Ve škole v pražském Karlíně se svítí, přestože je pozdní sobotní odpoledne a většina školáků má od učení pohov. Čtrnácti dětí ve věku od deseti do dvanácti let se to netýká, ve třídě se právě předhánějí v tom, kdo má víc znalostí o islámu a muslimech. Jsou to školáci, kterým rodiče zaplatili víkendový kurz, v němž se učí, jak se správně učit.
Kurzy pořádá společnost Scio, která je známá hlavně tím, že vytváří testy pro přijímací zkoušky. Víkendové semináře nazývá sciocampy a nabízí různá témata: na jednom kurzu se děti naučí učit, na dalším pilují techniky paměti, na jiném rozvíjejí schopnosti komunikace. Prostě všechno to, na co ve škole nezbývá čas a co se přitom v životě (i v tom dospělém) hodí víc než nabiflované poučky.
Vše o sciocampu
|
"Školy jsou pozadu v přizpůsobování výuky tomu, co děti opravdu potřebují. Pro ně nejsou důležité jen znalosti v matematice, fyzice, biologii, ale škola by je měla vést také k tomu, aby byly schopné se učit celý život," říká mluvčí společnosti Scio Bohumil Kartous.
Ten připomíná, jak probíhá klasická hodina ve škole: učitelka si stoupne k tabuli, začne dětem něco vykládat a předpokládá, že děti si to zapíšou, uloží do hlavy a později to zopakují, nejlépe doslova. "Je přitom úplně jedno, jestli tomu rozumějí a jestli je to baví, což je hodně důležité.
Vždyť přece platí, že když se něco učíme, musíme mít motivaci. Bez ní děláte všechno hůř, tedy se i hůř učíte," upozorňuje Bohumil Kartous.
Společnost Scio se inspiruje ve vyspělých zemích, kde se učitelé snaží, aby škola byla zábavná a děti se učily to, co je opravdu důležité. Při výuce dějin se klade důraz na to, aby děti pochopily, že jedna dějinná událost má návaznost na druhou a není důležité nadrtit se nazpaměť například posloupnost egyptských říší.
Právě tento model výuky, který vyžadují někteří čeští učitelé, dovedli do krajnosti třeba v Číně. "Děti se musí učit neuvěřitelné množství dat, přitom se zjišťuje, že takový styl spolehlivě zabíjí kreativitu, schopnost přemýšlet a vyjadřovat vlastní názory. V pozdějším věku se s tím už těžko dá něco dělat," podotýká mluvčí společnosti Scio.
Žádní šprti, normální děti
Do karlínské třídy vcházím s předsudky. Očekávám, že narazím na skupinu nesympatických šprtů, kteří neuznávají jinou zábavu než se v sobotu odpoledne něco nového naučit. Vždyť jaké dítě jde dobrovolně do školy a ještě k tomu o víkendu? Nestačím se jim pak v duchu omlouvat, protože jsou úplně normální. Vykřikují. Poperou se o tužku přímo v lavici. Odmlouvají, když mají něco psát a zrovna se jim nechce.
Změna oproti klasické škole: nikdo na ně nesyčí, ať jsou zticha, nikdo je neokřikuje. Každý může kdykoliv říct názor, jen když hluk v určitou chvíli překročí meze, lektorka Kateřina Arnoltová podrží prst před ústy a ukáže na pravidla napsaná na tabuli, kde mimo jiné stojí, že mluví jen jeden.
Pro koho a kdy?Kurzy jsou určené dětem od 9 do 16 let. Příměstský kurz: dva víkendy bez ubytování (Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Pardubice), cena: 4 900 Kč Pobytový kurz: čtyři dny s ubytováním (nejbližší je v květnu v Podhradí u Ledče nad Sázavou), cena: 5 700 Kč Letní kurz: osm dní s ubytováním (pro děti od 10 do 12 a od 13 do 16 let), cena: 8 700 Kč Více informací www.sciocamp.cz |
Děti právě dostaly na stůl článek o islámu, na kterém se mají naučit dělat si do textu poznámky a rozlišit informace, které už znají a které jsou pro ně nové. Musí si vytvořit takové poznámky, aby si dokázaly v hlavě shrnout, co se vlastně dozvěděly nového. A přemýšlet o tom.
Když pak drobná, asi desetiletá černovláska Jana precizně shrne, k čemu jí tahle metoda bude dobrá, člověk se zastydí při vzpomínce, jak sám občas koktá na pracovních poradách. "Samotnou mě překvapuje, jak perfektně umějí formulovat svoje myšlenky," přiznává Kateřina Arnoltová.
Lektorky si s dětmi na začátku kurzu zahrají hru, při níž mají napsat, co od sciocampu očekávají a čeho se obávají. V tom druhém mají jasno. "Většinou se bojí, že jim nebude chutnat oběd," směje se lektorka. Naučit se chtějí to, jak si učení zjednodušit a jak ho urychlit. To jim příliš nejde, postupně se k tomu přiznávají všechny děti, se kterými mluvím: Juraj, Marek i Bára. "Děti nám tady často říkají, že neznají jiný způsob učení se nové látky než biflování nazpaměť," říká Kateřina Arnoltová.
Co je to za novoty?
To je velký problém školství a jen tak ho někdo nevyřeší - na některých školách je výuka zkostnatělá a modernizuje se pomalu. Mladí učitelé vydrží kvůli penězům jen chvíli, a i když na školách zůstávají, starší kolegové a jejich zpátečnické metody je často převálcují.
"Ve sborovně nejčastěji slyším: Co nám sem taháš za novoty?" stěžuje si osmadvacetiletá Monika Procházková, která učí v severomoravské základní škole. Od začátku se snažila přistupovat k dětem jinak - držet si odstup, aby si uchovala autoritu, ale zároveň se snažila vyslyšet jejich připomínky, přání, diskutovala s nimi. Hodiny postavila tak, že děti mohou kdykoliv říct svůj názor, zeptat se, vyjádřit pochybnosti.
"Je mnohem těžší takovou hodinu ukočírovat, protože se stáváte moderátorem diskuse, ale děti to baví a vydrží pozornost snáz, než když budu mluvit jen já a ony si maximálně něco napíšou do sešitu. Jenže taky se mi stalo, že kolega vtrhnul do třídy a před dětmi mi vynadal, co že je to ve třídě za hluk," povzdechne si mladá učitelka. Říká, že kolegům často chybí motivace, jsou znechucení tím, že jejich povolání je špatně placené a oni přetížení.
Když ministr školství Petr Fiala v polovině ledna představil svoji vizi, jak vylepšit vzdělávání českých dětí, řekl, že jeho cílem je větší motivace učitelů. A také dětí, protože podle průzkumu jen třetina žáků chodí do školy ráda. "Škola by měla všem dětem umožnit rozvíjet jejich potenciál, dát jim sebedůvěru a motivovat je do života," citovala ministra MF DNES.
Minulý týden ministerstvo přišlo s další modernizací školství, která se tentokrát týká samotné výuky. Dětem na základních školách od září přibude další cizí jazyk a rozšíří se třeba i výuka finanční gramotnosti, dopravní výchova - do osnov se tak zařadí předměty, které děti v životě využijí víc než letopočty.
Učit se, na vzduch a zpět
Vyzkoušet si školu zábavnější formou mohou zatím na sciocampech. Jen se musí smířit s tím, že přijdou o dva volné víkendy, protože kurzy většinou trvají od devíti do pěti - v sobotu i v neděli. Probíhají v Praze, ale i dalších větších městech. V Brně, Ostravě, Olomouci, Pardubicích. Přihlašovat se mohou děti ve věku od 9 do 16 let.
"Zájem je zatím slušný. Větší je logicky ve velkých městech, kde se rodiče o vzdělání dětí zajímají více, protože mají na výběr z více škol. A nepochybně v tom hraje roli finanční situace rodiny," domnívá se Bohumil Kartouz.
Možná byste to nečekali, ale děti na karlínském sciocampu vůbec neřešily, že si přes víkend neodpočinou. Ptám se asi pěti z nich, všichni zakroutí hlavou. Zlobí, předvádějí se. Je kolem půl páté, oni už se nesoustředí. Lektorka proto zaklapne desky, jde se na vzduch. Pak rychlé opakování, domů a zítra zase tady.
