Když se v diskuzním fóru německé seznamky Elite Partner na téma „podpantofláci“ objevil názor jistého třiatřicetiletého muže, spustil lavinu reakcí. Dotyčný píše, že mnozí z jeho vrstevníků se chovají sebevědomě jen v profesním životě, ale doma panáčkují u nohou manželek.
Na to reagovala jeho vrstevnice názorem, že změkčení mužů a zmužnění žen prý lze pozorovat v mnoha vztazích. Stalo prý se módním trendem požadovat „bačkory“ - muže, co rozumějí ženám a jsou podřízení.
Jak muže hned neodradit |
Jiné pisatelce (36) se zase zdá, že největší fúrie mají nejtrvalejší vztahy. Vysvětluje si to tím, že muži potřebují být neustále vylepšováni a buzerováni. Padla i domněnka, že za podpantofláctvím vězí feministická výchova, kdy se mužům od mateřské školky až do dospělosti vštěpuje přehnaně přátelský postoj vůči ženám, jak je špatné být mužem a že je třeba mít své mužství stále pod kontrolou. To prý zanechává stopy jak na mužích, tak na ženách. Ty si sice žádného bačkoru nepřejí, ale bezmezně stupňují svoje nároky. Muž je musí zaopatřit, ale zároveň i bavit, takže nesmí zas až tak moc pracovat.
Další pisatel to vidí jinak. Muži jsou prý vyčerpáni rolí vládců v práci a doma rádi přenechají veslo ženě. Jiný muž se domnívá, že „hadry na podlahu“ a psíci sedící na klíně komandovaní ženami zde byli odjakživa. Egocentrické ženy si na nich prý mohou uspokojit své poničené sebevědomí, ale šťastné a skutečně sebevědomé se tím nestanou.
Od dalšího hosta fóra se dozvídáme, že někteří muži podřízenost doma jen předstírají, aby se nechali rozmazlovat. Budí zdání, že vládne manželka, ale ve skutečnosti nepouštějí veslo z ruky.
Někteří mužští pisatelé zdůvodňují tuto situaci právním systémem nakloněným ženám a hlavně matkám. Muž prý raději kýve a plní rozkazy, než aby riskoval rozvod a následné ekonomické zruinování.
„Každý může ovládat druhého jen do té míry, do jaké mu to ten druhý dovolí. Pouze ten, kdo je jednoduchý, se nechá ovládat a poručníkovat,“ citujeme ze zmíněného fóra.
Macho hledá ženu submisivní
Na to, abychom odhalili, že se za macho-manýry většinou skrývá slaboch, netřeba žádného hlubokého psychologického vzdělání. Stačí pozorovací talent a pár životních zkušeností.
„Macho si většinou najde submisivní ženu, protože je jednoduchá na ovládnutí,“ myslí si vysokoškolák Martin (40). Na silnou osobnost by si podle něj netroufl, protože je v jádru slaboch. „Můj otčím byl macho, ale máma nebyla žádná silná osobnost a podléhala mu. Když si pak našla slušného chlapa, tak zase manipulovala ona s ním. Čili je to také o tom, co kdo komu dovolí.“
„Znám ženu,“ pokračuje Martin, „která je nesamostatná a potřebuje, aby ji někdo vedl a rozhodoval za ni. Ona se ráda přizpůsobí, ale našel si ji macho, blázen, který ji totálně ovládá a zakazuje jí přicházet do styku s jinými lidmi, než je on. Přitom je sám na veřejnosti plachý a naprosto nesebevědomý.“
Osm rad pro šťastný vztah |
Podle jeho zkušeností jsou ženy většinou podřízené. „Možná bych řekl, že chtějí být submisivní podvědomě. Jsou rády, když mohou k muži vzhlížet a obdivovat ho. Setkal jsem se i s takovými, které mě chtěly ovládat, to je pravda, ale ani ony nebyly dominantní. Spíš jsem měl pocit, že se snaží prosadit si ve vztahu co nejvíc ze svých názorů a přirozeně řídit domácnost.“
Jeho slova potvrzují, že ženy podvědomě inklinují k tomu se dostat do role pomyslného krku, který hýbá hlavou. A také to, že čím dříve se s prosazováním vlastních zájmů začne, tím zaručenější je efekt.
Muž - plyšák je v ČR výjimkou
Možná, že trend mít doma poslušného přitakávače a „plyšáka“ se týká jen vyspělých západních zemích, kde humanita a ženská emancipace vrcholí. Zato v Česku se podle párových psychologů navzdory porevolučnímu pokroku najde stále ještě většina mužů v tradiční roli machů.
„Z hlediska dělby rolí v rodinách je Česko velmi tradiční společností. Většina lidí preferuje tradiční model muže živitele a ženy pečovatelky,“ myslí si psychoterapeutka Miriam Kotrusová.
„Odpovídá tomu i na evropské poměry mimořádně dlouhá rodičovská dovolená, nízká zaměstnanost žen - matek malých dětí a poměrně vysoké rozdíly v příjmech mezi muži a ženami. Tato situace ženy činí materiálně závislými na svých manželech nebo partnerech, a to alespoň do doby, kdy jsou jejich děti malé a potřebují péči. Zároveň to vede k vyššímu riziku chudoby žen a chudoby malých dětí, pokud se manželství nebo partnerství rozpadne.“
Eva (34) takovou situaci zažila. Musí šetřit, ale nestěžuje si. „Myslím, že u nás je pořád ještě hodně mužů, co by doma rádi vládli, jenže na to nemají. Prubířským kamenem bývá mateřská, kdy žena zůstává doma s dítětem a je na muži finančně závislá. Ten toho brzy začne zneužívat. Dává jí najevo, že by bez něj byla vyřízená, chová se arogantně, nepomáhá jí, ponižuje ji. Není divu, že se pak spousta žen rozvede, jakmile nastoupí do práce. I já jsem to takhle vyřešila a paradoxně od té doby bývalý daleko lépe funguje jako otec.“
Libuše KonopováAutorka textu je vztahová koučka a radí v poradně OnaDnes.cz.  Vztahová koučka Libuše Konopová. |
Emoční závislost může být ještě záludnější pastí než ta ekonomická, myslí si psychoterapeutka. „Z průměru se vymykají ženy, které jsou emancipované, mají vysokoškolské vzdělání, dobře ohodnocenou práci. Ale ačkoli nejsou na svém partnerovi závislé materiálně, visí na něm emocionálně,“ tvrdí Kotrusová. Roky podle ní žijí ve vztahu, o němž samy racionálně vědí, že je málo uspokojující, někdy až destruktivní, ale nedokážou z něj odejít. I takový vztah jim totiž může přinášet určité uspokojení emočních potřeb, např. touhu po vášnivém milostném poměru. Může se zde ovšem projevovat i strach ze samoty.“
Právě samoty a nové situace se bojí Monika (49). Mohla by být soběstačná, alespoň po finanční stránce. Po té citové není, a tak léta setrvává v chladném vztahu a nechává se uzurpovat.
„Manžel byl vždycky dost dominantní, ale od té doby, co zrestituoval velký majetek, je to s ním k nevydržení. Nejen že mu nesmím do ničeho mluvit, ale nemám nárok se ani ptát, kam jede a kdy se vrátí. Mluvit se s ním nedá, vůbec ho nezajímám a na to, co si myslí děti, taky kašle. Pomýšlím na rozvod, ale bojím se, co by mě pak čekalo. Možná pořád ještě doufám, že se to třeba jednou změní a on mě zase bude milovat. “
Samo od sebe se nic nezmění, leda že by snad dotyčného macha stihla nějaká životní pohroma, která by jím natolik otřásla, že by přehodnotil svůj dosavadní postoj k partnerce. Ani to sice nelze úplně vyloučit, příliš pravděpodobné to však není. Daleko pravděpodobnější je, že se daný model stane neměnnou normou. A jedinou šancí ke změně je, že se ovládaný ozve a donutí uzurpátora ke změně pravidel, jež by nastolila vztah založený nikoli na submisivitě a dominanci, nýbrž na maximální možné rovnosti.
Ideálem je vztah dvou rovnocenných lidí
„Ideálem není dominance muže nebo ženy, ale vztah dvou rovnocenných lidí. To je však skutečně jenom ideál,“ vysvětluje Miriam Kotrusová.
„Odborníci již dávno vědí, že vztahy založené na romantické lásce jsou velmi nestabilní, ale zároveň mimořádně atraktivní. Dlouhodobé vztahy musejí mít i jiné charakteristiky kromě lásky, např. vzájemný respekt, společné hodnoty a životní styl, společný projekt, kterým může být výchova dětí nebo podnikání,“ uzavírá psychoterapeutka.
