V mužské energii je tělo v bojovném režimu. Ženám to dlouhodobě škodí

„Ženy jsou přirozeně tím křehčím pohlavím, ale kvůli tomu se nemusíme cítit jako ty slabé,“ říká osobní koučka a mentorka Lenka Černá. Jak vybalancovat ženskou a mužskou energii v partnerském vztahu a při výchově dětí?

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Proč v ženách často dominuje mužská energie?
Je přirozené, že ženy mají i mužskou energii a cítí se s ní tak silnější. Jenže dlouhodobě to je velmi vyčerpávající a pro ženu vlastně škodlivé. 

Třeba svou ženskou energii vyjádřit ani nechtějí.
Spíš jsou zvyklé, že všechno zvládnou samy, a bojí se, že by tím projevily slabost a strach. 

Jenomže jsme tak často vedené. Měly bychom se o sebe umět postarat, být silné a soběstačné...
Na jednu stranu ano, ale žena je prostě fyziologicky slabší a jinak založená než muž. To je holý fakt. Měla by to přijmout a za svou ženskost se nestydět a neskrývat ji. 

Lenka Černá

Osobní koučka, poradkyně a mentorka. Více než patnáct let pomáhá svým klientům v osobním růstu a na cestě ke zdravému životnímu stylu. Specializuje se na pomoc těm, které trápí nepříjemné myšlenky, mají nízké sebevědomí a pocity celkového vyčerpání. Poskytuje online kurzy, individuální konzultace, firemní školení i přednášky pro veřejnost.

Proč se to děje?
Většinou za to mohou naučené vzorce v rodině. Problematický bývá pro ženu zejména vztah s otcem. Pokud jí nedával podporu a lásku, například upřednostňoval syny, necítí se být dostatečně doceněná. I v dospělosti má poté pocit, že musí stále někomu něco dokazovat. 

Co z toho pramení?
Problémy se vztahem sama k sobě, ale i k muži. Ve své praxi se často setkávám s takzvaným syndromem ledových královen. Jsou to ženy, které jsou schopné, krásné a úspěšné, ale nemohou si najít partnera. 

A měl by muž vůbec v jejich světě prostor?
To je právě to. Tyto ženy mají mnoho mužské energie a je jim v ní vlastně dobře. Cítí se tak silné, ale samy. Kromě toho, že se jim nedaří navázat partnerský vztah, z toho mohou mít řadu zdravotních problémů. V mužské energii je tělo v bojovném režimu, vyplavují se jiné hormony. U žen to může mít za následek hormonální nerovnováhu, nemohou otěhotnět, mají psychické problémy…

Jak s nimi pracujete?
Na terapii se snažíme dopracovat se k tomu, proč jejich mužská energie převládá. Děláme takovou vnitřní čistku, prověrku dětství. Zjišťujeme, jaké modely chování žena získala ve své rodině, jestli v ní byla láska a pochopení. Jak se choval otec k matce a obráceně. 

Jsou vašimi klienty i muži?
Ano. Chodí častěji než dříve. Naštěstí většinou ještě před tím, než se jim vztah s partnerkou úplně rozpadne. Řeší problémy v partnerském vztahu, ale i sami sebe. Jsou zmatení, nevědí, kde je jejich místo. Vyrůstali například s dominantní matkou a neznají model tradičních rolí. 

Jak tedy ve vztahu vybalancovat obě energie?
Každý musí začít nejdřív u sebe. Nebude fungovat, pokud žena oznámí partnerovi: „Odteď se musíš začít chovat jako chlap a já jako ženská.“ To se každý muž lekne. Nejdůležitější je komunikace mezi partnery v přátelském duchu bez výčitek. Místo: „Nikdy mi s ničím nepomůžeš!“ bude lepší říct: „Pomohlo by mi, kdybys mi vzal ty těžké tašky.“ Nebát se říct si o pomoc a muži dát šanci zastávat jeho tradiční roli ochránce. 

Dnes se ale tyto tradiční role přece naopak ruší. Volá se po genderové korektnosti, dokonce i lingvisté poukazují na to, že k znevýhodňování žen dochází i v jazyce, češtinu nevyjímaje.
Rovné šance pro ženy a muže jsou něco jiného než přehnaná genderová korektnost. To první samozřejmě podporuji, to druhé nechápu. Ženy a muži jsou přirozeně rozdílní. Odlišnosti mezi oběma pohlavími bychom neměli popírat a potlačovat. 

Je tedy správné, když děti slýchávají, že kluci nebrečí a holčičky si nehrají s autíčky?
To je zase škatulkování. Hlavní je, aby se rodiče k dětem chovali spravedlivě. Pak se holka ani kluk nebudou cítit znevýhodněně. Vždy záleží na výchově a primárně na rodiči, jakým je pro dítě vzorem. Pokud se bude maminka chovat žensky, dcera to po ní bude napodobovat. Podobně kluci potřebují mužský vzor. 

Ten ale v rodinách často chybí.
Znám i ženy samoživitelky, které se nutně netlačí do mužské role. Syn může mít mužský vzor třeba ve svém trenérovi, matčinu kamarádovi, příbuzném, učiteli… I ženy samy mohou ve svém synovi podporovat mužství. Nechají ho, aby jim pomohl s nákupem, učí ho být galantní a starat se o své sestry, dávají mu v rodině prostor.

Jak žena může posílit svou ženskou energii?
Nemusí zrovna tancovat v dlouhé sukni v ženském kruhu, ale může si najít ženskou aktivitu, která jí bude příjemná. Bude se více hýčkat, pečovat o své ženské tělo, začne třeba více chodit pomalu a houpat se v bocích. Nebo začne vařit, pěstovat bylinky, něco vyrábět. Ženská energie je hodně kreativní a tvořivá. 

Měla by tedy nechat všech mužských činností?
Nejde o to, odmítat svou mužskou složku, ta je přirozená. Ale podpořit více svou ženskou energii. Žena se tak nemusí mermomocí učit pracovat s vrtačkou, může si zavolat hodinového manžela. 

Jste spoluzakladatelkou metody Emočních rovnic. Jak to funguje? Dá se metoda použít i při posilování ženské energie?
Ano, dokonce velice účinně. S klientkami probíráme, jaká emoční schémata si odnesly z dětství a jakým způsobem je aplikují v běžném životě. Tyto vzorce chování si většinou ani neuvědomujeme. Přitom to, co jsme se naučili v rodině, má na nás ohromný vliv. Jestliže pochopíme, jaké naučené myšlenkové schéma a způsob chování jsou pro nás škodlivé, můžeme s tím lépe pracovat a nezdravé vzorce odblokovat.