Je mu čtyřiadvacet, závodit s paralympiky ho nebaví a nedávno se jako první beznohý atlet kvalifikoval na mistrovství světa v běhu na 400 metrů - mezi zdravými soupeři. "Lidi se mě pořád ptají, jestli si přeju, abych měl obě nohy zpátky," vypráví Jihoafričan. "Říkám jim, že ne. Jistě, je trochu nepohodlné používat jiné nohy než svoje, ale není nic, co bych nezvládl stejně jako ostatní."
Když Pistorius mluví o "jiných nohou", má na mysli speciální pružné protézy z karbonových vláken. A právě ty nedají spát představitelům Mezinárodní atletické federace (IAAF). Mnozí si totiž myslí, že Pistorius má tak skvělé výsledky právě díky nim.
Naposled se do něj pustil jeho krajan Ross Tucker, vědec se specializací na sport. "Oscar má nad ostatními velkou výhodu. Uznávám ho jako sportovce, ale tohle je zkrátka fakt. Jediní odborníci, kteří tvrdí opak, jsou ti, kdo pracují pro něj nebo pro jeho sponzory," tvrdí Tucker.
Čtvrtkař, jemuž byly obě nohy amputovány v jedenácti měsících kvůli vrozené vadě (narodil se bez lýtkových kostí), nečelí podezření poprvé. IAAF se proti němu postavila už když usiloval v roce 2008 o splnění olympijského limitu pro hry v Pekingu. Protézy prý až příliš zlepšovaly jeho výkon. Jenže Pistorius se odvolal k Mezinárodní sportovní arbitráži (CAS), která potvrdila, že se zdravými atlety závodit může.
Zamítavé stanovisko IAAF se opíralo o studii institutu biomechaniky, Pistorius ale funkcionářům předložil studii z Massachusettského institutu technologie, která přímou souvislost mezi jeho výkony a speciálními protézami neprokázala.
Říkává se mu "nejrychlejší muž bez noh". Je to pravda, Oscar Pistorius ale dokáže porážet i atlety, které vlastní nohy mají.
IAAF nakonec rozhodnutí arbitráže respektovala. "Oscar bude vítán na každém závodě, který se rozhodne běžet," uvedla federace ve svém prohlášení. "Je to inspirativní člověk a těšíme se, že budeme svědky jeho úspěchů."
"Jestli jsem šťastný? To není přesně řečeno," prohlásil tehdy atlet na tiskové konferenci v Miláně. "Jsem v extázi," pokračoval. "Tento den vejde do historie. Pravda se konečně ukázala. Když se nedostanu na olympiádu do Pekingu, budu se určitě snažit závodit v roce 2012." Limit do Pekingu nakonec nesplnil, to ho však nezastavilo. Zlepšoval se každým rokem a za pár dní ho uvidíme závodit na mistrovství světa v Tegu mezi zdravými soupeři.
Postižený? Jak to myslíte?
Sympatický Jihoafričan s italskými předky udělal na protézách první krok už v roce a půl. Přestože je velkým fanouškem fotbalového Lazia Řím, hrál coby kluk ragby, tenis, vodní pólo. Na atletiku se dal až v roce 2004. Mezi handicapovanými sportovci brzo nenašel soupeře. "Nepovažuji se za postiženého. Nikdy se nemůžete zlepšovat, když máte na mysli, že jste jakkoliv postižený," tvrdí Pistorius, který se stal díky své vůli a úspěchům v Jihoafrické republice uznávanou a milovanou sportovní celebritou.
"Moje matka mě nikdy nelitovala jen kvůli tomu, že nemám nohy. Jediný rozdíl mezi mnou a mezi mým bratrem viděla v tom, že brácha si ráno nazouval boty a já si připínal protézy. To je celé," líčí Pistorius, jak se vyrovnával s nepříjemným osudem. Jeho rodiče měli volbu: buď mu nohy nechat a odsoudit ho k životu na vozíku, nebo podstoupit amputaci a spoléhat na to, že se malý Oscar naučí chodit na protézách.
Tohle byly vždycky moje nohy
Jeho příběh ale stále rozděluje atletickou veřejnost. "Cokoliv, co poskytuje jakoukoliv výhodu, nemůžeme akceptovat," nechal se slyšet ještě před Pekingem Elio Locatelli z IAAF. "Zasahuje to čistotu sportu. Co když se za chvíli lidé rozhodnou dát si na záda křídla a létat?"
Příležitostně se Oscar Pistorius představuje i v roli modela.
Přestože Pistorius stále závodí, je neustále pod drobnohledem podobně smýšlejících lidí. Podle něj i podle jeho trenéra přitom obtíže běhu na protézách daleko překonávají výhody, které sportovci supermoderní "jiné nohy" poskytují.
Na startu Jihoafričan vždy ztrácí, protože je v protézách nesmírně obtížné rychle se vymrštit ze startovních bloků. Dalších třicet metrů pak potřebuje k tomu, aby se dostal do správného rytmu. Když prší, hrozí nebezpečí uklouznutí. A jak se ke konci čtyřstovky, jedné z nejtěžších atletických disciplín, zvyšuje únava, mají protézy tendenci "vybočovat" z rovné dráhy. To nevypadá jako procházka růžovým sadem.
I proto si je Pistorius jistý svou pravdou. "Tohle byly vždycky moje nohy. Trénuju tvrději než ostatní, jím a spím tak, jak se má, a když se vzbudím, hned myslím na atletiku. Ano, v tom jediném jsem možná trochu výjimečný," poodkrývá svou vášeň pro královnu sportu.
A co od něj mohou fanoušci očekávat na světovém šampionátu v Tegu? Určitě bojovný výkon. Pistorius se nikdy nevzdává. Ať tak či tak, všichni budeme svědky historického momentu. "Je štěstím bez sebe," prozradil atletův agent Peet van Zyl krátce poté, co jeho svěřenec splnil limit pro účast na MS.
"Mluvil jsem s ním před závodem a říkal jsem mu poslyš, tohle je to, na co jsme čekali. Kvůli tomuhle jsme přečkali všechny ty soudy, zákazy a odvolání. Odpověděl mi, že se bude snažit a že může slíbit, že ze sebe vydá jen to nejlepší. Na to jsem mu opáčil: 'Tvoje nejlepší úplně stačí'. A měl jsem pravdu."
Kdepak, Oscara jen tak někdo nezastaví.
