Naše dcera je jedináček. Sice jsme si s manželem přáli alespoň dvě děti, nejlépe kluka a holku, ale bohužel nebylo nám přáno a narodilo se nám jen jedno dítě. Když jsem otěhotněla, s manželem jsme se na miminko moc těšili, ale jak to tak bývá, já chtěla holčičku a manžel zase kluka. Když se nám narodila dcera, byli jsme pochopitelně šťastní oba. Byla nádherná a oba jsme si ji okamžitě zamilovali.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Otěhotněla jsem ještě dvakrát, ale nikdy se mi nepodařilo dítě donosit. Nakonec mi doktor doporučil se už o dítě nepokoušet, mohla bych to odnést na zdraví a riziko, že se nenarodí zdravé dítě, bylo příliš velké. Smířili jsme se s tím a veškerou lásku a pozornost věnovali jediné dceři.
Bavilo mě, jak se manžel pokoušel v ní probudit zájem o typicky mužské práce a koníčky. A ani se nemusel moc snažit, dcera po něm podědila šikovnost a zájem o různé manuální práce v domácnosti, má ráda i fotbal a hokej. Na druhou stranu byla i hodně dívčí, ráda si hrála s panenkami, měla plno kamarádek a spoustu holčičích tajemství.
Dnes už je dcera dávno dospělá, je jí 29 let. Jsme na ni s manželem pyšní, brzy se osamostatnila a vyrostla z ní sebevědomá mladá žena. O to víc nás štve, jakého si našla životního partnera. Její přítel je sice hodný člověk, je chytrý, pracuje v nějakém vědeckém ústavu, zabývá se zkoumání jakýchsi mikroorganismů, prý je dost uznávaný, ale jinak je to tak nešikovný člověk, že druhý takový už určitě na světě není.
S manželem naprosto nechápeme, jak se s ním dcera vůbec mohla dát dohromady. Ona je praktická, se vším si umí poradit a za životního partnera si zvolila muže, který je její pravý opak. Poznali se před více než dvěma lety v zahradnictví, které patří mé dceři a její kamarádce. Přijel tam tenkrát se svou matkou a při couvání naboural do plotu a zničil desítky keramických květináčů, které tam byly vyrovnané. Pochopitelně vše zaplatil, jeho matka pak dceři řekla, že ji to vůbec nepřekvapuje, syn je prý velký nešika, tak ať se na něho nezlobí.
Dceřin přítel je nemožný
Druhý den za dcerou přišel s kytkou a pořád se omlouval, pozval ji na kávu a tím začala jejich známost. Je to směšné, ale tou kávou se polil. Ale ani to dceru neodradilo a začali se stýkat. Po nějaké době si pronajali byt a společně ho zařizovali, tedy společně je hodně silné slovo. O všechno se postarala dcera, zařizovala stěhováky, sháněla řemeslníky. A vlastně to dělá dodnes. Kdykoliv se jim doma něco pokazí, je to ona, kdo to buď opraví, nebo opravu zařídí.
Její přítel není schopný ani našroubovat žárovku. Marně přemýšlím, co mu tak jde, není schopen ani nic uvařit, nejspíš by připálil i vodu. Nákupy obstarává také dcera, říkala mi, pochopitelně se šťastným smíchem, jak ten její popleta není schopen ani koupit mléko, chleba a rohlíky. Asi je to pro ni roztomilá legrace, mně to k smíchu vůbec nebylo. Já osobně bych z takového člověka brzy zešílela.
Dcera s přítelem se navzájem liší snad ve všem. Dcera je třeba hodně společenská, má spoustu kamarádek a kamarádů. Ráda cestuje, chodí do divadel, na výstavy. Její přítel je naopak nejradši doma, prý si bádá v odborných knihách a popíjí čaj. Má z dětství jednoho kamaráda, který je prý jeho téměř věrná kopie, snad spolu i pracují v jednom ústavu. Občas se sejde s kolegy, a to je asi tak všechno. Ale nemůžu mu upřít, že je to opravdu milý a hodný člověk a naši dceru má moc rád.
Dcera ho také miluje. Když jsem se jí ptala, co na něm vidí, řekla mi, že právě proto ho miluje. Přijde jí, že ho musí chránit a starat se o něj. A pochopitelně jí imponuje, jak je na ni hodný. Já jí rozumím, možná ji i chápu, ale je zamilovaná a nedokáže si představit, že život vedle takového člověka nebude vůbec jednoduchý. Ani nechci pomyslet na to, že by měli dítě a on by si jen bádal a ona musela stíhat všechno, dítě, nákupy, domácnost, svou práci.
Párkrát jsem dceři naznačila, že by si měla rozmyslet svou představu, jak spolu zestárnou. Jednou by toho mohla litovat. Ona mi odpověděla, že ho miluje a chtějí se prý brzy vzít.
Magda
Názor odbornice: Neplýtvejte silami
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Magdo. Jak sama píšete, vaše dcera je samostatná, sebevědomá a úspěšná mladá žena. Má zdravý úsudek a dobrou intuici, na základě kterých jí funguje jak podnikání v zahradnictví, tak její partnerský vztah. Vychovali jste dceru nejlépe, jak jste dovedli. Kdybyste to uměli lépe, jistě to uděláte. Nyní má zodpovědnost za dceřin život ležet pouze na ní samotné.
Ač byste si tedy partnera pro svou dceru představovala jinak, nezbývá než dceřinu volbu akceptovat. Neplýtvejte silami na jakékoliv ovlivňování partnerského vztahu své dospělé dcery. Energii, kterou takto ušetříte, věnujte sama sobě, svým koníčkům, ale i práci na partnerském vztahu s manželem. Bude-li vám dáno, prožijete bok po boku ještě dost let, které by mohly být láskyplné, aktivní i zábavné.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 22. dubna 2019. Anketa je uzavřena.
