Byl to jakýsi pan May z Německa. Abych pravdu řekla, více škodil než byl užitečný, ale vedení podniku cítilo, že je potřeba tohoto člověka zaměstnat. S většinou zaměstnanců moc nevycházel. Některé mé laborantky dokonce kvůli jeho chování odešly pryč z podniku.
Když se náš koncern sedmi pekáren spojil se sedmi jinými pekárnami, stal se pan May přímým nadřízeným všech 14 vedoucích jakosti. Již na poradě, kde nám všem byl představen jako "náš nový šéf", jsem se neudržela a veřejně promluvila i před generálním ředitelem. "Nedovedu si představit, že zrovna ON nám bude dělat vedoucího. Už mi kvůli němu odešlo pár laborantek a nevím, jak to bude dál. Malí Mayové z nás nikdy nebudou," řekla jsem jim.
May šéfem? Nikdy!
Po své spontánní reakci jsem uvažovala, jestli vůbec mám jít druhý den do práce, ale večer mi volal sám generální ředitel s tím, že mi chce poděkovat, že jsem se nebála takto před ním mluvit, a ujistil mne, že toto řešení dlouho promýšlel a pan May musel slíbit, že své chování změní. (Nevěřila jsem mu.) A také mi řekl, že pokud by byl s panem Mayem nějaký problém, mám za ním zajít a vše mu říct, že to nebude brát jako žalování.
Můžu říci, že chování pana Maye alespoň vůči mně se rapidně změnilo hned následující den. Přišel za mnou do kanceláře jako "kamarád", dokonce mi ukazoval na mobilu fotky jeho malé dcery žijící s matkou v Německu.
Abych pravdu řekla, na malou chvíli jsem uvěřila, že tento muž snad má i srdce. Mluvili jsme spolu i o cestování, což, jak se ukázalo, je náš společný koníček.
Ale laborantky z nočních směn si mi stěžovaly na jeho chování i dál. A tak jsem se jendou přišla na noční expedici podívat osobně. A nevěřila jsem svým očím. Dohadovali jsme se o výrobci jednoho nebaleného výrobku (nebyl uveden na etiketě). Ani já sama jsem si nebyla jistá, kdo to pro nás vyrábí. Kolegyně měla jednoho výrobce na mysli, ale pro jistotu se šla zeptat přímo pana Maye.
Pan May se začal chovat nepříčetně: chytil ji pod krkem za límec pláště a vší silou tou křehkou dívčinou třásl ze strany na stranu. Mě absolutně ignoroval. Mezitím jsem se šla zeptat směnové vedoucí expedice a ta mi z dodacích listů potvrdila, že kolegyně se domnívala správně, zatímco pan May tvrdil, že to vyrábí někdo jiný.
Když jsem mu řekla pravdu, dělal, že se ho to netýká. Počkal si na mě na dvoře pekárny, a když jsem šla z kontroly domů, dal mi pro dceru k snídani nějaký nový výrobek. Myslel si, že tak konflikt vyžehlí, ale to se spletl!
Pokuta, nebo odměna?
Hned následující den jsem se objednala u generálního ředitele. Byl bohužel mimo republiku, a tak mě přijal až za pár dní. Vše jsem mu vylíčila a on připustil, že "se to bude muset řešit". Dodnes vlastně nevím, jaké důsledky z toho vyvodil.
Asi čtvrt roku nato jsem měla takovou zvláštní situaci v laborce, že mi dala výpověď ve zkušební době ze dne na den jedna laborantka. Navíc byla doba dovolených a já se snažila mít zajištěné především noční směny. A protože laborant už táhl celý týden dvanáctihodinové noční sám, zavolala jsem jeho kolegyni a mé kamarádce a odvolala ji o dva dny dřív z dovolené.
Vím, že je poctivá a svědomitá, proto mě překvapilo, když si na ni pan May hned v pondělí ráno stěžoval. Prý chtěl, aby přišla dolů na expedici vyřadit nestandardní výrobky (k čemuž má on stejná práva), ale ona že mu na to řekla, že zrovna odešla a že má právě přestávku na svačinu dle zákona…
Po mně chtěl, abych jí dala pokutu. Oponovala jsem mu, že by si spíš zasloužila odměnu, protože neměla mít směnu a že jí pokutu rozhodně nedám, že jsem s její prací spokojená. Ještě mi kvůli tomu napsal tou jeho hatmatilkou (podotýkám, že i po těch osmi letech strávených v Čechách neumí česky!) několik e-mailů a trval si na svém. Já také. Nakonec kupodivu usoudil, že jí odměnu dá, ale všude trousil, že se o to zasadil on sám. No nemám slov.
Povinně na noční
V té době zrušili jednu z pekáren a zaměstnanci této pekárny přecházeli k nám. Najednou nás bylo moc a já jsem se panu Mayovi nehodila. A tak zařídil můj "vyhazov". Ze zdravotních důvodů totiž nesmím dělat noční směny a on si vymyslel, že zrovna já na ně musím.
Asi půl roku jsem na ně chodila jednou měsíčně. Pak chtěl, aby to bylo častěji, takže jsem jednou týdně musela na namátkové asi dvouhodinové kontroly nočního provozu. Pak najednou přišlo vedení podniku s tím, abych si u doktora zařídila povolení na noční. Prý pokud tam chci ještě pracovat, vydírali mě. Náhradu za mě měli a nevadilo jim, že vedoucí jakosti zrušené pekárny nemá takovou praxi ani vzdělání.
Pracovní poměr jsem tedy rozvázala dohodou. Jedenáct let se noční směny po vedoucích jakosti nevyžadovaly. Proč najednou ta změna a proč vedoucí jakosti už na noční zase nechodí? To mi fakt není jasné.
Nepíšu svůj příběh proto, aby se vrátilo, co vrátit stejně nejde. Ale cítím křivdu. Dost dlouho jsem se sice trápila, teď mám zaměstnání nové, myslím, že si mě nový zaměstnavatel váží a doufám, že to vydrží i nadále. Ráda bych. I proto si situaci řeším znovu sama pro sebe: jak se mám příště zachovat?
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 29. června 2009. Anketa je uzavřena.
