Celkem mi ve výčtu chybí nedůslednost a absence mantinelů.

Mám tento týden vzácnou příležitost sledovat tříleťáka, který nemusí nic a může všechno. A musím říct, že to je teda fakt nářez.

...sociální co? :D

Nic znroho nedělám. Občas mě dokonce lidi obviňují, že některé věxi dětem toleruji. A vždy odpovím, že nikdy nebudu dětem vyčitat moje zlozvyky.

Taky je mi vyčítáno, že jsem k nim velmi přímá.

Nikdy nic neslibuju.

Mám opačnou zkušenost. Vždycky jsem trvala na pravidlech, dodržení slibu, povinností atd. a s odstupem času si říkám, že jsem měla být víc empatická a drobné poklesky odpouštět. Musela jsem jim tím jít pěkně na nervy.

No jo všeho s mírou

Dle mého lhaní mají někteří jedinci nejak vrozené a nejde s tím úplně nic dělat. Můj bratr je odjakživa neskutečný lhář. Rodiče ho vedli k pravdomluvnosti, domlouvali po dobrém i po zlém, dávali správný příklad a stejně vše houby platné...

Myslim si to same. Mam sestrenici, ta lze od malicka neskutecne. Nejhorsi je, ze nekdy na te lzi vubec "nevydela", ale zalhat musi snad z principu.

To lhaní - přesně jako u mě "Co mi vadí nejvíc, je lež" takže se snažím jít příkladem, ale zrovna moje žena je ráda "dokonalá" a tak i když by bylo fajn si vysvětlit si některé věci, jakože máma je na mateřské a máme hypotéku a nemůžeme si dovolit chodit každou chvíli do kina, herních center, kupovat si oblečení atp, tak ona to vždy musí zaobalovat aby pak ta starší nikde (škola, expartner,...) nemohla říct "že máme málo peněz" přitom věřím, že by to docela dobře i pochopila...

Nejlepsi clanky na Idnes jsou diskuze. To je jediny, co ma smyl cist.

a mne zrovna tenhle clanek prisel pomerne dobry, a konkretni k veci.

Prostě své děti vychováváme k obrazu svému. Kdo je nespolehlivá slibotechna, těžko se v přítomnosti dětí promění v Mirka Dušína. Navíc děti se učí i od okolí. Většina rodičů má spíš tendence prošlapávat dětem cestičku nejmenšího odporu ("uč se, ať nemusíš makat", "zlé učitelce vynadáme", "spěcháme, takže kašleme na lidi, kteří tu byli dříve" atd).

Omlouvám se předem všem rodičům, když poctivě čekají na zelenou, že se nepřidám k výchově jejich potomků. Už je to na nich, jak jim vysvětlí, že pravidla jsou pro jejich bezpečnost nebo místo ve společnosti. A pokud je poruší, něco tím riskují. Ať už život nebo dobrou pověst.

My jako blázni čekáme na zelenou, i když celé stádo okolo nás jde na červenou. A co dělá náš syn?? Řve na ty lidi, co jdou, že je červená, kam lezou, že je zajede auto:) Oni ho samozřejmě ignorují:) Učitelce nikdy nenadáváme, ale zjistíme, co a jak doopravdy bylo - většinou se mladej snažil za něco schovat..no a už zjistil, že nemá cenu vymejšlet, že se stejně všecko dozvíme, takže se kroutí jako osolená žížala, ale ví, že na nás si nepřijde. Dostal mě jeden tatínek před školou, obrovskej potetovanej onáušnicovanej Sparťan (dle toho tetování) - když ze školy vyšli naši potomci, jeho dcera a můj syn, mlátili se po aktovkách, nadávali si a řvali, že ten druhej je debil - Tati, on mi kope do aktovky, Mami, ona mi vzala čepici - tak tatínek houkl Pojďte sem voba! Co to je za řvaní?! Nezajímá kdo koho mlátí! Mlátit se nebudete! Podej mu ruku! Podej jí ruku! Tak, a konec, kdo cekne, dostane lepanec!...a protože fakt vypadal, že by lepanec přiletěl, tak ti dva si podali ruku, přestali ječet:)) Já jen pípla Dobrý den...děkujeme...na shledanou...:)))

Jj, okurková sezóna... :)

Sice nic objevné, ale velmi trefné. Dnes se vevýchově vymýšlí někdy psí kusy, ale na základní pravdy se zapomíná.