Ještě bych se ráda zeptala těch co tady tak hají "sesterství" Povedlo se jim například se dostat z kolektivu na vedoucí pozici? Vzít si za muže neprůměrného muže? Mít naprosto neženské koníčky? Opravdu máte tohle vše za sebou a dokážete psát o tom jak ženské přátelství existuje? Pak asi bydlíte na té Venuši . Jinak pro jednu co píše , že se s kamarádkama sejde 2 krát za rok. tak tomu opravdu neříkám vřelý vztah. Mám známou se kterou jsem každý den, jsme v pohodě , ale do toho nazvat jí kamarádkou nám ještě kus chybí. Přesto si dovedu představit, že bych šla za ní pokud bych se ocitla bez peněz , bez střechy nad hlavou, vážně nemocná. Rozhodně bych s tím nešla za někým s kým si vyjedu 2krát za rok na kole. Jinak ještě kromě toho kola Vás pojí co? Jeden z atributů skutečného kamarádství je to, že Vám vydrží i přesto že nemáte společné koníčky, žijete naprosto odlišně

Teda nevím, jestli to bylo na mě, ale já myšlenku sesterství  teda nehájím. Naopak mi přišlo blbé hájit tezi "my ženy za jeden provaz". Lidi jsou kvalitní i nekvalitní a pohlaví s tím nemá co dělat. Jediný rozdíl, který vidím, je ten, že mezi chlapy se nenajde snad ani jeden, který by mužské považoval za podřadné. Zato žen s názorem,jak ženy - samozřejmě jen ty ostatní - jsou nemožné slepice, jsem už pár potkala.

No, s kamarádkou, se kterou (mimo jiné) jezdím na kole, se fakt znám už šestačtyřicet let. Začaly jsme spolu chodit do školky... Mezitím jsem se vdala a do dospělosti mi dorostly tři děti, ona je svobodná bezdětná. Ona je "obyčejná zaměstnankyně" v rezortu školství, já mám svou minifirmičku podle situace s třemi až pěti zaměstnaknyněmi (jen ženami). Oná má humanitní vzdělání, já jsem vystudovaná matematička (je vám to dostatečně neženský zájem)? Jedna z mých kamarádek od gymplu je primářkou ve fakultní nemocnici - je vám to dostatečně vedoucí pozice?

Víte, ono to lze vidět i obráceně... Žádná z nás se na ty druhé nevytahuje, jak je úžasně úspěšná v práci a jak má naprosto neprůměrného manžela a zcela originální koníčky. V tom možná bude jádro pudla. Jasně že ten (ta), kdo si o sobě myslí, jak vysoko ční nad ostatními, bude mít s navazováním přátelství problém.

krutá pravda

Do skaly tesat. Naprosto přesně popsaný běžný ženský kolektiv. trable s matkou pokud dosáhnete výš než ona, tchýně bývá kapitola sama prosebe a kamarádky? v ženském kolektivu, toto slovo nemá žádnou hodnotu.Já jsem hodně akční člověk v práci a ne pro mě rozhodně neznamená ne a starší kolegyně mě z duše nenávidí a přesně jako je popsáno, nepřijdou a neřeknou že je štvu, protože třeba pořád vymyšlím náplň práce. Dozvím, se jak ona by svého syna radši zabila, než by se zahodil s takovou , nebo, že bych potřebovala pořádnou zabíračku doma a ne myčku a nádobí a celý večer si hrát hry .Taky miluji takové to, ale ona pochází z velmi slušné, dobré, zámožné rodiny a te´d tohle, chudák její rodina . Zkuste v něčem v práci vyniknout a pak uvidíte co se stane s Vašimi rádoby kamarádkami

Jj, moje maminka (kterou mam samozrejme moc rada), ktera sedela cely zivot doma mi pravidelne rika ze asi nikdy nebudu mit karieru, protoze jsem si vybrala ne ten obor, co  chtela ona.

Moc dlouhy a moc blby clanek. Nedalo se to docit. Ale nastesti stejne asi ziju v jinem svete. Mela jsem sice jednu podivnou kolegyni, ktera mi hlidala prichody a odchody a nenapadne mi naznacovala, ze kdyz se ji neco znelibi, muze to proti me pouzit, ale jaksi mela sama delat co se sebou, takze vyhruzky zustaly nenaplneny a hlavne z jedne blbe zenske nehodlam delat pravidlo. Vetsina zen, co znam, je fajn. :-)

feministický komplex se jmenuje ten projev v článku; je vždy lepší se blbkám vyhnout a vůbec s nimi nevstupovat do žádné interakce; jsou hloupé a podlé a potřebují si honit svoje ego mnonásobně více než kterýkoli muž

Dělal jsem v jednom kolektivu a poměrně velká zábava byl chat prostřednictvím MSN během pracovní doby. Co mi tam ženský psaly o sobě jsem docela zíral. Byl jsem o dost mladší tak jsem ještě nechápal, proč to řeší za zády a neřeknou jí to přímo. Až později jsem pochopil, že tohle nebylo tak neobvyklé chování... proto kolektiv, kde je většina žen bych už prostě nikdy nebral.

Upřímně vám gratuluju, že nepotřebujete masírovat své ego tímto způsobem. Neznám hodně lidí, kteří tohle dokážou, ale drtivá většina z nich má spokojený a šťastný život. Což je velmi ironické, protože ti co si ego takhle masírovat potřebují (muži i ženy) taky se jen snaží být šťastní, ale čím víc se do toho ženou, tím dál jsou od cíle. Ale mea culpa, stejně je moc zábavné tyhle intriky pozorovat. S popkornem.

Pracuji v ženském kolektivu víc jak 10 let a mnoho z toho tady je pravda ...

Je fakt, že jako chlap mám tu výhodu, že jsem už na začátku holkám řekl, že žádné hry nehraju, kamarádím se s kým chci já a do žádných intrik ani drbů se zatahovat nehodlám ... Zase jsem měl ale pokaždé kliku na šéfové. Pokaždé to byly velmi schopné a profesionální dámy od kterých jsem se mnoho naučil :) Nicméně hodně bývalých kolegyn mi tvrdí, že mezi babama už pracovat nechtěj nikdy :D

Ženy hrajou ženské hry, muži mužské. 

Ani jedno ani druhé se mi nelíbí, tak sedím, dělám, hledím si svého a tak trochu se bavím, jak pozoruji lidi a jejich malé války.

Ale na druhou stranu mám štěstí, že v mém oboru jsou ženy v menšině,a ty co jsou jsou obyčejně chytré a zajímavé.

proc takova pausalizace? a pokud uz bychom se k ni chteli uchylit, zeny jsou proste emotivnejsi a to je dobre.

Jak které ... asi znáte taky nejednu ledovou královnu ...

No... moc tomu nerozumim, ale pracoval jsem dva měsíce v ženském kolektivu a bylo to děsivé. Utekl jsem se slovy, že tam bych nevydržel ani za zlaté prase... ty ženský neustále drbaly a pomlouvaly jedna druhou, pomalu stačilo aby si jedna odskočila na záchod a ostatní ji stihly "probrat". 

S kolegy tohle v práci nezažívám... žádnou rivalitu, potřebu jeden druhého řešit, podrazy... po práci ještě zajdem na pivo a je nám hej 

ja v ciste zenskem kolektivu pracoval rok a docela jsem si to jejich soutezeni uzival, akorat jsem docela pribral