Jestli se nepletu, za rok uplyne deset let od chvíle, kdy jste se rozhodla založit levandulová pole. Jak vzpomínáte na tyhle začátky a čeho byste se dnes už vyvarovala?
Představa, že budeme jednoduše pěstovat tuhle královnu bylin, byla velmi naivní, přestože nastudováno jsem měla opravdu hodně. Pokud se na poli něčemu skutečně dařilo, tak to byla hlavně lebeda a další plevel. Toho musíte těch padesát tisíc vzácných třícentimetrových bylinek s pomocí rodiny a pár přátel zbavit. Jenže na začátku nemáte peníze. Nás živily eventy a farmářské trhy, které jsme pořádali, ale protože jsme nakoupili pole a spláceli úvěry, bylo to, a vlastně pořád je, strašně těžké.
Takže byste nadšence, kteří by chtěli jít ve vašich stopách, spíš varovala, než povzbuzovala?
Rozhodně. Když za mnou lidé přijíždějí a nadšeně mi vykládají, že by v tomhle směru také chtěli začít podnikat, tak jim vždycky říkám, ať si nejdřív zjistí, jaká tradiční bylina rostla tam, kde žijí, v minulosti, protože naši předkové byli nesmírně moudří a věděli moc dobře, co a proč kde pěstují. Také na rovinu všem říkám, ať opravdu zváží, jestli do toho chtějí skutečně jít, nebo jsou třeba jen dočasně otrávení z práce v korporátu, a ptám se jich zcela na rovinu, jestli jsou si vědomi toho, že se chtějí celoživotně upsat dřině. Nikdo totiž nevidí, že zatímco všichni jedou v létě na dovolenou, já se starám o bylinky.