Příběh Elišky Předávkovala se štěstím
Mám sestru, dvojče. Myslím, že jsme si hodně podobné, nejen vzhledem, ale i povahou. Jen jsme každá jaksi zakotvila jinde a od toho se to teď všechno tak podivně odvíjí.
Sestra se totiž před lety vdala za Američana a nějakou dobu s mužem pobývala na Floridě. Jistě, tehdy jí to všichni záviděli, hlavně když o tom tak nadšeně mluvila. „Je tam všechno, sluníčko, koupání, lidi, pohoda, je to tam prostě boží!“ velebila vždycky zemi zaslíbenou.
Vzhledem k tomu, že jsem ji znala jako své boty, nevěřila jsem, že ona, věčná depkařka a milovnice rodiny Addamsových, je schopna tak obrátit. Ale byla... Taky jsem jí tu hru na nejšťastnější ženskou na světě žrala i s navijákem, ale jen ze začátku.
Pozor na srovnávání se s ostatními. Může vás posunout dál, ale i zdeptat |
Sestra za nálepkou usměvavé ženy skrývala, že se rozvádí a trpí. Jenže intenzivní trénink na věčně usměvavou paničku ji natolik zocelil, že nebyla schopna vybočit ze své role. Manžel jí v té době dělal ze života peklo, chtěl ji připravit o dceru, ona se přesto na chodbě našeho domu zubila na cizí lidi a švitořila s nimi o tom, jak je dnes venku krásně.
Bylo to úplně absurdní. Prosila jsem ji, ať už konečně sundá tu hloupou masku, normálně se mi vybrečí na rameni a zanadává si, že se jí uleví. Ona to ovšem nedokázala. Sestra se takhle „usmívala na svět“ ještě pár let, ale nakonec ji to dohnalo.
Porce falšeUrčitě znáte pojem „americký úsměv“. Vychází z toho, že člověk by neměl přenášet své chmury na ostatní. Říká se, že právě Američané jsou zvyklí neventilovat své problémy navenek, raději se „neutrálně“ usmívají a jsou stále děsně happy, z čehož pak vždy trochu dekadentní a naštvaný našinec hned udělá cosi falešného. A mimochodem, měřítka amerického úsměvu jsou i fyzická. Vyžaduje totiž zuby v barvě očního bělma, zcela rovné a přiměřeně velké. |
Uběhlo sotva pět týdnů, co se to stalo. Pokusila se o sebevraždu. Nebyla to žádná demonstrativní legrácka, ona se opravdu chtěla zabít. Jednoduše přestala zvládat tuhle svou nesmyslnou hru. Odkopnutá ženská bez peněz, které nezůstalo nic, by možná měla nárok na trochu zahořklosti, na to však v jejím případě nedošlo.
Přijde mi, že se prostě předávkovala tím svým falešným štěstím. Teď je ještě v péči odborníků, ale ti už předem hlásili, že bude hlavně záležet na tom, co se bude dít po propuštění.
Ráda bych jí nějak pomohla, ale když ji jdu navštívit, stále jen vychvaluje péči na klinice, doktory i obědy, takže mám dojem, že léčba asi úplně nezabírá, když je sestra pořád v kategorii usměvavých sluníčkářů. Copak má ten věčný úsměv vytetovaný na tváři a už nikdy nebude normální?
Eliška
Co by měla Eliška dělat? Hlasujte na další stránce.
A jak přetvařování a falešný úsměv ničí život Katky? Čtěte na další stránce.
Příběh Katky Jak se donutit být usměvavá?
Nedávno mi kamarádka dohodila novou práci v jednom obchodě. Prodávat kosmetiku, to byl přímo můj sen, takže jsem byla nadšená. Tedy než jsem se vypravila na první školení, jak se mám jako nová zaměstnankyně chovat.
Byla jsem z toho trochu překvapená, prodávám přece už tolik let, netušila jsem, v čem bych se měla ještě nějak zásadně zlepšit. Jenže tohle bylo opravdu specifické školení... Dostala jsem příkazem, že se mám usmívat i na ty zákazníky, co na mě budou křičet, a také mi bylo důrazně doporučeno, že bych měla s lidmi nejen mluvit, ale hlavně jim vždy něčím zalichotit.
Díky rakovině jsem prozřela, neřeším blbosti a už nežiju prací, říká Ivana |
To byla klíčová strategie obchodu a na její dodržování striktně dohlížel manažer. Několik prvních dnů do mě pořád dloubal a diskrétně mi připomínal, že můj úsměv je poněkud divný, nebo spíš žádný. Problém je v tom, že mám hodně úzké rty, navíc podvědomě stahuju koutky úst dolů a nejeden člověk mi už řekl, že působím dost přísně až naštvaně, což ještě umocňují má povislá víčka.
Je úsměv nebezpečný?Možná i vám někdo vtloukal do hlavy, že s úsměvem jde všechno lépe. Jistě na tom něco bude, ale jak vyplynulo hned z několika nezávislých výzkumů, v dnešní době je onen „profesionální úsměv“ natolik nezbytný, že si jej lidé nalepí na obličej bez ohledu na vlastní emoce. A to je bohužel špatně, jak prokázaly další studie, falešný úsměv může mít z dlouhodobého hlediska negativní dopad na psychické zdraví. Každopádně to ale neznamená, že se člověk nemá usmívat. Z krátkodobého pohledu je to určitě přínosné, na chvíli vás to může opravdu nakopnout k činnosti, ale pokud budete třeba rok všem tvrdit, že jste v pohodě, a přitom budete vnitřně nešťastní a rozervaní, dobře vám to neudělá. |
S takovou vizáží se jen těžko můžete usmívat jako z amerického filmu, to jednoduše nejde, vypadá to nepřirozeně. V práci jsem to přesně tak vysvětlovala – že se snažím, pokouším se zákazníkům vlichotit a usmívat se na ně, i když z toho kolikrát mívám v obličeji křeč. Ale nesetkalo se to s pochopením.
Povolali mě na kobereček, kde mi bylo diskrétně naznačeno, že pokud si nepřilepím na tvář úsměv, budu muset změnit zaměstnání. Namítala jsem, že to ani není fyzicky možné, že mám prostě od přírody takhle stavěný obličej, ale nápad, jak to vyřešit, byl hned na světě.
Můžu si jít přece nechat vylepšit tvář plastickým chirurgem. Jsem z toho v šoku – to abych se s tím svým šklebem šla někam zahrabat, když neumím předstírat!
Katka
Co by měla Katka dělat? Hlasujte na další stránce.
