Proč muži zůstávají s manipulátorkami?

Ono asi tak: partnera člověk nefasuje a ani se nevyhrává se v loterii - partnera si člověk vybírá a měl by to být výběr zodpovědný, jelikož ovlivní zbytek života a životy případných dětí. Mnoho lidí si na začátku vztahu uvědomuje i to, že ten druhý má i negativní vlastnosti a naivně se domnívají, že se kvůli nim změní, jenže to zpravidla není pravda - lenoch většinou zůstane lenochem, agresor agresorem a ožrala ožralou. Prostě to chce toho druhého dobře poznat a do ničeho závazného se nehrnout.

Zni to sice dobre, ale vsechno se poznat neda.

Ženské by se bít neměli.... především asi proto, že je to dost zbabělé - chlap je prostě od přírody fyzicky silnější.

Nicméně být "hodný muž" je pro muže naprostá katastrofa. Pokud je "hodný", tak si v ranné dospělosti v lepším případě moc nezasouloží, v horším skončí do smrti jako panic. A pokud se nakonec přece jen do vztahu dostane, tak skončí jako odrbaná podpantoflová bačkora bez respektu své ženy i dětí.

A jak nebýt "hodný": máte to v hlavě srovnáno, víte, co chcete, nebojíte se ženskou (non)verbálně usměrnit (ale nebít) a především se nebojíte ten vztah kdykoliv ukončit. Je nutné ji neustále nechávat v jemné nejistotě ohledně vztahu, nenápadně jí ukazovat, že když vás to přestane bavit, tak si snadno najdete jinou. Nastudovat knihu "The Rational Male".

A uvědomit si, že ženy ženy stráží sex, ale muži stráží vztahy, viz: https://youtu.be/gi9QgO_ApPU

Vzhledem k tomu že si zasouloží absolutní většina hodných junáků, tak bych Vaší teorii moc vážnosti nedával. Nepopírám, že drzí junáci mají více příležitostí a styků. Ale zas tak černé, jak to líčíte, to není

Myslim, ze z hodnyho chlapa se nasilnik nestane. A nebo pouze velmi vyjimecne (znam pripad cloveka, tery v dusledku nadoru na mozku propadl agresivite). Ale ve valne vetsine se agresori jako agresori chovaji uz na zacatku vztahu, jenom svou agresi cili jinam nez na zenu. Coz spouste zen imponuje, jakej to je chlapak, ktery se neboji rozdavat rany v hospode. Zejmena mlade zeny to pritahuje. Jenze po delsi dobe, kdy agresorova zamilovanost k zene opadne, coz se stane vzdy, drive nebo pozdeji, je pak ona prvni na rane...

Když ta buchta žije zpočátku s iluzí, že ten ranař bude hustej na všechny, akorát jí z toho vynechá. Jenže pokud je někdo agresivní bouchač, tak až jí "bude mít jistou" (společná domácnost, majetek, děti), tak se projde i po ní...

Ano, děti potřebují oba rodiče, mámu i tátu. Ale je rozhodně lepší mít každého zvlášť, než být celé dětství svědkem fyzického a psychického napadání. Takové dítě si odnese pokřivené představy o vztazích a bude opakovat stejné modely chování. Tvrzení, že dítě by za každou cenu mělo vyrůstat v úplné rodině, je velký omyl.

Ono je toho mnohem vic a bohuzel se moc nemluvi o tom, ze rodice vychovavaji sve deti, zejmena dcery, do role obeti.

Velka cast obeti domaciho nasili byla vychovana s tim, ze musi poslouchat na slovo, nesmi byt hlucne, nesmi byt divoke, nesmi se hadat, nesmi se zspinit, nesmi dostat dvojku. Pokud neco z toho porusi, jsou potrestany krikem, nadavkami, fackami, domacim vezenim, nebo jsou rodici verejne ponizeny.

Potom takove zeny nepoznaji, ze neni v poradku, kdyz ji manzel nadava, protoze rozbila sklenici, kdyz ji verejne ponizuje, protoze po porodu nema postavu jako driv, kdyz slycha, ze je k nicemu, protoze pry neumi varit, nebo kdyz ji da facku, protoze prisla pozde domu.

Místo klišé "rady našich babiček" bych to nazval "hloupé kydy našich babiček". Co to je za nemožné argumenty "buď ráda, že někoho máš", "v každé rodině je něco", buď ráda, že tě nebije"?

To, že si něco nechá líbit nějaká babča, neznamená, že si to musím nechat líbit taky. A jak se správně píše v článku, dítě pak získá dojem, že je to normální. Ne. Násilí a psychický teror normální není a nikdy nebude. Vůbec mi není jasné, proč někteří srážejí sebevědomí svých dětí.

S tezí, že děti musí mít tátu a mámu, argumentuje mnoho lidí v diskuzi, když se probírají adopce stejnopohlavních párů. Jenže pořád platí moje teze, že ne každý, kdo je schopen dítě zplodit, je schopen se i o něj postarat a vychovat ho. To, jak se chovají partneři k sobě, je pro dítě dle mého názoru dost zásadní. Naši rodiče se k sobě chovali jako lidi, ne jako psi. A toto jsem si do svého vztahu odnesl i já. Takže to, že jsou rodiče muž a žena, ještě nemusí znamenat výhru. A příkladů najdeme kolem sebe nespočet.

V argumentu, že děti musí mít tátu je vidět, jak nespravedlivě je společnost nastavena vůči otcům a že je to vnímáno jako tak normální, že to ani nepřijde divné.

Když je totiž násilníkem žena, tak si muž neříká - "neopustím ji, protože děti potřebují mámu". Ví, že když ji opustí, tak to nejspíš bude on, kdo o děti přijde a ty děti s tou násilnickou, manipulující nebo jinak problematickou matkou bude muset nechat.

Ženám se radí, aby když je muž násilný, se rozvedly, protože přeci jde špatným příkladem dětem. Automaticky se předpokládá, že rozvodem se špatným otcem ten muž ztratí na děti vliv.

Mužům se nic takového neradí, aby děti zbavily špatného vlivu matky rozvodem s ní. Protože by to bylo absurdní v situaci, kdy děti jsou klasicky svěřeny matce.

To neni pravda. Deti jsou hojne sverovany nasilnikum, ti maji dokonce velmi slusne sance ziskat deti do pece.

To, že děti "potřebují tátu (mámu)", je samozřejmě mýtus. Jede rodič stačí.

Druhýho nahradí stát.

Bohužel problém začíná už v mnohých rodinách, kde jsou děti vychovávány dle starých a překonaných stereotypů. Holčičky jsou málo vychovávány k tomu aby byly sebevědomé a aby se nebály prosadit sami sebe, jít za nějakým cílem, naopak je jim vnucováno, že mají být hodné a poslušné. Není v nich pěstována touha umět být soběstačné, naopak je v nich podporována závislost na budoucím partnerovi od kterého se pak neumí odpoutat i když je tyran a v mnohých to pak chybně vypěstuje i zlatokopecké sklony, že nemají touhu sami něco dokázat, ale jen si najít bohatého partnera. Mužům je zas vžtěpováno ,, nebreč, kluci přeci nebrečí", čímž je v nich budována bezcitnost.

Řeč hodná ovací na femiaktivu!