Jak říkával už Jan Ámos Komenský, dětičky jsou opičky. Ne vždy si ale rodiče uvědomují, že pokud chtějí, aby si jejich dítě zafixovalo nějaké návyky a druhých se zase zbavilo, je nutné začít u sebe.
Vleže z gauče totiž znějí pokyny k tomu, aby si šel syn zahrát ven fotbal s kamarády, poněkud falešně.
Stejně jako rodič, který „ujíždí“ na sladkém, bude těžko svému potomkovi vymlouvat trojitou porci čokoládové zmrzliny zapitou litrem limonády.
Víme to, ale moc se s tím netrápíme
Tři čtvrtiny rodičů dětí ve věku od 3 do 14 let si myslí, že je jejich potomci napodobují, a počítají s tím při výchově, zjistil aktuální průzkum, který si nechal zpracovat AquaLife Institute (organizace sdružující přední odborníky a vědce, kteří se zabývají zdravým životním stylem, výživou a hydratací organizmu). Ostražitější jsou prý v tomto směru především mladší rodiče od 18 do 35 let.
Z výsledků průzkumu, který se zaměřil především na životní styl, stravování, pohyb nebo péči o zdraví, jednoznačně vyplývá, že zejména menší děti kopírují své rodiče prakticky ve všech oblastech.
Děti podle rodičů nejčastěji napodobují jejich chování, dělá to třetina z nich. V mluvení, komunikaci nebo vyjadřování se po rodičích „opičí“ asi 30 % dětí, nejčastěji předškoláci, nejméně často starší školáci. Překvapivě pouze šest procent potomků pak prý přejímá zlozvyky svého táty nebo své mámy. Nebo se rodiče mýlí?
Například u stravování je příklad členů rodiny zásadní. A výstupy z průzkumu znějí docela nadějně. Třeba v konzumaci ovoce a zeleniny jsou si členové rodiny v podstatě kvit. Jednou denně je konzumuje asi třetina z nich, přes čtyřicet procent rodičů i dětí si porci čerstvých vitaminů dopřává dvakrát denně.
„Pořád to ještě není takové, jak bychom si my, výživáři, představovali – tedy ke každému jídlu porci zeleniny – ale i tak je to velmi pěkné,“ komentuje výsledky průzkumu nutriční poradkyně Věra Boháčová.
Podle ní to ale bohužel funguje i naopak. „Jestliže se rodiče při čtení jídelníčku ve školce či škole šklebí třeba na kapustové karbanátky, nemohou očekávat, že jejich dítě je pak bude přijímat s nadšením,“ dodává odbornice na výživu.
Začít co nejdříve
Dětem je třeba vštěpovat správné stravovací návyky ideálně už v mladším předškolním a školním věku, protože s přibývajícími léty a nastupující pubertou skladba a kvalita jimi zvoleného jídla „pokulhává“.
Kdo má doma staršího školáka nebo studenta a dává mu volnou ruku v oblasti stravování, ten to jistě dobře zná. Puberťák, který se ráno vypravuje sám a má si i připravit svačinu do školy, nejspíš snídani ošidí či vynechá a k svačině si cestou do školy koupí něco naprosto nevhodného, co je sladké nebo „in“ mezi vrstevníky.
Prý se to ale časem spraví a dítě si vzpomene na správné návyky z předpubertálních dob, slibuje Věra Boháčová. Podle ní – a potvrzují to i výsledky průzkumu – děti také většinou pijí to, co se v jejich rodině pije.
Když tedy dospělí vyznávají zdravou variantu a holdují vodě, minerálkám nebo neslazenému čaji, pijí totéž i jejich děti. Jenže pak jsou tu „limonádové“ rodiny. Podle průzkumu polovina rodičů a tři čtvrtiny dětí konzumují sladké nápoje několikrát do týdne, 40 % dětí dokonce celý den nepije nic jiného.
Přeslazená generace za generací
Kromě toho, že se díky pití sladkých limonád a džusů neúměrně zvyšuje příjem cukru, může dojít i k tomu, že dítě „nasycené“ nápojem odmítne jíst, a tím své tělo ochudí o důležité a životně prospěšné látky.
Malý člověk navyklý z rodiny na sladké nápoje i pochoutky bude logicky tyto své radosti vyžadovat znova a znova a odbourat takový návyk je pak velice obtížné.
Když dospělí vyznávají zdravou variantu a holdují vodě, minerálkám nebo neslazenému čaji, pijí totéž i jejich děti.
Milují-li rodiče sladké a odpustí-li sami sobě nějaké to kilo či desítky kilogramů navíc, stěží pak zabrání tomu, aby si jejich potomek zadělal na problémy s nadváhou či přímo obezitou.
„Je prokázáno, že více než 80 % dětí s vyšší hmotností si svá nadměrná kila přenáší do dospělosti. Pak už je jen krůček k dalším zdravotním obtížím vedoucím k řadě závažných onemocnění,“ varuje Boháčová.
Důležitou součástí životního stylu je podle ní také trávení volného času. Výsledky průzkumu jsou v tomto ohledu celkem optimistické. Ukázaly totiž, že děti se oproti rodičům hýbou výrazně častěji.
Téměř tři čtvrtiny z nich sportují nebo se věnují nějaké pohybové aktivitě alespoň dvakrát týdně mimo povinné hodiny tělocviku ve škole, zatímco takto aktivních rodičů je jen polovina. Což vzhledem k jejich pravděpodobné pracovní vytíženosti není žádný div.
Podívejte se problému na zub
Nenápadným, ovšem do budoucna velmi bolestným (a nákladným) příkladem toho, jak jsou děti ovlivněny svými rodiči, je také péče o chrup. Pokud se máma s tátou bojí zubaře jako kříže a navštěvují ho výhradně tehdy, když je začne bolet zub, kráčí jejich potomci bohužel neomylně v jejich stopách.
Menším dětem je třeba pomoci a zuby jim dočistit.
Ani tady - stejně jako u sklonů k nadváze - nelze svalovat vinu na špatné geny. „Mnozí rodiče si myslí, že zubní kazy se dědí jako nemoc, to ale prakticky nejde,“ upozorňuje zubní lékařka Hana Zallmannová.
„Příčinou zubního kazu je především zubní plak, který je nutné pravidelně odstraňovat, důležitou roli při vzniku kazu hraje i frekvence přítomnosti cukru,“ vysvětluje zubařka. Dědičné tak podle ní bývají v rodině spíše návyky ústní hygieny, pitný režim a způsob stravování.
