Přijeli jsme s manželem na gynekologickou ambulanci, kde mi zavedli tabletu Prostaglandinu na vyvolání porodu.Bylo 8 hodin ráno. Mě přijali na oddělení a manžela, který chtěl zůstat se mnou, poslali domů….že je ještě spousta času…
VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE
V 10,45 hodin jsem měla stahy co 2 minuty.Při vizitě, která zrovna probíhala, mi ošetřující lékař řekl, že mám zavolat sestru, až budou stahy co 2 minuty. Řekla jsem mu, že je mám co 2 minuty! Otočil se a odešel…
Vzala jsem mobil a volala manželovi, aby přijel, že to nebude dlouho trvat a miminko bude na světě.
Asi za 10 minut přišla sestra žákyňka, aby mě odvedla na porodní sál. Šly jsme, jak jinak, pěšky. Cestou jsem absolvovala asi 3 kontrakce, na které žákyňka reagovala velmi vyděšenými pohledy. Bylo mi jasné, že se obává, abych náhodou během cesty, třeba ve výtahu, nezačala rodit.
Po příchodu na sál mě sestra vyšetřila, natočila ozvy a začala připravovat. Samozřejmě se neopomněla zmínit, že je ještě fůra času….Po oholení a podání klystýru mě poučila, že mám uvolňovat pánevní dno dřepy a prodýcháváním.To mi přišlo jako hodně špatný žert, neboť jsem měla velmi silné kontrakce každou minutu a k tomu klystýr, se kterým se nedají dělat dřepy ani normálně. Natož před porodem.Sestra natočila budík na 20 minut, pak prý můžu na záchod...
Jen co se za ní zavřely dveře, jsem samozřejmě šla na toaletu a pak do sprchy. Ještě jsem si ji ani nestačila pustit a odtekla plodová voda. Cítila jsem tlak hlavičky v rozkroku….ale zvonek na sestry ve sprše chyběl. Ke všemu se mi vzpříčily dveře sprchovacího koutu a já jsem se nemohla dostat ven…Hrozná situace. Začala jsem volat o pomoc, hodně hlasitě. Když přiběhla sestra byla poměrně otrávená, protože „mám přece ještě tu fůru času“. Ale jen na chvíli. Hned volala, ať jí jdou pomoct ostatní, že opravdu rodím. Do dvou minut jsem ležela na stole. Ani nestihly nachystat potřebné roušky a nástroje.
Michalka se narodila po druhém zatlačení. Už přisátá k prsu, když teprve zvonil budík ve sprše…. Manžel celou dobu čekal za dveřmi a když pro něj přišli, že má krásnou holčičku, nestačil se divit...
A ještě malá třešinka na dortu: po dvou hodinách na sále mi sestra dala do ruky mou dokumentaci a řekla, že vzhledem k tomu, jak jsem šikovná, tak ať si dojdu na pokoj sama. Jednou rukou jsem držela papíry, druhou vložky a šla.
Už tehdy jsem se tomu smála a dnes tomu není jinak. I teď se usmívám, protože mám nádhernou, zdravou holčičku. Někde jsem slyšela, že jakým způsobem se dítě rodí, takové bude. Naše Míša je veselá, živá a uspěchaná.
| JAK JSEM RODILA? Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy. |
