Ještě v dobách Rakouska-Uherska bylo soužití několika generací naprosto běžnou věcí. Když rodiče cítili, že jim věkem ubývají síly, předali své hospodářství dětem. Potomci se za to o ně ve stáří postarali a nechali je v domě nebo na statku dožít. Tento tradiční model je v současné době spíš raritou.
„Dnes máme spoustu možností. Cestujeme, stěhujeme se z vesnic do měst a naopak, chceme si vyzkoušet víc lokalit. Místo babiček můžeme využít chůvy, paní na hlídání, jesle a školky. Vícegenerační soužití už také není podmínkou přežití, nedědí se grunty, mlýny, zámky ani chalupy. Rodinné klany v jedné vilce jsou rozhodně bílé vrány,“ říká lektorka emoční inteligence Jitka Ševčíková.
Matrilokalita nebo patrilokalita (bydlení u rodičů partnerky či partnera) jsou dnes většinou vnímány jako přežitek, který u generace mladých lidí vyvolává spíš shovívavý úsměv než chuť něco podobného realizovat. Mnozí mají v této věci jasno.
