Série chvatů a úderů, jimiž i fyzicky slabší žena dokáže zpacifikovat útočníka, který se před ní náhle vynoří. Dokonale odražený pokus o škrcení, jenž končí agresorovým bolestným úpěním. V takové výsledky doufá většina těch, kteří kdy uvažovali o kurzu sebeobrany.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Skutečná obrana podle odborníků začíná jinde. Reálné situace na ulici nebo v opuštěném parku totiž většinou naučeným scénářům zrovna neodpovídají.
„Když se budeme bavit třeba o škrcení, jak by takový útok probíhal ve skutečném světě? Je důležité uvědomit si jednu věc. Na začátku každého útoku je takzvaný výběr oběti,“ vysvětluje Jasmína Houdek, lektorka kurzů sebeobrany pro ženy.
Otevírá tak otázku, kterou řada lidí zcela opomíjí, ale ona je přitom naprosto logická a kalkulovat s ní může ušetřit mnoho nepříjemných i nebezpečných situací. Otázka je to prostá – jak sama sebe vyřadit z výběru lidského predátora?
Ve čtrnácti znásilněna člověkem, jehož znala
Sama Jasmína byla jako čtrnáctiletá dívka znásilněna, a to člověkem, kterého znala. V té době o svém hrůzném zážitku nikomu neřekla a po svém hledala různé cesty, jak se s traumatem vypořádat.
„Trápilo mě to každý den, tak mě napadlo začít dělat bojové sporty. A tak jsem se začala věnovat thajskému boxu. Naučila jsem se dávat tvrdé údery, silné kopy, otočit skóre a podobně,“ vzpomíná. Jenže navzdory tomu, že po čase uměla rozdat silné a dobré rány, setkala se v životě se sexuálním obtěžováním.
„Říkala jsem si, tak moment! Já umím dát ránu takovou, že složím dva chlapy naráz, ale nedokážu se bránit proti těmto věcem,“ vysvětluje, co ji přivedlo na první kurz sebeobrany – tehdy ještě jako studentku.
Jasmína Houdek s manželem
S pomocí terapeutky se postupně zbavila svého traumatu z dětství a jak sama říká, dnes už má tuto vzpomínku zařazenou v kategorii s názvem „vyřešené“. Sebeobraně však naprosto propadla a nyní je to ona, kdo ženy učí, jak zvládat konflikty, jak se bránit, ale především i to, jak se nebezpečným situacím vyhnout.
„Pokud se chceme zabývat sebeobranou, musíme se zamyslet nad tím, jakým lidem čelíme. Tihle lidé přemýšlejí jinak než většina z nás. Hledají někoho, s kým to budou mít snadné, a je naprosto jedno, jaký mají motiv – zda chtějí okrást, znásilnit, vybít si nenávist,“ říká lektor Pavel Houdek, Jasmínin manžel.
Stali jste se někdy obětí násilníka?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 15. listopadu 2019. Anketa je uzavřena.
Někdy postačí i tak zdánlivě nevýznamná věc, jako je postoj. Nemalou část útoků může odrazit už to, jak člověk stojí, jak drží tělo a kam upíná svůj pohled. Široký postoj s chodidly od sebe na úrovni ramen, ramena držená doširoka a lehce vystrčená brada.
Všechny tyto drobnosti signalizují jistotu a sebevědomí – tedy vlastnosti, které útočník u snadné oběti nehledá. Daleko více ho přivábí pohled upřený do země, nejisté těkání očima kolem, schoulená ramena a nerozhodné přešlapování.
Pokud už komunikujeme s někým, na kom nám něco nesedí, je důležité všímat si detailů. Dotyčný může předstírat, že se ztratil a chce poradit cestu, nebo chce cigaretu.
Důvodů, proč se s neznámým člověkem navzdory špatnému pocitu pustit do řeči, může být mnoho. O to důležitější je nepolevovat v takové situaci v pozornosti. I útočník se může prozradit signály, které si ani neuvědomuje.
Pozor na varovné signály. Násilník si oběť testuje
Varovat by mělo například, pokud si neustále sahá na obličej. Je to znak nervozity. „Je vcelku jedno, jestli jde o kariérního kriminálníka, nebo se někoho chystá přepadnout poprvé. Vždycky u dotyčného budou alespoň trochu pracovat emoce a bude nervózní,“ vysvětluje Jasmína Houdek.
Následně lektorka pokládá otázku, kterou testuje své nové studenty. Co uděláte, pokud vás na ulici začne slovně někdo cizí obtěžovat? Z řad posluchačů zaznívají odpovědi jako: „Slušně se s ním začnu bavit a zkusím přátelskou cestu.“ „Uteču.“ „Pošlu ho do háje.“
Autorka tohoto textu přispívá do pléna doporučením dotyčného ignorovat v domnění, že je to ta nejrozumnější varianta. Jak se vzápětí ukáže, není. Ignorace je totiž spolehlivý návod, jak k sobě otravného člověka pustit blíž a navíc ho ještě vyprovokovat.
Naprosté většině všech přepadení předchází komunikace. Podle Jasmíny Houdek je proto klíčové, jak se vyhlédnutá, zatím ještě potenciální oběť v této komunikaci projeví. Jde totiž často o predátorův test.
Násilník vás testuje, nebojte se ozvat, radí ženám instruktor sebeobrany |
Manželé Houdkovi kladou důraz na tři pravidla takové komunikace a de facto vyřazují ze hry téměř všechny tipy, které dosud jmenovali jejich posluchači.
„Zaprvé dotyčnému vždy vykejte. Nenechte se vtáhnout do hry tím, že se necháte vyprovokovat. Vykáním si jasně udržujete odstup a zároveň se chováte zdvořile. Co je důležité a mnoho lidí si to neuvědomuje – dáváte tím ostatním lidem na ulici najevo, že člověka, který vás obtěžuje, neznáte. „Dáváte tím ostatním, kteří by vám mohli pomoci, na vědomí, že se děje něco, co není v pořádku,“ vysvětluje Jasmína.
Pokud agresor vyprovokuje svůj „objekt zájmu“ k tykání, snadno může situace působit například jako dohadování partnerů. „A do toho se zaručeně nikdo další plést nechce,“ dodává její muž.
Druhé pravidlo pak zní – definujte jasný pokyn. „Jde o větu, kterou obtěžujícímu jasně odpovíte. Může to být například: Nechte mě! Postačí ale i prosté Ne! Ne totiž vydá za tisíc slov,“ vysvětluje Jasmína s tím, že je velice důležité, jakým způsobem tyto pokyny zazní.
Klíčový je důrazný, přísný a jasný tón, který koresponduje s postojem. „Stejným způsobem, jako mluvíte se psem, mluvte s těmito lidmi. Dejte jim povel. Používejte svůj hlas jako zbraň,“ dodává.
Poslední pravidlo radí opakovat předchozí dvě stále dokola po vzoru zaseknuté gramofonové desky. „Nenecháte se vtáhnout do rozhovoru, nebudete se omlouvat, nebudete nic vysvětlovat. Ne je ne a tečka,“ zdůrazňuje Pavel Houdek.
27. listopadu 2013 |
Stále navíc funguje řeč těla. Pokud se po prvním vysloveném pokynu predátor přibližuje, zvednutými dlaněmi, přičemž jedna z nich je předsunutá, jasně vymezujete svůj prostor a vytváříte mu nepříjemnou bariéru – další ztížení situace, které ve chvíli nouze může ušetřit pár cenných sekund pro útěk.
Jak se bránit? |
Důležitý je také postoj. „Pokud se k vám při komunikaci nenápadně blíží, může jít o další test z jeho strany. Udržujte si vzdálenost, ale necouvejte před ním. Tím mu dáváte najevo jeho převahu. Raději udělejte krok stranou. Pokud máte zdvižené ruce a ukročíte stranou a vyslovíte jasné NE! nebo DOST!, dáváte tím signál, že moc dobře víte, co děláte. Dáváte další signál, že nejste ta správná snadná kořist,“ říká Pavel Houdek.
Těchto několik zdánlivě jednoduchých rad může v mnoha případech zajistit, že v predátorově testu neobstojíte a z obtěžujícího se nestane útočník. Často vyklidí prostor průpovídkou typu: „Aby ses nezbláznila! Tak si trhni, ty namyšlená krávo!“, nebo třeba i s prohozenou výhrůžkou.
„Ve skutečnosti se mu hlavou honí něco úplně jiného. Říká si třeba: Aha, tak tebe raději ne! Počkám si na jinou,“ překvapuje Pavel Houdek. Urážka na závěr, kterou utrpíte, je tak vlastně ten nejlepší možný scénář podobných situací. Znamená, že jste vypadli lidskému predátorovi z hledáčku.
