastoupí vysoká horečka, třesy, zvracení, poruchy rovnováhy. Což už vás doma nenechá.“
Sedm lidí z deseti má po meningitidě doživotní následky
Meningokok: stačí kýchnutí a únava a lékaři bojují o váš život Čtenářka Zuzana po prodělání meningokokové infekce má jednu nohu amputovanou v bérci. |
V Rozstřelu se také hovořilo o nebezpečné bakterii meningokoka, která způsobuje zánět mozkových blan (meningitidu). Dokáže člověka zabít během několika hodin, v lepším případě může mít fatální zdravotní následky stejně jako klíšťová encefalitida.
„O život onemocnění připraví deset až patnáct procent nakažených. Doživotní následky má pak sedm lidí z deseti,“ řekla Roháčová. Patří k nim ztráta končetin, sluchu, selhávání orgánů a u dětí také opožděný vývoj.
Většinu případů meningitidy způsobuje meningokok, pneumokok nebo bakterie. Onemocnění se pak projevuje jako zápal mozkových blan, infekce míchy nebo krevní infekce. Mezi první příznaky patří ospalost, horečka, bolest hlavy, svalů a kloubů, zvracení, vyrážka nebo skvrny na kůži.
Přežila jsem klíšťovou encefalitidu, ale přišla o sluch |
„Hlavní je rychlý přesun do nemocnice a co nejvčasnější podání antibiotik,“ řekla primářka. „Onemocnění se ale nemusí na začátku hned poznat,“ upozornila. „Když dítěti není dobře a přijde k lékaři, ten nic než třeba zarudlé mandle nenajde, ani z rozboru krve se zpočátku nic nepozná. Máma dá dítě spát a ráno ho najde se skvrnami na kůži a během několik hodin může zemřít,“ to jsou konkrétní případy, popsala lékařka.
Jedinou účinnou ochranu představuje očkování. „Zprávy o tom, že je očkování zbytečné a nepomáhá, jsou nesmyslné,“ zdůraznila Roháčová. Nejohroženější rizikovou skupinou jsou děti do čtyř let a dospívající ve věku od patnácti do devatenácti let. Očkovat se mohou děti již od dvou měsíců.
„V Česku máme očkovací látku typ B a C. S céčkem jsou spojeny i další typy, které se u nás sice tolik nevyskytují, ale vzhledem k tomu, že dnes běžně cestujeme po celém světě, mohou se protilátky hodit. Samostatně pak očkujeme vakcínou typu B.“
Epidemie spalniček
Posledním tématem Rozstřelu byly spalničky, které se v Česku dříve vyskytly u jednoho, dvou případů za rok.
„V loňském roce už to byly stovky případů,“ uvedla Hana Roháčová. Proočkovanost podle ní totiž klesla v posledních letech na 80 procent populace a k ochraně obyvatel by byla potřeba tak 95procentní.
„Stát na to rychle reaguje. Sledujeme protilátky u zaměstnanců zdravotnických zařízení a těm bez protilátek nabízíme očkování.“
