Z praxe i z nejrůznějších průzkumů párových psychologů vyplývá, že společná domácnost je jednou z nejčastějších příčin konfliktů v páru. Zejména pak lásku ve vztahu ubíjejí dvě konkrétní témata: pořádek v bytě a spravedlivé rozdělení domácích prací, tvrdí německý psycholog Christian Tiel v knize Proč jsou šťastné páry šťastné.
„Proč jsi nekoupila chleba? Proč po sobě neuklízíš špinavé nádobí ze stolu? Co dělají ty ponožky na kuchyňském stole a proč jsi zase nevyluxoval, jak jsi slíbil?“ Dobře to všichni známe. Přiznejme si, že každý z nás má za to, že právě jeho představa o běžném provozu společné domácnosti je ta správná.
Pokud si moc přejete sdílet se svou láskou jeden byt či dům, měli byste vědět, že se chystáte vstoupit na minové pole. Pár základních pravidel od odborníků na vztahy rozhodně nebude k zahození. Přinejmenším proto, abychom nešlápli tam, kde hrozí exploze. Abychom předešli hádkám a usnadnili si tak společný život.
1. Očekávejte komplikace
Řekněme si na rovinu, že očekávat od společné domácnosti život na růžovém obláčku je nerealistické. Připusťte si, že všechno nepoběží hladce jako po másle, ale že zkrátka přijdou problémy.
„Počítejte s komplikacemi,“ radí Tiel čerpající ze svých terapeutických zkušeností. Čekání na absolutní soulad je jako čekání na Godota, na něco, co nikdy nebude.
„Budete-li očekávat komplikace, budete nakonec třeba příjemně překvapeni, když nad všemi negativy nakonec převáží pozitiva,“ říká psycholog.
2. Oba partneři se musí cítit dobře
Oba dva máte právo se doma cítit dobře, to je jasné a nezbytné, abyste byli ve společném hnízdečku spokojeni. Rozhodně nikomu nepomůže, když bude stále prosazovat své představy o pořádku. Stejně tak je k ničemu, pokud svou představu o pořádku vzdáte. Obojí vede podle odborníků dříve nebo později do slepé uličky.
„Na mnoha drobných úkonech se musí pár shodnout prostě proto, že užívají společné prostory jako je koupelna, kuchyň, ložnice, chodba. Kdo bydlí sám, může nechat stát na stole talířek, šálek i skleničku s tím, že to uklidí, až se vrátí. Kdo bydlí s partnerem, zadělává tak eventuálně na středně velkou vztahovou krizi,“ vysvětluje odborník na vztahy.
3. Ponechte si dostatek volného prostoru
Pozor na to, abyste na dohodu netlačili příliš. Nesnažte se mít pod svou kontrolou úplně všechno, jako pětatřicetiletá Jana. Hned mezi dveřmi nastoupila na přítele Jirku. Chodila za ním a komentovala: „Ty klíče nedávej sem, ale patří tady. Boty dej hned do botníku a kabát si ukliď, na věšáku už jich máš moc, špinavé ponožky hned hoď do prádla.“
Jirka se pár dní snažil, pak začal dělat naschvály. Nakonec se vrátil ke svým původním zvykům, Janiny pokyny se staly nepříjemným „šumem“, doma trávil čím dál méně času a vztah se záhy rozpadl.
Podle Tiela existuje několik možností, jak dojít k oboustranně přijatelné dohodě. Každý může mít ve společném bytě například svůj pokoj, kde si může dělat a nechávat, co chce a nemusí se podřizovat společným pravidlům o pořádku. Může mít aspoň vlastní kout se svým psacím stolem, který si bude udržovat ve stavu, v jakém chce.
4. Druhého za nic neodsuzujte
„Jsi nemocná, posedlá pořádkem. No tak jsem po sobě nechal na stole talíř. A co!?“ slyšela Denisa každou chvíli. Nějaký čas uklízela po Pavlovi ze stolu sama. „Jsi bordelář,“ vyčítala mu a hádky byly na denním pořádku. Hodnotit představy toho druhého jako špatné, je podle odborníků velká chyba. V žádném případě to nedělejte. Platí, že každý si může na svém stole vytvořit takové zátiší, jaké potřebuje. Anebo si naopak vyskládat tužky podle barev a zón.
Neposmívejte se a nehodnoťte ani v případě, že jde o představy ve společných prostorách, protože každý si našel takový model uspořádání a fungování, jaký mu vyhovoval, tak není co kritizovat. A to i v případě, že vám zvyky toho druhého neskutečně lezou na nervy.
„Chcete-li se naučit žít ve společném bytě, musíte hledat řešení, která budou akceptovatelná pro oba, a nepřít se o tom, kdo co dělá lépe,“ radí psycholog.
5. Zaveďte si výměnný obchod
Odlišné představy o pořádku jednoduše zobchodujte. Jste ochotni se něčeho ze svých představ vzdát a něco jiného je pro vás naopak velmi důležité? Za dodržování toho, na čem lpíte, obětujte výměnou něco méně podstatného.
Uvaříte každé ráno oběma k snídani čaj, když bude partner po sobě sklápět prkýnko na záchodě? Jak moc je pro vás důležité, aby bylo nádobí večer uklizené a ne teprve druhý den? Jste ochotna za nádobí sklizené večer ze stolu do myčky stlát postele? Licitujte. Každý si tak prosadí část svých představ.
„Při tomto postupu dáváte partnerovi jasně najevo, jak je pro vás určitá věc důležitá - aniž byste ho kritizovali. Hájíte jen sebe a své potřeby. Přebíráte tak i zodpovědnost za to, abyste se ve vztahu cítili dobře. A zároveň se ke slovu dostane i váš partner.“
6. Pokuste se spravedlivě rozdělit domácí práce
I když téma rovnoprávnosti žen a mužů je už nějaké to desetiletí na stole a partnerské vztahy se proměnily, rozdělení domácích prací mezi muže a ženy stále není spravedlivé. Ze statistik vyplývá, že ženy mají i nadále na starosti většinu z nich. Ať se vám to líbí nebo ne, zkrátka vaří i uklízí víc. Nesou také hlavní zátěž při výchově dětí a vše bez ohledu na to, zda vydělávají peníze či nikoliv.
„Když se sečtou hodiny odpracované v zaměstnání a doma, pracují ženy týdně o pět hodin víc než muži,“ tvrdí psycholog a dodává, že tato čísla jsou průměrná a o chování jedinců v partnerství nevypovídají nic.
Ženy tuto nespravedlnost podle vztahových psychologů vnímají, nespravedlivé rozložení zátěže má nepříznivý vliv na atmosféru ve vztahu. Muži řeší z jejich pohledu zásadnější problémy a tyto disproporce jsou pod jejich rozlišovací schopnost. Podceňují je, či dokonce úplně ignorují a plíživě se blíží vztahová krize.
„Dotyčná se totiž o nespravedlnosti utvrzuje každý den a tento pocit pak podprahově a ustavičně na vztah působí. Z dlouhodobého hlediska může takový tlak partnerství rozvrátit,“ míní Christian Tiel.
