Jmenuji se Soňa a je mi 36 let. Jsem už 13 let vdaná, s manželem máme dva syny, dvanáctiletého a desetiletého. Myslela jsem si, že jsem šťastná a spokojená, jenže týden s kamarádkami na aktivní dovolené s aerobikem ve Španělsku můj pohled na můj současný život obrátil vzhůru nohama. Bláznivě jsem se zamilovala. To se stalo loni...
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Žijeme aktivně
Odmalička jsem zvyklá žít aktivně. Mám ráda sport, naštěstí i můj muž je podobného ražení a k aktivnímu způsobu života vedeme i naše děti. Manžel je fajn mužský, respektuje mě a uznává, že i já mám právo na své zájmy a koníčky. Mnoho let se aktivně věnuji aerobiku a poslední dva roky i jako lektorka.
Před třemi lety jsme s kamarádkami poprvé vyjely k moři na aktivní týden s aerobikem. Bylo to naprosto úžasné a my se rozhodly, že si z naší dámské jízdy uděláme tradici. Jezdíme do Španělska stále na stejné místo do úžasného rodinného penzionu.
Vloni jsme na stejném místě byly už potřetí. Hned na počátku pobytu nás přivítal majitelův syn Victor, který se vrátil z několikaletého pobytu v Londýně. Rodiče ho tam poslali na studia, pobyt si pak o pár let prodloužil. Pracoval na různých pozicích v hotelech. Nakonec ho tatínek povolal zpátky, aby mu pomohl s rodinným podnikem, který bude jednou jeho. Další děj už působí jako z románu Rosamundy Pilcherové.
Láska na první pohled
První pohled z očí do očí a okamžitě přeskočila jiskra. Zamilovala jsem se, vůbec jsem nechápala, co se děje. Bylo mi 35 let, vdaná ženská se dvěma dětmi, a při pohledu na toho mladého muže jsem cítila mrazení po celém těle. Stačil jeden jediný pohled. Pokračování bylo jasné, podobné pocity, jak jsem brzy zjistila, měl i on.
Victor je o šest let mladší než já a když jsme se poznali, neměl žádnou přítelkyni. Věkový rozdíl mezi námi naštěstí není patrný. Já vypadám mladší, mám drobnou postavu a naopak Victorovi každý hádá o pár let víc.
Ten týden byl nejkrásnější v mém životě. Strávili jsme spolu hodně času, i když jsem si musela dávat pozor, aby si mého románku holky nevšimly. Podařilo se, hodně mi pomohla i má nejlepší kamarádka, která mě kryla. Od počátku jsem věděla, že pokračování našeho vztahu nemá smysl a Victorovi jsem to rovnou i řekla. On sice mluvil o tom, že bychom spolu mohli u nich žít, ale já to odmítla.
Po týdnu konec
Náš pobyt skončil a my se rozloučili s tím, že zůstaneme v kontaktu, ale nebudeme si na sebe dělat žádné nároky. I když mě srdce táhlo k němu, rozum mi velel jinak. Během roku jsme si občas poslali pár esemesek, byli jsme v kontaktu i přes Facebook. Naštěstí se mi podařilo všechno před manželem utajit. Nebylo dne, abych na Victora nemyslela, ale postupem času jsem došla k tomu, že náš románek byl sice krásný, ale skončil. Victor si dokonce našel přítelkyni a tím jsem vše považovala za vyřešené a ukončené.
Ovšem po Novém roce kamarádky začaly plánovat náš další týden u moře, pochopitelně na stejném místě jako roky předtím. I když jsem tvrdila, že letos nikam nejedu, nakonec jsem podlehla. Victorovi jsem to ani nepsala, bylo mi jasné, že se to stejně dozví.
Na začátku června jsme s holkami přijely na známá místa, jako první nás vítal Victor. Opět stačil jeden jediný pohled a mně bylo vše jasné. Večer, když jsme zůstali sami, mi řekl, že se kvůli mně rozešel s přítelkyní a že už mě nikdy nepustí. Jsme si prý souzeni. Bohužel, nebo snad bohudík, já to v tu chvíli cítila naprosto stejně.
Už chci jen jeho
Celý týden mluvil jen o tom, jak to uděláme, abychom už byli navždy spolu. Když jsem byla s ním, přišlo mi to tak jednoduché. Odjížděla jsem s tím, že všechno řeknu manželovi a podniknu i další kroky, abych mohla žít s Viktorem.
Už jsem několik týdnů zpátky doma a nic jsem neudělala. Victora miluji, chci být s ním, ne se svým manželem, ale co dál? Jsou tady naše děti, manžel by se těžko smířil s tím, že bych je chtěla odvést do ciziny. Rozhodně bych se musela přestěhovat do Španělska, Victor nikdy nepřijde sem. Možným řešením by mohlo být i to, že by kluci zůstali doma s tátou a já bych je co nejčastěji navštěvovala, také by pochopitelně jezdili na určitou dobu i oni za mnou.
Jediné, co mě netrápí, je práce. U nás pracuji jako asistentka, nic odborného, této pozice se mileráda vzdám. V penzionu by se pro mě našla spousta práce, navíc by mě i dost bavila.
Victor mě denně bombarduje dotazy, kdy už se konečně rozhoupu a přijedu za ním...
Soňa
Názor odborníka: Nejednejte s horkou hlavou
Milá Soňo, chápu, že je pro vás celá situace dost komplikovaná, zejména proto, že hrozí ztráty vašich blízkých vztahů. Zdá se, že všechny najednou nemohou koexistovat, pokud se celá věc zveřejní. Buď zůstanete s mužem a dětmi a Victora časem ztratíte, nebo budete s Victorem a ztratíte manžela, možná i děti.
Já svým klientů často radím, ať se řídí emocemi a ne rozumem. V tomto případě se ale neodvažuji dát přímé doporučení, spíš se mi chce napsat „nejednejte s horkou hlavou“.
Věřím, že to s Victorem mohlo být osudové setkání, ale pokud dobře počítám, trávili jste spolu všehovšudy pár dní a vy už teď píšete, že by za vámi vaše děti, kterým je 10 a 12 let a potřebují vás, mohly jezdit. Zkuste uvážit, zda pro vás neexistuje střední cesta. Mohla byste s Viktorem například ještě nějakou dobu vztah udržovat, i s tím, že by vás navštěvoval v Praze a zkusili byste, jestli vám vztah stojí za to, že odejdete od své rodiny? Viktor by také měl vědět, co obnáší vaše povinnosti s dětmi a jaká je realita ve které nyní žijete.
Věřím, že se rozhodnete správně a budete šťastná.
Tereza Zahrádková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 10. srpna 2015. Anketa je uzavřena.
