Episiotomie patří mezi kontroverzní témata v porodnictví. Zatímco podle Světové zdravotnické organizace by se měl provádět asi u 10 % rodiček, v Česku se podle odhadů provádí přibližně u poloviny rodiček. Pacientky i někteří odborníci si stěžují, že někteří lékaři provádí nástřihy rutinně a zbytečně tak pacientkám způsobují porodní zranění. Lékaři zase poukazují na fakt, že nechtějí riskovat zdraví matek a rodících se dětí.
Kdy je nástřih nutný?
„Obecně lze říci, že episiotomie má chránit tkáně rodičky před roztržením nebo se tím urychlí porod plodu při známkách jeho ohrožení. Jedná se tedy o výkon, který má své indikace. Pokud hlavička plodu dlouho napíná tkáně pochvy a jejího okolí a prodlužuje se tak její porod, může dojít k ohrožení života dítěte. Stejně tak dlouhodobé napínání tkáně může překročit hranici její pružnosti a pak dojde k trhlině, která může vést k roztržení svěrače konečníku nebo dokonce i střeva, případně poškození dalších oblastí v okolí vchodu poševního,“ vysvětluje Anna Sechovská, primářka gynekologie Nemocnice Frýdlant. Provedení nástřihu v těchto případech podle ní takovému poškození zabrání nebo trhlinu nasměruje do míst, která se dobře hojí a vedou mimo tyto struktury a tkáně.
„Tím se chrání rodička před dlouhodobými následky jako třeba inkontinence stolice, moči, sestup dělohy apod. Episiotomii provádíme vždy u porodů, které se vedou operativně tzn. kleštěmi nebo vakuovým zvonem z důvodů potřeby prostoru pro naložení nástroje,“ dodává doktorka Sechovská.
Mnohé porodní asistentky zastávají názor, že nástřih je nutný jen v minimálním počtu případů. Oponují, že porodní poranění při přirozených porodech jsou menší, než když se „preventivně“ přistoupí k nástřihu.
I hráz má svou roli u porodu
„Nevýhodou je to, že ve chvíli, kdy jednou nástřih udělám, už není šance, aby žena porodila bez poranění či s malým poraněním. Už je rozhodnuto. Bude mít tři vrstvy stehů, rozstřižené svaly... Když se nástřih nedělá, pouze cca 10 % žen by se poranilo až do svalu. Ostatní ženy by nebyly poraněné vůbec nebo jen na kůži či sliznici,“ argumentuje soukromá porodní asistentka Kristina Neubertová Zemánková. A dodává, že pevná hráz má během porodu svou roli. V poslední fázi porodu obemkne hrudníček novorozence a vytlačí z něj plodovou vodu, po průchodu mu uvolnění stlačení usnadní první nádech. O hráz se miminko „opře“ i během své rotace porodními cestami.
Vzhledem k citlivosti místa nástřihu se může komplikovat i hojení porodního zranění, to však platí i pro přirozeně vzniklé natržení. Ženy s porodním poraněním jsou omezené v sezení, rána je často bolestivá a je třeba dbát o její zvýšenou hygienu a ošetřovat ji
„Hojení nástřihu mohou provázet komplikace už v průběhu tvoření jizvy - infekce, rozpad rány, nutnost resutury (znovusešití) - nebo následně po zhojení. Mezi ty patří trvalá bolestivost v místě jizvy, což v širším kontextu může narušovat partnerské vztahy, vznik granulomů - zapouzdření okolo stehů jako reakce na šicí materiál, v neposlední řadě jizva po komplikovaném hojení zpravidla nemá ten nejlepší estetický výsledek. Nicméně pokud je rána dobře ošetřena, jsou komplikace málo četné,“ dodává gynekoložka Anna Sechovská.
Jak to vidí samy ženy?
V rekonvalescenci rodičky a hlavně v jejím výsledném pocitu je klíčová i zručnost zdravotníků při následném šití. Příliš „natěsno“ i příliš „navolno“ totiž může mít vliv na následný sexuální život ženy. Roli hraje i nápadnost jizvy a stehů.
Na sex po porodu čekají páry 6 týdnů i 6 měsíců |
Právě to, jaký vliv má provedení nástřihu na následný dojem rodičky na její vnímání svého těla, zkoumali vědci z univerzity v Michiganu. Vycházeli z toho, že v některých zemích s vyšším množstvím provedených nástřihů poukazují lékaři na to, že jde o estetičtější jizvu a ženy se pak za ni tolik nestydí před partnerem.
Vědci proto vybrali 69 prvorodiček s vyšším rizikem natržení svalu. Po porodu pak 84 % z nich pozorovalo změny vzhledu na svých genitáliích, které ohodnotily negativně, přitom ženy po episiotomii hodnotily tyto změny nejhůř ze všech. Tato skupina žen také hlásila zhoršení dojmu ze svého těla a nižší sexuální přitažlivosti. Jizva se jim zdála velká a velmi nápadná, ženy s přirozeným natržením podobné problémy v takové míře nepociťovaly.
„Dělala jsem na toto téma výzkum v rámci své diplomové práce. Z výzkumu vyplynulo, že ženy, které neměly nástřih, se cítí daleko více přitažlivé a spokojené se svým tělem než ženy, kterým byl v průběhu porodu proveden nástřih. Některé ženy po nástřihu mají problém dotýkat se svých intimních partií. U některých žen se po nástřihu vyvinuly dokonce dlouhodobé problémy se sebevědomím. Některé ženy ve výzkumu srovnávaly pocity po nástřihu se znásilněním. Některé ještě dlouho dobu po porodu nebyly schopné milovat se se svými partnery,“ dodává soukromá porodní asistentka Kristina Neubertová Zemánková.
Zatímco otázka nástřihů, porodních poranění a změny vzhledu genitálií po porodu je velkým tématem mezi ženami a jejich porodními asistentkami, větší studie v této otázce zatím lékaři provedeny nebyly. Profesorka Ruth Zielinski ve své studii upozornila také právě na nedostatek dat: „Vypadá to, že nám tady chybí podrobnější vědecké informace, ale média si tohoto tématu již dávno všimla. Existují vtipy o povolenosti po porodu i webové stránky inzerující kosmetické procedury, které tento „problém“ způsobený vaginálním porodem údajně vyřeší.“ Počet labioplastik v USA přitom stoupl v posledních letech o více než třetinu.
Příliš mnoho nástřihů?
Doporučované množství nástřihů u žen je okolo 10 %. Takové množství žen má podle Světové zdravotnické organizace indikace nutné k tomuto zákroku. Ve Spojených státech amerických se provádí nástřih u přibližně 12 % porodů. Unie porodních asistentek odhadovala počet episiotomií v České republice v minulých letech až na 80 % porodů, nyní se podle odborné veřejnosti počet snižuje a blíží se asi polovině případů.
Některé ženy se snaží nástřihu předejít masáží hráze během těhotenství, které by ji mělo učinit pružnější. Další se episiotomii snaží vyloučit ve svých porodních plánech. Právě rutinní provádění nástřihů je jedním z bodů, na které si rodičky v některých zdravotnických zařízeních stěžují.
„Provedení či neprovedení episiotomie by mělo být výsledkem dohody mezi lékařem a rodičkou. Každá rodička má právo si stanovit tzv. porodní plán, jehož součástí může být i vyjádření souhlasu či nesouhlasu s provedením episiotomie. Toto rozhodnutí může samozřejmě v průběhu porodu změnit ať už sama nebo po rozmluvě s lékařem, který porod vede. Pokud je nástřih doporučen a rodička s tím nesouhlasí, pak je na prvním místě přání rodičky. Ale v takovém případě může být vyžadován ze strany zdravotnického personálu podpis reversu, kde je popsáno, proč je zákrok doporučen a co může mít za následek, pokud se neudělá,“ dodává lékařka Anna Sechovská.
