Co je přesně náplní vaší práce?
Po operaci prsu dostane žena jen zdravotní poukaz na náhradní kompenzační pomůcku a mým úkolem je vybrat pro ni vhodnou prsní náhradu, takzvanou epitézu. Ta může být buď silikonová anebo látková. Mou starostí je, aby se cítila dobře, co nejlépe, jak to jde a aby sama ze sebe měla dobrý pocit a líbila se.
Přivedl vás k této profesi konkrétní příběh?
Ano. Před osmi lety onemocněla kamarádka rakovinou prsu a vlastně jsem s ní sdílela koloběh všech událostí. Když po chemoterapii přišla o vlasy, šly jsme spolu vybrat paruku. To nebyl až takový problém, ale když jí odebrali prso a šly jsme do prodejny zdravotnických potřeb pro vhodnou epitézu, byla jsem naprosto zděšená. Před námi si někdo kupoval vložky do bot, za námi berle a my jsme tam stály s tím, že jdeme pro tak delikátní pomůcku. Přes pult nám vydali prsní náhradu, absolutně bez jakékoliv empatie, bez soukromí. V tu chvíli jsem si řekla, že toto přece ženy nemůžou po takovém zákroku podstupovat. Rozhodla jsem se, že to změním.
Co ženu po operaci prsu u vás čeká?
S každou ženou, která přijde, si krátce popovídám, abych věděla, jak dlouho je po operaci a co všechno potřebuje. Následně si jí vezmu do takové zkušební kabinky, kde se žena musí vysvléci, abych viděla, jak je odoperovaná. Podle toho pak vybírám vhodnou náhradu.
Do jaké míry mají klientky jasno, co chtějí?
Jasno nemají, protože vůbec nevědí, co čekat. V nemocnici dostaly papírek, kde je napsáno prsní náhrada, nebo epitéza, ale ony nevědí. Často jsou pak mile překvapeny, když zjistí, jak náhrady vypadají a že se v prádle chovají přirozeně. Abychom šířily osvětu, založily jsme s kolegyněmi spolek Ženou za všech okolností a vedeme i bezplatnou poradnu pro ty ženy, které se bojí, žijí v nejistotě, co bude pak, protože je operace teprve čeká. Díky nám vidí, že i po operaci mohou dál žít jako předtím.
V jakém rozpoložení jsou ženy, které za vámi přijdou?
Není to stejné. Řekla bych, že mladší zvládají situaci snáze. Berou to tak, že se to vlastně stalo, že se nic neděje a že půjdou na rekonstrukci a problém je vyřešený. Záleží také na rodinném zázemí, lépe svůj problém snášejí ženy, které podporuje manžel i širší rodina, než ty, které jsou na všechno samy. Spousta z nich neumí o svém trápení a obavách mluvit. Někdy jsem kromě lékaře první, kdo je po té operaci vidí, takže mezi námi vzniká vztah velmi intimní.
Co ty ženy nejvíce trápí a zajímá?
Pokud přijdou před operací, zajímá je, na co mají nárok, o co si mohou v nemocnici říci. Řada z nich se bojí, že už nebudou ženou, protože prsa a vlasy vnímá společnost jako symbol ženství. Chtějí ode mne i psychickou podporu.
Na co se teď těšíte?
Teď momentálně mám radost ze svých dcer, jedna studuje vysokou školu, magisterské studium, druhá gymnázium a příští rok bude studovat v zahraničí celý rok. Pak mám radost, že začíná jaro! Rekonstruuji po dědečkovi krásný starý statek a těším se, že ho budu dávat dohromady, že tam strávím léto.
Co Martinu Reimerovou na práci nejvíc těší a jak využívá empatii? Poslechněte si celý rozhovor ve videu.
