Rodinu si sice člověk nevybírá, ale jestli se s ní stýká si vybrat může. Já bych takové vztahy odstřihl. Máme v rodině podobný případ.

Znám takovou rodinu, tam je "nadbytečným" chlapec. No, dneska už mladý muž kolem 20 let. Měl štěstí v tom, že po rozvodu se táta o něj celé roky zajímal a dodnes zajímá, dnes už syn žije u něj, ne u matky. A taky má hodnou babičku.

Nikomu se nevnucovat, zařídit si život po svém, vybudovat si novou rodinu a udělat vše pro to, aby vaše děti neměly tyto starosti..

Mělo to být plus

Být ke druhým lidem vstřícný, milý, obětavý - to není vrozená vlastnost jako třeba barva očí. A není to dáno ani výchovou, ani se to nedá těm druhým nařídit. To je osobní rozhodnutí každého člověka. Někdo neumí být milý ani k vlastnímu sourozenci. Jiní ochotně a rádi pomůžou skoro každému člověku v nouzi. Někdo by se před šéfem čehokoli i plazil, obyčejní lidé jsou pro něho obtížný hmyz. Mě si získal profesor na katedře svým vřelým přístupem k paní uklízečce u nich na katedře. Dělat pod ním později diplomku byla pro mne čest a také radost. Jen rodiče si člověk nevybírá. Ty musíme brát takové, jací jsou. - Teda, ne že bychom opravdu museli, ale dělat to jinak prostě přináší člověku jen zbytečné trápení.

Přesně tak, matka divná, ale s tím velmi pravděpodobně nic neudělá. Zbytečně se jí podbízet.

Technická - prarodiče se vytratili z příběhu. Možná něco ví. Teda pokud ještě žijí.

Proč to chcete napravovat? Vaše chyba to není. Nemá o vás zájem, budiž. Žijte svůj život.

Takhle se da mozna pristupovat v pratelstvi/kamaradstvi. Ale vlastni mama a potazmo rodina je holt neco jinyho. To malokdo jen tak splachne a jede dal.

Rodič má na dítě vyživovací povinnost, pokud studuje, až do ukončení studia. Na VŠ přihlášku už nepotřebuje souhlas rodičů, takže prostě měla udělat přijímačky, klidně se odstěhovat, a řešit to soudně - i když chápu, že je to bez podpory náročné, ale dalo by se, s brigádou, atd.

Co se týče vztahů, mám pocit, že si ji matka vždycky brala zrovna "když se jí to hodilo" - a jak se jí to hodilo. Má k ní od začátku vztah jako ke kamarádce - a teď usoudila, že je dospělá a samostatná a mámu nepotřebuje... Zkusila bych párkrát navrhnout návštěvy, společné akce, podniknout něco s dětmi - a když to neprojde, prostě si žít svůj život.

Kdysi moje babička "zařízla" studium mé mámy úplně stejně a dodnes, kdy mámě je 85, jí to neodpustila. V dobách minulých děti studovaly ne to, co si vysnily, ale to, kam až je rodiče pustili. I když byli plnoletí. A s brigádami, či pronájmy bytů to bylo úplně jinak než teď.

Osobne si myslim,ze za tim bude neco jineho. Byla si s mamcou blizka,se sourozenci mela skvely vztah a najednou takovy obrat? Bud slecna pochopila blbe poznamky ohledne osamostneni,nebo mozna sla po otcimovi - coz se mamce samozrejme nelibilo. Jinak si to nedovedu vysvetlit.

Nebo matka měla pocit, že otčím začíná koukat po ní, to je pravděpodobnější