Příběh Jitky Chci ho zase zpátky
Svého muže jsem poznala v tanečních a od té doby jsme byli spolu. Já nikdy po jiných nekoukala, on byl přesně ten člověk, který mi vyhovoval na sto deset procent. Parťák, kamarád nejen do deště, úžasný milenec, skvělý táta.
Vychovali jsme spolu tři děti a všechny se povedly. Když se ale od nás odstěhovala i nejmladší dcera, začal se můj manžel chovat trochu jinak. Ne nijak zle, o tom žádná, ale z nějakých důvodů mě toužil zasvěcovat do záležitostí, které dosud řešil výhradně on.
Odchody a návraty
|
Prošla jsem kurzem práce s vrtačkou, učil mě, jak funguje internetové bankovnictví, ukazoval mi, jak ošetřovat na zahradě stromy, kde jsou uzávěry vody a hlavní jističe. Celé to bylo takové divné, ale u toho jsme se jako obvykle smáli a žertovali, takže to vlastně až tak zvláštní nebylo. Jen mě napadlo, zda třeba není nějak vážně nemocný.
Čím víc věcí mi ukázal, tím víc sílilo moje podezření. V hlavě se mi odehrávaly hrůzostrašné scénáře, pak se mi už i zdálo o tom, že muž umírá na rakovinu, ale aby nenechal svou nebohou ženu na holičkách, plánuje ji ještě před zhoršením zdravotního stavu všechno naučit.
Postupem času jsem začala této teorii tak věřit, že jsem si byla téměř jistá. Jednou jsem to nevydržela a zeptala se. Manžel se jen trpce pousmál a objasnil mi, že je sice zdravý, ale něco se přece jen děje. Už pár let prý někoho má. S rozvodem čekal na okamžik, kdy děti odejdou z domu, ale přišlo mu rozumné mě na to nějak připravit, zasvětit mě do potřebných věcí.
Přiznám se, že mě to tehdy natolik šokovalo, že jsem nebyla schopná vydat ze sebe hlásku. Manžel mě navíc objal a stejně klidně, jako mi říkal celou tuhle věc, mi zašeptal do ucha, že je rád, že už je to venku. Odstěhoval se, dal mi pusu na tvář na rozloučenou a… nic.
OBRAZEM: Slavní, kteří opustili manželky po desítkách let soužití |
Je to už půl roku a já se stále nedokázala vzpamatovat. Manžel mi volá, kontroluje, jak vše zvládám, ale o tom, že by se chtěl vrátit, vůbec neuvažuje. Žije s tou druhou ženou a podle všeho s ní bude mít i dítě. Tváří se, že je náš vztah tímto definitivně uzavřený.
Pro mě ale ne. Nikoho jiného nechci, přeju si jen, aby byl zase zpátky doma a všechno bylo jako dřív. Počítala jsem s tím, že s ním už budu, dokud nás smrt nerozdělí, a tohle asi nikdy nedokážu přijmout.
Jitka (56)
Co by měla Jitka dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
Jak nečekaný odchod partnera překvapil Lenku? Čtěte na další straně.
Lenka Měla jsem se nejdřív uklidnit
Myslela jsem, že žiju s takovým hodným ňoumou, kterého ženské už ani nezajímají, zatímco on se domníval, že je starý, takže pokud nechce skončit pohřbený zaživa, musí ihned začít fungovat jinak. A samozřejmě s jinou.
Ta o dvě desítky let mladší slečna se do našeho vztahu vecpala s velkou pompou. Jednoduše se mi přišla sama představit. Manžel o ničem nevěděl, já byla na infarkt, načež mi to on nesměle potvrdil. Neměl ani tu odvahu říct mi vše na plnou pusu. Až později jsem pochopila proč, ale to už bylo pozdě.
Přiznám se, že já jsem proti němu, takovému plyšákovi, který se sebou nechá orat, ta saň. Zuřila jsem, házela nádobím a hned v prvotním afektu ho doslova vyhnala z domu. Se sklopenýma ušima a viditelným pocitem viny odkráčel.
Povolala jsem kamarádky a šíleně jsme se během nadávání na mužské plémě opily, pak jsem informovala dceru. Ta žije dlouhodobě v zahraničí, ale kvůli rodinné tragédii a ublížené opuštěné matce hned přijela domů. Vyslechla mě, ale chtěla hovořit i se svým otcem.
Druhá míza mívá špatné konce. Jak přečkat mužský bod zlomu |
Když se od něj vrátila, tvářila se všelijak, potom z ní vylezlo, že to s tou tátovou milenkou není asi tak žhavé. Spíš si toužil dokázat, že na to ještě má, ale narazil na takovou, co ho prostě převálcovala a pojala za „svého“. Manžel je opravdu typ „mouchy snězte si mě“, ale jak jsem byla naštvaná, nebyla jsem schopná ho ještě litovat.
Ve skrytu duše jsem doufala, že ho ten nový vztah vytrestá a že se ještě s prosíkem připlazí, načež já mu nějak odpustím, vymámím z něj „ozdravný pobyt u moře“ a budeme fungovat dál.
Týdny však ubíhaly a on nikde. Znovu jsem vyslala dceru, aby zjistila, co a jak. „Tak s tou paní už táta není, pronajal si byt, je tam sám, ale říkal, že je mu výborně a už nehodlá nic měnit. Prý pokud budeš chtít dořešit rozvod, můžeš mu kdykoli zavolat,“ sdělila mi.
Viděla jsem rudě, zeleně a snad i fialově, poté se mi zhroutil svět. Stále jsem věřila tomu, že ho mám brzy zpátky, teď už ale bylo jasné, že ne. Nevrátí se, nechce, je mu líp beze mě.
Lenka (53)
Co by měla Lenka dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
