„V roce 2002 jsme museli s manželem zaplatit dluh na daních, který činil téměř deset milionů korun. Kvůli tomu jsme museli prodat dům a neměli jsme kde bydlet. V tu chvíli jsme přišli o střechu nad hlavou, vzdali se svého snu a neměli nic,“ vzpomíná Elkie na svou minulost, ke které se však ráda vrací, aby si připomněla, jak se má nyní dobře.
Elkie na prahu pětasedmdesátky říká, že je třeba projít si něčím těžkým, aby si pak člověk vážil toho, co má. „Jsem o tom přesvědčená. Život je tak vyvážený. Možná je to i náš osud, abychom si vážili jeden druhého a toho, co máme a co jsme dokázali,“ svěřila se pro server Daily Mail.
Když v šedesátých letech začínala se zpěvem, byla na jevišti hodně plachá a měla velkou trému, která ji dokázala srazit na kolena. Její manažer jí říkal, že má dokonalý hlas, ale nulové sebevědomí a to ji brzdí v rozletu.
Tehdy se rozhodla, že se zpěvem raději skoncuje a stane se mentorkou. Odstěhovala se do Londýna a na hudební kariéru na čas zapomněla. Velmi brzy však zjistila, že je zpěv její součástí.
Když měla tu čest zahrát si v londýnské hospodě s kapelou, která měla zrovna velký úspěch a lidé po jejím vystoupení nadšeně tleskali, uvědomila si, že na to má.
„Došlo mi, jak moc se podceňuji. A tímto bych chtěla říct ostatním, ať v sobě nedusí to, po čem touží. A nenechají se ovlivnit okolím. Nenechte se zadupat do země, buďte na sebe hrdí a překonáte všechny rány osudu,“ doplnila. Po roce 2002 se dokázala opět postavit na nohy, dál vystupuje a ztrátu domu bere jako ponaučení, které přijít muselo, aby se nad sebou zamyslela.
