Dominik a Jan
Dominik s partnerem Janem a synem.
Pro Dominika a jeho partnera Jana bylo pořizování miminka velice náročné a zdlouhavé. Cesta k němu trvala šest let. Navíc museli překonat spoustu překážek. „Ať už jsme narazili na podvodnice nebo nám nešlo otěhotnět nebo plodu hrozilo tělesné postižení, předčasné narození a následné úmrtí. Tuto nepříjemnou situaci jsme prožívali dvakrát,“ nastiňuje Dominik, čím vším na cestě za vytouženým potomkem museli projít.
„Tekly slzy, propadli jsme zoufalství, ale stále převládala touha být rodina, být táta, být rodič. Stále v nás zůstávala naděje a nevzdávali jsme to,“ popisuje. I oni uvažovali nad všemi dostupnými cestami, přičemž surogátní (náhradní) mateřství v zahraničí museli vyloučit, protože je velice nákladné a cesta k němu je náročná.
Tři chlapi v chalupěRodina vede instagramový účet, kde sdílí nejrůznější momenty svého života. „Od té doby, co máme syna a lidé nás sledují na Instagramu, dostáváme hodně zpráv s dotazy, jak se nám to podařilo, kde začít a zdali máme nějaké rady. Jsme rádi, že takových rodin stále přibývá a je nás více a více, ale radit nebo pomáhat někomu je dost složité,“ vysvětluje Dominik. |
Zvažovali také takzvané sdílené rodičovství, kdy by dítě vychovávali společně se svobodnou matkou či kamarádkou. Nakonec ale upustili i od této varianty. „Někomu by to jistě tak vyhovovalo a znám pár kluků, kteří chtějí jít jen touto cestou. Ale být s miminkem každý den, vidět každou změnu, každý pokrok v jeho růstu, pomazlit se, kdykoliv se vám zachce, a hlavně hned od narození, to je prostě to nejlepší, co může vytvořit nejsilnější pouto rodiny.“
„Věděli jsme, že pro gay pár je možnost pěstounské péče. I přesto, že jsme si uvědomovali, že to může být jen na nějakou dobu, pokud by se biologičtí rodiče o dítě přihlásili, tak jsme tu možnost chtěli zkusit,“ popisuje Dominik.
„Celkově do jakéhokoliv náhradního mateřství musíte jít s možností určitého rizika, ale někdy je lepší riskovat a snažit se pro to udělat cokoliv, než litovat uniklé šance,“ říká. Nakonec se jim děťátko podařilo počít přirozenou cestou. „Po všech těch útrapách to byl vlastně zázrak. Náhodou, neplánovaně, nám život přinesl do života osobu, díky které se nám dostalo největšího štěstí a lásky, a jsme hrdí tátové,“ uvádí.
Registrované partnerství Dominik a Jan uzavřeli v roce 2016. Pokud by mohli, do manželského svazku by vstoupili hned, aby mohli být oba rodiči svého syna. „Nedávno se nám stalo, že jsme museli se synem na pohotovost. Kdyby tam s ním jel partner sám, ošetřili by ho, ale už by ho s ním nepustili domů nebo by nemohl na návštěvu,“ nastiňuje.
Okolí je jako rodinu přijímá skvěle, podporuje je a fandí jim. „Nikdo z našich rodin neměl problém s naší orientací, nikdo se k nám neotočil zády a ani se nám to nestalo u našich kamarádů nebo známých,“ dodává Dominik s tím, že je lidé také často zastavují, ptají se, jak se mají, a chválí je. A to často i cizí kolemjdoucí. „Letos jsme vyrazili na rodinnou dovolenou k moři. V resortu s námi bylo opravu hodně Čechů a všichni se s námi chtěli bavit, byli nadšení z našeho syna a zajímali se, jak se nám to podařilo,“ vzpomíná Dominik.
Jak zdůrazňuje, možnost manželství pro homosexuální páry znamenala především být rodiči. „Přece i gay je člověk, který nemůže mít své biologické dítě nebo chce pomoci nějakému dítěti z dětského domova. Každý by měl mít nárok být rodičem a každé dítě by mělo být v milující rodině. A je jedno jestli v biologické nebo v té, která mu dá lásku, domov a pocit bezpečí,“ uzavírá.
