Pátek 28. ledna 2022, svátek má Otýlie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 28. ledna 2022 Otýlie

Přežila jsem klíšťovou encefalitidu, ale ztratila sluch

  1:03
Zprvu to vypadalo na opravdu vydařené opékání pod širým nebem. Užili jsme si s bratrem a švagrovou spoustu legrace. Jenže po třech týdnech se ukázalo, že klíště, které se mi přisálo na páteř, bylo nakažené klíšťovou encefalitidou. Čtenářka Anežka napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.
Klíště mě nakazilo encefalitidou (ilustrační fotografie)

Klíště mě nakazilo encefalitidou (ilustrační fotografie) | foto: Profimedia.cz

Od mého prvního životního zlomu uplynuly už tři roky, bylo mi tehdy osmnáct. Poté, co se ukázalo, že klíště je nakažené encefalitidou, mě čekala okamžitá hospitalizace na infekčním oddělení, velmi nepříjemná záležitost jménem lumbální punkce a snad nikdy nekončící kapačky.

Zpočátku jsem si říkala, že to není žádná hrůza, v jednom kuse jsem spala a cítila se jen neustále unavená.

Hučení jako bych stála u dálnice

Po pár dnech se ale stala nečekaná věc. Když jsem se ráno vzbudila, zjistila jsem, že mám ohromné hučení v uších, asi jako bych stála vedle dálnice, a že nic jiného kromě toho neslyším. Byl to pro mě obrovský šok, okamžitě jsem byla odvezena na ušní, kde jsem podstoupila spoustu vyšetření.

Bohužel jsem neslyšela ani diagnózu. Cokoliv mi chtěl lékař říct, musel mi křičet naplno přímo do pravého ucha. Protože jsem toho moc neslyšela, doufala jsem, že je to jenom dočasná věc způsobená nemocí. Abych si zkrátila chvíli, pouštěla jsem si ve sluchátkách na největší hlasitost písničky, které jsem dobře znala, snažila jsem se z nich zachytit aspoň nějaké útržky.

Druhý den ale přišlo konečné stanovisko, mladá lékařka mi sdělila, že bez naslouchátka se už neobejdu. Vyslechla jsem to s klidnou tváří, ale jakmile jsem se dostala do svého pokoje, zhroutila jsem se. Slzy se staly v následujících měsících běžnou součástí každodenního života.

Nový účes, nový život

Tenkrát ale při mně stáli všichni mí blízcí a spolužáci ze školy za mnou denně chodili. Jednou jsem byla na kapačce, tak si kamarádi stoupli za okno a otáčeli mi stránky v kroužkovém bloku, na kterých měli připravený nádherný vzkaz. Je neuvěřitelné, jak dokáží někteří lidé pomoci svým přístupem. Litovat toho druhého opravdu většinou nestačí.

Po návratu z nemocnice jsem se snažila začít zase aspoň trochu normálně fungovat. Obíhání doktorů už mi přišlo úplně normální a chtěla jsem se zařadit zase zpátky do stáda. Především jsem ale pochopila jednu věc: že se kdykoliv může život změnit ze dne na den. Proto jsem si začala plnit sny a žít každým okamžikem. Nový účes, tetování, velké plány do budoucna a hlavně odhodlání.

Člověk prostě musel nějak nastartovat a rvát se se vším po svém. Měla jsem rok před maturitou, takže jsem byla napjatá, jak to všechno zvládnu. Od té doby jsem bohužel i s pamětí trochu na štíru, ale šikovné české ručičky uměly vždy vytvořit tahák na cokoliv. Maturitu jsem nakonec zvládla s vyznamenáním, dokonce jsem se dostala i na vytouženou medicínu a sluch se mi začal postupně zlepšovat.

"Miluju tě!" "Co jsi říkal?"

Dnes slyším relativně dobře, rozhodně si nemám na co stěžovat, protože jsou horší věci na světě. Důležité je uvědomit si, že každý boj může skončit vítězstvím, záleží však na tom, kde vítězství pro každého z nás začíná.

Všem lidem, kterým nějaká okolnost podobně změnila život, přeji, aby měli sílu nové skutečnosti přijmout za své. Má prognóza do budoucna je bohužel špatná, ale jak už jsem řekla, důležité je žít tímto okamžikem, radovat se z toho, co máme.

Já mám milujícího přítele, kterého jsem potkala až po nemoci, ten mě bere takovou, jaká jsem, zvládáme to všechno s nadhledem a jsme rádi, že se máme rádi. Chcete důkaz? On: Miluju tě. Já: Co jsi říkal?

Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Autoři:
  • Nejčtenější

Angelica: Mám ráda svoje prsa, i když ve 12 letech nebylo lehké se s nimi sžít

Burleska je vlastně teatrální striptýz, svlékání z krásných korzetových kostýmů. „Používáme spoustu peří, kostýmy jsou...

Staňte se vílou i bez diet. Devět rad, jak shodit kila a moc toho neměnit

Premium Chcete pro sebe v novém roce něco udělat? Zapomeňte na razantní diety, které nám odložená kila nakonec vždycky vrátí i...

Ryby a Kozorozi se zamilují, Raky čeká kariéra. Jak bude pod vládou Vodnáře?

Premium Všechno stagnující a strnulé Vodnáře rozčiluje a má chuť prosadit pokrok. Takže je zřejmé, že vstupujeme-li do období...

Žena se fotí zaseklá na různých místech, lidé jí za to platí

Pětadvacetiletá Danielle Birchová z Velké Británie váží dvě stě dvacet dva kilogramů a nehodlá zhubnout ani deko. Díky...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zásadní rady, jak cvičit při hubnutí a zbavit se přebytečného tuku

Seriál Na prvním místě je jídlo. Pokud chcete zhubnout, nevyhnete se úpravě jídelníčku. O tom ostatně byly první dva díly...

Naši zemi by neubránila ani desetkrát větší armáda, říká armádní generál Opata

Premium Přes tři roky šéfuje armádě a nejvíc mu pije krev byrokracie. Když je nejhůř, oblékne maskáče a vyrazí z kanceláře...

Situace se obrací. Dřív byl vstřícný západ, dnes vyrazte s obytňákem na východ

Premium Nemám rád kempy s jejich davovou atmosférou, hlukem a stísněným prostorem a hotely jsou pro mě nenávratně statické,...

Recept na dlouhověkost? Chirurg Pafko vysvětluje, čím si zkracujeme život

Premium Profesor Pavel Pafko o tom, proč si u televize neotevře lahváč, o malém štěstí pro každý den a taky o poučném úrazu na...

  • Další z rubriky

Žena užívá menstruační krev jako elixír mládí i potřebu pro své umění

Třicetiletá Jasmine Alicia Carterová z Barcelony tvrdí, že popíjení vlastní menstruační krve zaručí ženám mládí. Ona...

Crohnova nemoc: nenápadný nepřítel, který umí ostře zaútočit

Její název působí na spoustu lidí jako strašák. A není divu. Crohnova nemoc je zákeřný stav, jemuž se nedá nikterak...

Samota jako neviditelný zabiják. Izolace spouští nemoci, vysvětluje psycholog

Premium Člověk se zrodil jako společenský živočišný druh. Odpradávna potřeboval tlupu, která drží pospolu a spolupracuje, bez...

Na dětskou obezitu máme dnes efektivní léčbu, injekce, říká odborník

Rozstřel V Česku se počet morbidně obézních dětí blíží ke 40 tisícům a může za to také koronavirová pandemie. „Klíčovým...

Mysleli, že mám miliony. A já žila na ubytovně, vzpomíná Nicol Lenertová

Premium Na biologického otce si Nicol Lenertová už nevzpomíná, jen říká, že byl pro ni i její mámu nebezpečný. Během dětství...

Survivor: Nahota i pomlouvání Pazderkové za jejími zády, že je labilní

Po odstoupení zpěváka Vojtěcha Drahokoupila kvůli psychickým potížím ze show Survivor se diváci dočkali i prvních...

Do Česka poprvé připlula loď naložená uhlím z Austrálie. Má pomoci Ostravsku

Do Děčína v sobotu ráno poprvé připlula po Labi loď naložená černým uhlím z Austrálie, informovala Česká televize a...

Devadesátky: Hlavně nehraj jako já, řekl Vetchý Bartošovi o společné postavě

Postavu Tomáše Kozáka v Případech 1. oddělení hraje Ondřej Vetchý. V mladší verzi policisty v Devadesátkách se proměnil...

Angelica: Mám ráda svoje prsa, i když ve 12 letech nebylo lehké se s nimi sžít

Burleska je vlastně teatrální striptýz, svlékání z krásných korzetových kostýmů. „Používáme spoustu peří, kostýmy jsou...