Jenže roky běžely a kolem mne bylo nějak pořád víc a víc těhotných a miminek, až se mi o tom začalo v noci zdát.
Promluvila jsem s Jirkou a byla z toho scéna. On prostě dítě nechce, že máme malý byt a nebude prý kvůli nočnímu pláči chodit unavený do práce. Dokonce mi i navrhl, že jestli chci nějakou změnu, tak si mě vezme, ale dítě v žádném případě.
Ani pes naší situaci nevyřešil. Máme už dva a já stále toužím po miminku.
Trápím se tím každý den. Nechci se zařadit mezi ty mrchy, které vysadí antikoncepci a pak se vymlouvají na nehodu. V žádném případě ho nechci podvést.
Kamarádky radily, ať chodíme často ke známým s malými dětmi, že ho to obměkčí, ale nic nezabralo. Děti má rád, pohraje si s cizími, ale o vlastním nechce ani slyšet.
Dokonce jsem už uvažovala o tom, že ho opustím, ale to si nedovedu představit. Moc ho miluju a ještě nejsem v té fázi, že bych ho vyměnila za dítě. Možná to přijde, ještě mám pár let čas, ale co potom? Budu už starší, dítě se nemusí podařit počít hned na poprvé a třeba nebudu moct najít vhodného partnera. Nakonec zůstanu bez Jirky i bez miminka. Poraďte mi prosím:
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 11. května 2009. Anketa je uzavřena.
