Manžel od nás odešel před deseti lety, brzdili jsme ho s tehdy šestiletým synem v rozpuku jeho druhé mízy. Nejdřív se s malým Milanem vídal jednou za čtrnáct dnů, když si našel první milenku, tak jednou za měsíc a pak se přestal ozývat na celé měsíce. Před pěti lety založil novou rodinu a od té doby o Milana jeví zájem jenom na narozeniny a Vánoce.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny, je možné je anonymizovat.  |
Milan začal ve škole už od první třídy jako třídní šašek, snažil se asi smíchem a blbnutím zahnat to, co doma nebylo v pořádku. Učil se ale dobře, učitelky si ho většinou pochvalovaly, i když občas měl problémy s příliš prořízlou pusou.
Na střední to není sranda
Teď chodí na střední průmyslovku a jeho šaškování, věčné vtípky a připomínky učitelé nepřehlížejí jako učitelky na základce.
Navíc je to s Milanem opravdu poslední dobou horší, otvírá si pusu i na mě doma, což dřív nedělal. I když se pořád docela dobře učí a občas si spolu povídáme, je skoupější na slovo. Napadlo mě, jestli v tom není nějaká dívka, ale tvrdil mi, že ne.
Nejvíc se teď hádáme o to, aby mohl chodit s kamarády ven a na jak dlouho. A já se bojím toho, že mě prostě přestane poslouchat a půjde ven i přes můj zákaz nebo zůstane venku déle. Chlap by mu pohrozil výpraskem, ale jak si u takového namachrovaného puberťáka zjednám autoritu já?
Začínám mít strach, aby mi syn nepřerostl přes hlavu
Milena
Odpověď odbornice: Sepište se synem domácí pravidla
Dobrý den Mileno, je bez diskuse, že děti v určitém věku potřebují více mámu a někdy více tátu. Samoživitelé to mají ztížené, že musí zastávat obě role a mnohdy se tyto role kříží a mohou způsobovat zmatek jak u dětí, tak u samotného rodiče.
Dospívání je období, kdy je pro každého dospívajícího člověka důležité přijít na to, kde jsou jeho hranice a kde jsou hranice druhých. Velmi typickým průvodním jevem dospívání jsou střety s rodiči a rovněž s dalšími autoritami. Že se s pubertou dostává i na „otevírání pusy“, vnímám spíše jako pozitivní zprávu, i když v kůži rodiče je asi těžké ji jako pozitivní vnímat.
Pokud to zaženeme do pomyslného extrému, možná by vám mohlo přijít v nepořádku, pokud by vás na slovo poslouchal a se vším se svěřoval.
PhDr. Kateřina Siveková Křižáková
Neexistuje univerzální příručka na rodičovství, někdo to řeší tak, že se s dětmi posadí a sepíší spolu, co kdo má doma za povinnosti a jaká jsou pravidla. Čím jsou děti starší, tím je větší možnost pravidla zrovnoprávnit. Většinou je dobré dětem sdělit, proč chceme, aby chodily domů včas, že máme o ně obavy.
V dopise píšete, že je syn skoupější na slovo. I když je to pro rodiče obtížné, i toto je situace spíše přirozenější a zdravější, než kdyby vám začal popisovat, co dělal s kluky, nebo jaká holka se mu líbí, případně jestli nevyvedl nějakou lumpárnu. Neuděláte chybu, když mu budete občas nabízet, že jste tady pro něj, ale nemá smysl to z něj páčit. Určitě si dávejte pozor na to, že když vám již něco svěří, ať to není použito proti němu.
Z dopisu nelze vyčíst, jak si sama života užíváte, jestli máte své kamarády a své koníčky. Určitě je čas se jim nyní více věnovat a může to být i cesta, jak věci v životě vidět v širších souvislostech.
Píšete i o svých obavách, o své autoritě. Možná máte ve svém okolí kamarády, kteří mají podobné „puberťáky“ doma. Zeptejte se jich, jak to oni zvládají, co jim pomáhá a co se naopak nevyplatilo a proč. Možná to pro vás bude inspirující. A pokud nikoho takového kolem sebe nemáte, pokuste se obrátit na nějakou rodičovskou poradnu.
Přeji vám na cestě rodiče dospívajícího mnoho sil.
Kateřina Siveková Křižáková, psychoterapeutka a rodinná poradkyně centra Modré dveře
Jak jste nastavovali hranice svým dětem v pubertě vy, co fungovalo a co naopak nezabralo nikdy? Podělte se o své zkušenosti s ostatními v diskusi.
