Mnoho psychologů, k nimž patřila i loni zesnulá Jiřina Prekopová, se domnívá, že na vážné problémy se „zadělává“ už v dětství. „Jestliže dívka vidí, jak maminka jedná s tátou, jaký rovnocenný vztah mají, je daleko menší šance, že jednou na sebe nechá vztáhnout ruku svým partnerem,“ tvrdila doktorka Prekopová. Upozorňovala, že pro oběť, násilníka i jejich okolí bývá někdy obtížné násilí rozeznat.
„Měla jsem případ, kdy muž dal manželce pár facek. Domácí násilí jak vyšité, viďte? Teprve pak se ale ukázalo, že žena celá léta nepustila muže ke slovu, ubíjela ho řečmi a hodnoceními, pořád vůči němu něco měla, a tak se mu jednou vzbouřil adrenalin a uhodil ji. Nebylo to správné, ale on už nevěděl kudy kam.“
Jiřina Prekopová se zmínila i o větách, které můžou stát za budoucím domácím násilím na ženách nebo za nevyváženým vztahem mezi partnery. Maminky a babičky, ale i tátové nebo dědové je nemusejí dívkám říkat přímo, úplně stačí, když je holčičky slyší kolem sebe, třeba když se máma baví s kamarádkou. Tyhle věty také částečně odpovídají na otázku, proč ženy zůstávají s násilníky. Některé se zmátoří ve chvíli, kdy muž vztáhne ruku na jejich dítě, jiné ale po dlouhá léta přihlížejí zneužívání dcer, chrání násilníka a stále ho milují. Jaké mýty dělají ženám peklo ze života?
Buď ráda, že někoho máš
Podceňování dívek začíná většinou už v dětství. Na balet nemůžeš chodit, i když bys chtěla, nemáš na něj talent. Aspoň ho zkusit? To by byl ztracený čas! Hlásit se na vysněnou školu? Radši se budeme chovat rozumně a ani to nezkusíme. Vezmeme rozum do hrsti, snění nemá význam, holub na střeše není k ničemu…
I dnes se rodina často vyjadřuje k partnerům dcer a vnuček. Tenhle je vhodný, tamten ještě vhodnější, ale na támhletoho nemáš, ten míří výš, než jsi ty. Když pak mladé ženě zkrachuje delší vztah nebo i několik dalších, většinou neslyší: „Jednou to vyjde, jsi i tak dobrá.“
„Je bohužel zařazena mezi ty chudinky, které prostě nemají štěstí na chlapy, a tak by měly být rády, že s nimi vůbec někdo je,“ říkávala Jiřina Prekopová.
V každé rodině je něco
Když se přijde dcera svěřit mámě s tím, že se ve vztahu trápí, někdy je nad jejím problémem jen mávnuto rukou: „Ukaž mi manželství, kde se lidi nehádají! V každé rodině něco je, nikde to není, holka, ideální.“ Tyhle původně chlácholící věty, které měly mladou paní uklidnit, ovšem můžou v případě, že má vedle sebe zatím třeba skrytého násilníka, udělat velké zlo. Žena si začne myslet: „Nemá cenu něco řešit, takhle to asi funguje úplně všude.“
Jsou známé i případy, kdy se dcera přijde mámě svěřit s tím, že ji partner uhodil, a maminka v obavách, aby dceři nekrachl vztah, řekne: „Ani tvůj táta nebyl svatoušek a podívej, už jsme spolu skoro čtyřicet let.“ Rady, co vše musí žena překousnout, se jí zaseknou do hlavy a jsou pak jedním z důvodů, proč zůstane s násilníkem.
Velice se podceňuje psychické násilí: „Co bys chtěla, vždyť tě přece nebije! Pořád ti říká, že jsi blbá a že si ho nezasloužíš? No, tak se nad sebou zamysli, možná že tvůj muž má pravdu!“
Problémy se mají řešit doma
Na tuhle radu svých příbuzných si ženy většinou vzpomenou, když už jsou skoro rozhodnuté jít se někam poradit, jestli je normální, jak s nimi jejich partner zachází. Babičky přece říkávaly, že ženská má všechny problémy ve vztahu přikrýt svou zástěrou, a mámy se doma raději vůbec nehádaly a mlčely, jenom aby sousedi neslyšeli hluk a nepomluvili je.
Hra na spořádanou rodinu se tady hraje i dnes. Byla by přece ostuda přiznat někomu vlastní problémy, dokonce jít se radit a hledat odbornou pomoc.
Osamělá ženská je chudák
A samota je to nejhorší, co se dá zažít! Lepší je zůstat s mužem, který je hrubián, vždyť on přece umí být i hodný. Vždycky poté, co se vrátí opilý, vyvádí a rozdává rány, přece pár dnů seká dobrotu! I kytku přinese! Strach ze samoty nutí mnoho žen zůstat ve vztahu, který není dobrý. I tady občas „dobře poradí“ maminky, poukazujíce na to, co ony musely vydržet s manžely. K tomu se připojí pár vět, které se zaryjí doslova až do masa: „A jak to chceš zvládnout sama? Kam chceš jít? Kdo vás bude živit? Víš, jak to mají osamělé ženské těžké? Koukni se kolem sebe!“
K tomu se přidá pár příkladů z okolí, jak se raději Helena vrátila zpátky k muži nebo Vlasta tře po rozvodu bídu s nouzí a ubohým dětem musí ředit jogurty vodou. Tím je jasně naznačeno: „Takhle dopadneš!“
Děti přece musí mít tátu
Dokonce i kdyby byl jakýkoliv. Ano, je báječné, pokud děti můžou vyrůstat v úplné kvalitní rodině. Když je ovšem táta agresor, tahle teze neplatí. Dcery můžou přijmout jako normální, že muž je hrubý a bezcitný, a také to, jak je potřeba mu stále dokola odpouštět. Synové zase můžou okoukat chování muže k ženě. O tom, že děti mají vedle násilnického táty těžké dětství, které se na nich téměř vždycky podepíše, ani není třeba mluvit.
„Dítě se většinou přikloní k tomu v rodině, kdo je slabší. Bývá s tím, komu se ubližuje,“ vysvětlovala doktorka Prekopová. Tím samozřejmě děcko trpí spolu s týranou maminkou. Protože si spoustu věcí ještě neumí vysvětlit, může situaci v rodině nést ze všech nejhůř.
Kde hledat pomoc?Existuje u nás celá řada míst, kde se můžou poradit nejen oběti domácího násilí, ale i agresoři, kteří si uvědomili svůj problém, nebo okolí týraných osob. Třeba tyhle:
|
