Boženě Poštulkové bude sto let v září, ale už pár měsíců to slyší ze všech stran. „Když mi bylo pětadevadesát, všichni slavili a říkali: Tak, babi, a teď do stovky! No dobře, odpovídala jsem, a co potom? Zůstali takoví zaražení, koukali na mě. Proč se všichni upínají na tu stovku, když může být i nějaké potom?“
Nyní pozoruje to, co většina těch, kteří měli to štěstí nebo smůlu, že jsou na světě sto let. Známí a příbuzní se na její narozeniny připravují víc než ona.
Nedovedete si představit, kolikrát jsem v poslední době spadla a co všechno mám polámané. Sousedka mi říká: Vy budete žít ještě po stovce. Ale zamyslí se někdo nad tím, jaký to je život?
