Jak jste se vlastně dostala k pozici sexy moderátorky lechtivého pořadu?
Nabídka přišla jako blesk z čistého nebe. Neprošla jsem žádným konkurzem, jen kamerovými zkouškami. Prý jsem tvůrcům pořadu, kteří údajně hledali někoho, kdo je zralý a vypadá dobře a sexy, tak trochu vyšla v průzkumu, kde 99 procent dotázaných vědělo, kdo jsem, a 75 procent z nich mě hodnotilo kladně, což mi zahřálo srdce ještě o trochu víc než sama nová šance.
Ukázka z pořadu Intim Night, který na Tv Barrandov uvádí Heidi Janků.
Heidi Janků
|
Váhala jste v souvislosti se zaměřením pořadu?
Já se takových témat nebojím a to ti, kdo o tom rozhodovali, věděli. Stačilo udělat si rešerše. Ale přesto jsem si nechala chvilku na rozmyšlenou - měla jsem obavy z dětského publika, pro které často zpívám. Bála jsem se, že by moje nové angažmá mohlo odradit rodiče. A tak jsem si sedla s tvůrci a dala si podmínku, že půjde jen o lehce erotické záležitosti.
Kde je vaše hranice?
Dle mého bychom neměli ukazovat přímo sexuální hrátky. Pokud to budou lehké střihové záběry a tématu se jen dotkneme, ještě bych to přešla, ale abychom řešili, jak by na to měli třeba mladí lidé jít a názorně vše ukazovat, tak to ne. Zkrátka obsah by měl mít kulturu a měl by být sexy. A než se zeptáte, rovnou říkám, že vím, jak křehká je hranice mezi sexy elegancí a vulgaritou.
Nebojíte se, že popularita pořadu stojí právě na osobě moderátora a jeho umění balancovat mezi oběma polohami?
Však jsem se zpočátku taky trošku lekla, že i já budu muset být součástí něčeho, co se bude odvíjet přímo ve studiu, a na to jsem hned reagovala, že tudy cesta nevede. Beru jako inspiraci kdysi vysílaný erotický pořad. Stejně jako knihu Padesát odstínu šedi, kterou přinesl Ježíšek, anebo Historii pornografie, ve které si listuji. Na víc inspirace zatím nebyl čas, ale časem to přijde.
Nevím, zda ji potřebujete, ale zatím působíte jako ryba ve vodě, soudě podle toho, jak půvabně před kamerou koketujete.
Vidíte a já přitom nemám moc velké sebevědomí v tomhle směru, ale asi mi to nějak jde samo.
Co na vaše skryté talenty říká manžel?
Je rád. Bývá i na natáčení a rád se dívá. Dělá mu dobře mít vedle sebe přitažlivou ženu.
Chválí vás?
Ne, neslyšela jsem od něho pochvalu třicet let.
To je s podivem. Jak víte, že je rád?
Není to divné, je to v pořádku, já to tak potřebuju. Nemotivuje mě, když je někdo absolutně spokojen a dává mi to v přemíře najevo. Když Ivo mlčí, vím, že je to dobře. A chválí mě ti, kteří mi tleskají.
Vám opravdu nevadí, že vás manžel nechválí?
Ne. Zatím ne. Frustrující je, když natočíte novou věc a v rádiích vám řeknou, že mají "Načančám" a nic jiného vlastně nepotřebují. Přitom já nikde neustrnula, hledala jsem nový směr, oslovila Stana Šimora a on mi napsal dvě takové písně o životě. Jedna se jmenuje Sama, je o opouštění, bohužel smutném fenomenu doby, a když je dobrá konstelace, rozplakávám lidi v sále. To je pro mě, jako pro tu, co bavila, úplně nová emoce a ráda bych se o ni podělila s lidmi.
Co na žánrovou změnu říká manžel, strážce vašeho optimistického repertoáru?
Zprvu pochyboval, ale teď se dojme i on.
Nekritizuje?
Pořád je to pan učitel vystudovaný, a tak má tendence stále někoho učit a někam směřovat. Kritizuje, ano.
A oprávněně?
Z větší části ano. Nicméně je to kritika, kterou já mám ráda a která prvoplánově všechno nesráží. Když se mu něco nelíbí, řekne to. Já mu sice oponuji, ale vždycky si z těch jeho připomínek něco vezmu.
Autoritu necháváte svému muži i ve vztahu manželském?
Ano, já jsem stará škola. My to máme tak, že Ivo je hlavou rodiny a já jsem ten krk. Chlap by měl být v rodině dominantní a chlapi jsou ješitové, tak proč jim nedopřát pocit, že rozhodují o všem? Já se za ta léta soužití naučila, že vidím-li správnou cestu a on je proti, chvíli to trvá, ale nakonec mi dá zapravdu.
Byla jste tak vyrovnaná i na začátku vztahu, nebo jste se musela s autoritou nějak popasovat?
On byl vždy ten starší a chytřejší. Dneska mi žertem říká, že už jsem nějak zmoudřela a to ho nebaví. Když jsme se poznali, byla jsem tele nedotčené životem, natož showbyzem. Vyrůstala jsem po smrti maminky jako samorost, jen s otcem a nikdo se o mě moc nestaral. Byla jsem úplně jiná než ostatní vrstevníci a prý jsem podle Iva nasávala informace jako houba. Jeho bavilo, že mi je může předávat a mě těšilo, že jsem osobnostně rostla. Tak to bylo vždy a je to tak dodnes. Stále mě překvapuje něčím, co mi v tom mém rejstříku chybí.
Tak nevím, zda máte blíž k Pretty Woman nebo Freudovi?
Spousta lidí v tom vztahu vidí léčbu mých komplexů z pochroumaného vztahu k otci. A máte pravdu, Freud by měl ze mě nejspíš velkou radost, jenže co je na tom špatného, když nám to funguje? My jsme jak siamská dvojčata, chodíme spolu nakupovat, jezdíme spolu po vystoupeních a včera byl se mnou manžel dokonce i u kadeřníka. Kdyby nám takhle nebylo dobře, nejsme spolu třicet let.
Nehrozí takto nerozlučným vztahům přerod v kamarádství bez koření sexuální touhy?
U nás se to nikdy nestalo. Samozřejmě jsme zestárli, dohromady nám je 130 let, a tak je to jiné než na začátku. Ale jsme lidé, co se umí vyrovnat s různými situacemi jak v běžném, tak v tom intimním životě. A věřte, že chemie nezmizela. Nechci, aby to vypadalo, že máme svatozář, ale je fakt, že občas si vyměníme názory v rámci práce, nikdy však v rámci našeho osobního života. Ten nám nějak krásně plyne.
Nezlobte se za tu otázku, ale nikdy jste si v něm neuměli představit vlastní dítě?
Bylo mi sotva dvacet, když jsem šla do vztahu se starším mužem, co už otcem byl, a mně bylo jasné, že to s dětmi nebude jednoduché. Navíc já si v tu dobu neuměla představit, že bych mohla být matkou. Tak mladá bych ani tuhle roli nezvládla. Neměla jsem žádné babičky, zázemí a moje kariéra byla na začátku. Stalo se ale, co se stalo, a já otěhotněla. A rozhodla jsem se pro interrupci. Vím, spousta lidí mě za to odsoudila a odsoudí i teď.
Máte pocit, že se musíte obhajovat?
Ne. V devadesátých letech, kdy jsme coby umělci minulého režimu neměli u nás pracovně na růžích ustláno, jsme si s manželem řekli, že by dítě mohlo přijít, dokonce i jméno jsme měli vymyšlené. Ale příroda tomu nechtěla a já proti ní nepůjdu. Přesto, i když nejsem matka, děti miluju a užívám si jich ze strany Ivovy rodiny. Tam jsem dokonce už prababička.
Milujete nevlastní velkou rodinu, ale té své jste si moc neužila. Maminka zemřela, když vám bylo jedenáct, a tatínek nebyl zrovna vzorný otec. Chybí vám tahle láska?
Po smrti maminky jsem sice měla tetu, která se o mě starala, seč mohla, ale měla svou domácnost a svého syna a byla na něho sama. Nebylo to jednoduché, aby nás s bráchou utáhla. Můj bratr byl sice o jedenáct let starší, ale úplně samostatný nebyl, nikdy si nenašel žádnou vážnou známost, byl nešťastný, začal pít a to ho zabilo. Já bydlela s otcem, který alkoholu holdoval také a starost o mě a rodinu nezvládal. Musela jsem začít být samostatná se vším všudy.
Ale nebyla jste na to připravená.
Absolutně ne. Na to se nedá připravit. Navíc u maminky zaútočila rakovina velmi rychle a během několika měsíců … Promiňte, já o tom nemůžu asi mluvit, nevím, zda se nerozpláču… Víte, já jsem smrt maminky nevnímala tak intenzivně v měsíci, kdy se to stalo, jako ty roky potom.
(Po pauze) Zkusíte mi, Heidi, říct, jak vypadaly roky potom?
Gympl, Ostrava, běhání mezi tetou a otcem, starost o to, abych vůbec měla vypráno a takové ty běžné věci. Brzo jsem se ale uklidila k muzice, ta mi pomáhala.
Co jste cítila k tátovi?
Nic. Jestli čekáte nenávist, tak ne. Tedy dnes už ne. Ublížil mi, ale zase mi dal život. Když před lety zemřel, nic to se mnou neudělalo.
Chtěla jste tehdy pryč od něho?
Ano, jenže já neměla kam, dokud jsem nepoznala někoho, kdo mi poskytl střechu nad hlavou, a to byl můj manžel. Vdávala jsem se v osmnácti a vzala si moc hodného člověka, co mi umožnil, abych si šla za tím, co jsem chtěla. Za muzikou.
A ta vám přivedla Iva, který byl nejen váš kapelník, ale později i manažer a manžel?
Ano a to je můj černý puntík. A není jediný. Abych ty černé vyrušila, dělám hodně charity a říkám, že si tím dláždím schody do nebe. Tenhle je ale největší. Byla jsem vdaná za člověka, který mi moc chtěl pomoct se zpíváním a strašně si přál, abych byla tou slavnou zpěvačkou. Kvůli mé kariéře odešel z vysoké školy a šel pracovat na šachtu.
On se přece rozhodoval sám za sebe, neberete si té zodpovědnosti víc, než je třeba?
Rozhodl se ale kvůli mně a já ho pak za tři roky opustila. Přišel mi do cesty člověk, který mě absolutně okouzlil a omámil.
Očima autorkySetkala jsem se s Heidi Janků doma, v domečku na okraji Prahy, kde s Ivo Pavlíkem už nějakou řádku let společně žijí. Sotva jsem vstoupila do útulného obýváku, Ivo se decentně vytratil do horního patra, které návštěvám, jako jsem já, není přístupné. Nechal nám s Heidi soukromí, my složily na pohodlné sedačce nohy pod sebe a tak nějak po domácku se pustily do bezprostředního povídání. Čert ví, jestli za to mohl ten neformální posez, nebo jsme se naladily na nějakou společnou vlnu..., každopádně výsledkem byla hodina a půl velmi osobního, vlídného a emotivního rozhovoru o věcech niterných. Neumím si představit, že by Heidi na nějakou otázku nechtěla odpovědět a neumím si představit, že by hledala jiné než bezelstné a upřímné odpovědi. |
Ta první, jediná a poslední láska?
Omyl. My jsme zpočátku neřešili lásku, mluvím o fyzičnu. Chemie se u nás rozjela na obrovskou molekulu, ale protože jsem měla velké výčitky vůči manželovi, žádný cit se nemohl u mě dobře rozvinout. Byla jsem hodně rozpolcená. Pak jsem pochopila, že s tím nic neudělám, poddala se a zamilovala.
A odešla za Ivem. Mimochodem jako partnerka nebo milenka?
Odešla jsem jenom jako milenka. A bylo to docela krušné. On se své tehdejší partnerky, respektive ona jeho, nerada vzdávala. Byla doba, kdy mě chodil přemlouvat můj manžel, ať se vrátím, a občas mě přišla navštívit partnerka Ivoše, ať neblbnu a nechám toho. A já nevěděla, jestli skončit kariéru, nebo jít za svým snem. Pak jsem se rozhodla nechat všemu volný průběh, netlačit na pilu a to se mi vyplatilo.
To jste byla docela moudrá na svůj věk.
Asi za to může moje rychlá dospělost. S vrstevníky jsem si nerozuměla a vyhledávala společnost starších. Proto mi bylo senzačně v kapele, kde hráli muzikanti ve věku mého táty. A proto mě okouzlil Ivoš, starší a zkušený nejen v branži, ale i v životě. To mi dělalo dobře.
A možná proto vám tak dobře šla poloha naivky v hitu Když se načančám?
S touhle nálepkou je to jinak, než si myslíte. Původně to byla písnička do pohádky, kterou mi Jiří Zmožek nabídl. Já ji nazpívala, pohádka se odvysílala a nic se nedělo. Hráli jsme ji na koncertech občas a spíš pro legraci. Teprve po revoluci, když přišel boom travesty show a každý travesťák začínal svoji produkci touhle písničkou, se z ní stal hit.
A jak je vám v té póze dnes, když ji zpíváte?
Mně to nevadí. Nejsem hloupá, abych se bránila, když ji lidé chtějí. Mám sice velký sen mít ještě jeden hit, co ji přebije, ale když se to nepovede, budu zpívat do osmdesáti Když se načančám.
