Jak mi mamka už párkrát zdůraznila, jsem hřích jejího mládí. Porodila mě ve dvaceti. Dokonce ani neví, kdo je mým otcem. V době, kdy otěhotněla, měla dvě známosti a nikdy si nebyla jistá, který z těch dvou by mohl být mým tátou.
Prý oběma řekla, že je těhotná, ale oba se k tomu postavili, že je to nezajímá, že jejich to dítě rozhodně být nemůže. A máma byla prý natolik hrdá, že se rozhodla nikoho se o nic neprosit a o dítě se postarat sama.
Tak úplně sama mou výchovu nezvládala. Než jsem začala chodit do školy, byla jsem víc u babičky s dědou než s ní. V naší rodině se o tom nikdy moc nemluvilo, ale postupem času jsem pochopila, že to byli babi a děda, kteří se snažili mě mít u sebe. Máma prý měla jiné zájmy než se o mě řádně starat. Prý doháněla, co zameškala, když tak mladá otěhotněla.
Velká kamarádka
U babičky a dědy mi bylo moc dobře i s mámou jsem se vídala celkem často. Občas jsem u ní byla na víkendy, brala mě i na dovolené. Asi se jí po mě zastesklo, protože od mého nástupu do školy jsem už bydlela s ní a k prarodičům jsem jezdila jen na víkendy a prázdniny.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Máma byla fajn, nemůžu si na nic stěžovat. Nikdy na mě nebyla zlá, věnovala se mi, ale náš vztah byl takový spíš kamarádský, máma ve mně viděla svou zmenšeninu, kamarádku, se kterou může řešit i své problémy a probírat témata, která by jinak nejspíš řešila s dospělými kamarádkami.
Ale mě to nijak nepoznamenalo. Musím říct, že ty roky, kdy jsme žily spolu jen samy dvě, byly moc fajn.
Bylo mi dvanáct, když mi máma oznámila, že má přítele a že je to vážné, že by spolu chtěli žít. Musím jí přičíst k dobru, že se mě zeptala, jestli by mi to nevadilo. Seznámila mě s ním a stejně jako ona i já jsem podlehla jeho „kouzlu“. Líbil se mi na první pohled.
Byl kamarádský, milý, prostě si mě hned získal. Měl za sebou už jedno nepovedené manželství, děti se ženou neměli, a on je mít chtěl. Řekl mi, že by se moc rád jednou stal mým tátou. Tvrzení to bylo předčasné, ale mně tenkrát zalichotilo.
Rodina jen na čas
Nastěhoval se k nám, s mámou se vzali a během tří let se naše rodina rozrostla nejdřív o bratra a potom o sestru. Byly to fajn roky, hodně jsem mámě i „tátovi“ s prcky pomáhala. Děti byly rozkošné, byla s nimi legrace. Ty roky, kdy jsme byli všichni velká rodina, byly zatím nejpohodovější v mém životě.
Příběh Lenky: Matka mi ublížila a bojím se, že bude štvát dceru proti mně |
Už jsem nějakou dobu chodila na střední a plánovala časem i vysokou. A v našem bytě začalo být těsno, brácha se sestrou vyžadovali svůj prostor a občas to byl doma dost záhul. A tenkrát máma přišla s tím, že jakmile odmaturuji, měla bych se už začít starat sama o sebe, najít si bydlení a práci.
Když jsem jí řekla, že bych ještě chtěla studovat na vysoké, řekla mi, že to je moje věc, ale s ní ať nepočítám. Do maturity mě budou živit a už to bude na mně. A přes to nejel vlak.
Bohužel jsem nenašla zastání ani u svého otčíma, i když se ke mně vždycky choval moc hezky, tak i u něj jsem postupně zjišťovala, že mě stejně jako máma odsunul na druhou kolej, přednost u obou měli jejich děti.
Vztahy na bodu mrazu
Už šest let s rodinou nebydlím. Po maturitě jsem si našla maličký pronájem a práci. Ani jsem si nemohla užít poslední prázdniny, máma mě lifrovala z domu prakticky hned po škole.
Příběh Petry: Pomoc manželovy matky se obrátila proti nám |
Začátky nebyly jednoduché, ale naštěstí nejsem člověk, který by se hned hroutil. Pracuji jako asistentka ředitele, mám fajn šéfa, kolegy a našla jsem si i přítele, se kterým plánujeme společný život.
Jen vztahy s mou mámou, otčímem i sourozenci jsou víceméně na bodu mrazu. Mámu vůbec nezajímá, jak se mám, co dělám, kdybych jí občas nezavolala, tak se sama neozve. Mrzí mě to a chtěla bych to napravit, ale nevím jak. Já vlastně ani nevím, jak se mají mí sourozenci. Naši ani neznají mého přítele.
Sylva
Názor psycholožky čtěte na další straně.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 2, Mánesova 53.
Názor odbornice Pracujte hlavně na sobě
Vážená Sylvo, stojíte o kontakt s matkou, připadá vám však, jako byste jí byla lhostejná. Můžete matku průběžně zkoušet oslovit. Zajímat se o to, jak se má ona, otčím i vaši polorodí sourozenci. Na kontakt v mezilidských vztazích však jedna strana nestačí.
Může se tak stát, že vaše snaha o komunikaci nebude korunována úspěchem. Je dozajista pro vás samotnou velmi důležité, abyste se o udržování vztahu s matkou pokoušela.
Na druhou stranu bych vám však vřele doporučila porozhlédnout se po odborné pomoci, vyhledat kvalifikovaného psychoterapeuta. Společně s ním se vám může podařit pracovat sama na sobě tak, abyste později matčiny způsoby přístupu ke svému dítěti i ke světu obecně nereplikovala, abyste si byla schopna najít přístupy své: zdravější a životaschopnější.
Příběh Romany: Dcera je pod vlivem svého muže, už nám ani nedává děti |
Jednou třeba budete sama máma a troufala bych si říct, že nebudete chtít, aby vaše dítě zažívalo pocity podobné těm vašim nynějším. Dobře vedená dlouhodobá psychoterapie vám může pomoci zorientovat se ve vašem vnitřním světě, pojmenovat své potřeby i svá očekávání. A možná i pomyslně odstoupit od soustavně nenaplňovaných potřeb a očekávání.
Někdy jsou naše stávající prožitky či naše historie spíše možným klíčem k tomu, abychom chybné vzorce nepředávali dál. Chci říct, že se vztah s vaší matkou nemusí podařit napravit. Ale může se podařit, abyste byla více spokojena sama se sebou taková, jaká jste. Abyste prožila život v pěkném a fungujícím partnerském vztahu a byla někdy v budoucnu dobrou mámou vašim dětem. Což rozhodně není málo.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co má Sylva dělat? Hlasujte na další straně.
