Slibně rozjetou kariéru v akademické branži vyměnila za voňavý a barevný svět mýdel. Přesto podnikatelka Michaela Vaněčková nikdy nelitovala okamžiku, kdy začala experimentovat s recepturami na přírodní kosmetiku.
Jednoho večera jste zapnula mixér a místo večeře začala kuchtit mýdlovou hmotu. Vydařil se výsledek? Je pravda, že manžel tehdy zůstal o hladu. Narazila jsem na starý recept na výrobu mýdla a musela ho vyzkoušet. Umíchala jsem první várku, nakrájela ji, mýdla držela, hezky vypadala i voněla. Řekla jsem si, že to musím zopakovat. Zajímalo mě, jestli ve stejných podmínkách dosáhnu téhož výsledku. Ale mýdla měla jiné obrazce, barvy i tvary. A protože neznám slovo nejde a vždycky se snažím věcem přijít na kloub, začala jsem studovat a zkoušet různé ingredience a postupy. Každý den jsem vařila a vařila.
Co jste s takovým množstvím dělala? Nejdříve jsem ho rozdávala rodině a kamarádům. Po pár měsících mi zavolala místostarostka z vedlejší obce, jestli si může mýdla objednat jako reklamní předměty. Podobných telefonátů a zpráv přibývalo, dostávala jsem zpětnou vazbu, že díky mým produktům lidi přestává svědit kůže a konečně se zbavují ekzému. Byla jsem nadšená, že tvořím něco, co druhým přináší úlevu. Byl to protipól mé vyčerpávající práce.
Od čtrnácti let jsem vstávala v pět hodin ráno, od šesti jsem hrála, v devět hodin jsem skončila a šla na vyučování a od dvou do desíti do noci jsem zase na klavír cvičila. Tohle stále dokola šest let v kuse.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
