Novopečený otec Dušan s právě narozeným synem Patrikem.
Klaudie (26) a Dušan (36)
„My asi budeme rodit,“ hlásili na recepci porodnice budoucí rodiče Klaudie a Dušan. Nastávající maminka měla bolesti co půl hodiny a v daný den i termín porodu. Jenže po vyšetření byl nález podle lékařky hodně podobný jako na poslední kontrole. Dvojice se tedy vrací domů s tím, že šlo o tzv. poslíčky, ovšem pokud se bolesti zhorší nebo nepřestanou v teplé vaně, mají se vrátit.
Mladá dvojice se seznámila před dvěma lety na baru, kde Klaudie pracovala. Dušan tam chodil zapíjet žal po ukončení desetiletého vztahu, nechtěl být sám doma. „Předchozí vztah byl hodně blbej. To jsem bydlela ještě v Karviný a měla jsem přítele, kterej mě mlátil. Byl paranoidní, furt si myslel, že někoho mám. Mlátil mě každej den,“ svěřila se Klaudie na kameru se svou minulostí.
I proto zřejmě dokáže ocenit, že se k ní Dušan hezky chová a se vším jí pomáhá. „My jsme se potřebovali navzájem. Každej jsme si něčím prošli a našli jsme v sobě oporu,“ vysvětloval pak Dušan.
Ještě ten samý den, jen o něco později, se oba do porodnice vrátili. Klaudii totiž bolesti nepřestaly, naopak zesílily a přicházely každých pět minut. „Ať už to mám za sebou,“ přála si, když jí sestřička natáčela monitor. „Takže jako rodíme, jo?“ ptal se nedočkavý budoucí táta. „Takže už si vás tu jako necháme,“ přisvědčila porodní asistentka po vyšetření.
Patrik3 510 g, 50 cm |
Netrvalo dlouho a Klaudie se svíjela v bolestech. Ráda by něco, co by jí na chvíli ulevilo. „Počítejte s tím, že porod chvíli trvá a že bolí, je důležitý se na to takhle jako naladit,“ upozornila ji porodní asistentka a po vyšetření Klaudii uklidňovala: „Jde to nádherně. Já vám dám do zadečku injekci, napustíme vanu a kombinace buscopan (uvolňuje křečovité stahy svalstva, pozn. red.) a teplá voda je úplně super. A myslím si, že porodíme úplně v cuku letu.“
Klaudie trávila čekání ve vaně a unavený Dušan měl co dělat, aby udržel oči otevřené. Na spaní však nebyl prostor, porod postupoval rychle. „Má vlasy, pojďte,“ motivovala Klaudii porodní asistentka při tlačení. A po pár zatlačeních byl na světě Patrik.
„Ani nevím, co bych vám řekl, jakou mám radost. První pocity jsou nádherný, jsme oba dva šťastný, že je zdravej a že je na světě,“ popsal Dušan, který už má dceru z prvního vztahu.
Kristýna (23) a Denis (23)
Natěšení rodiče, nadšení pejskaři, dorazili do porodnice na kontrolu dvojčátek. Těm se nechtělo ven, a protože už byla Kristýna v hraničním 39. týdnu, v nemocnici se museli domluvit na dalším postupu.
„Chlapečkům se u mě nějak moc líbí, takže to znamená buď vyvolávaný porod, popřípadě, když ani ten nepůjde, půjdeme na císařský řez,“ popisovala Kristýna. Byla ráda, že se těhotenství podařilo udržet, na počátku těhotenství to podle ní nebylo jisté.
Kristýna a Denis mají ohromnou radost z dvojitého rodinného přírůstku.
Na kontrole Kristýna zamířila na velký ultrazvuk, kde bylo vše v pořádku. „Maminka je na tom v podstatě velmi dobře, všechny podmínky k tomu, aby rodila normálně, jsou splněny. To znamená, že oba dva plody jsou v poloze podélné hlavičkou, oba plody už jsou dostatečně velké, nemá předchozí operaci na děloze, což by byla taky indikace k ukončení císařským řezem,“ popsal porodník Martin Havíř.
„Takže zatím to vypadá všechno příznivě. Nicméně je samozřejmě rizikovější než porod jednočetného těhotenství,“ dodal. Proto si také Kristýnu rovnou nechali na oddělení rizikového těhotenství, kde zůstala až do porodu.
Matěj a Petr2 930 g, 47 cm |
„Chtěli jsme mít rodinu, kde bychom byli my dva, dvě děti a pes, hodně psů, a povedlo se nám to v jednu chvíli,“ vyprávěl Denis o dvojčatech. Kromě touhy po dvou dětech je spojuje i láska ke psům, díky níž se seznámili. „Poznali jsme se na internetové seznamce, zaujal mě skrz fotku s pejskem, protože jsem taky měla pejska,“ vzpomínala Kristýna.
Když Kristýna nastoupila na porodní sál, nejprve dostala kapačku prostinu k vyvolání porodu, pak ještě druhou. Když to nezabíralo, lékařka jí píchla plodovou vodu. „Proč nemůžou rodit chlapi?“ ptala se Kristýna. „Protože by to nezvládli,“ myslela si porodní asistentka. „Vemte si, co s vámi udělá rýma,“ dodala směrem k tatínkovi, který přitakal: „To je smrtelný!“
Porod nakonec krásně postupoval a Kristýna využívala vanu k tišení porodních bolestí. Pak se vrátila na porodní lůžko a bolesti měla tak velké, že s manželem přivolali personál. Ti téměř překotný porod zdaleka neočekávali, seběhl se celý tým a obě miminka byla poměrně rychle na světě. První si hned choval dojatý tatínek, druhé už odpočívalo na maminčině hrudi.
„Vezmete si oba dva, nebo mi tady jednoho necháte?“ ptala se lékařka. „Bych si s dovolením vzala oba, já vám můžu půjčit manžela na dvojčata, jestli chcete,“ vtipkovala Kristýna ještě z porodního lůžka. Unavená, ale šťastná, že vše dobře dopadlo a oba kluky si doma přinesou do připravených postýlek.
Osmnáctiletá Sára otěhotněla se svou láskou při útěku z dětského domova, syna však bude vychovávat sama. U porodu měla maminku.
Sára (18)
Sotva plnoletá maminka Sára žila od svých dvanácti po ústavech a dětských domovech, protože ji její matka nezvládala. Sama se ovšem k rodičovství před kamerou stavěla velice zodpovědně: „Chtěla bych, aby můj syn zažil úplně něco jiného než já. Hlavně chci, aby z něj byl dobrý člověk. Zkusím být zodpovědná. Já vím, že se těžko uvěří tomu, že se takový člověk jako já může dobře starat o dítě,“ uvažovala.
Dominik3 530 g, 50 cm |
„Já věřím tomu, že to zvládne a bude dobrá máma,“ věří své dceři maminka Petra. Pro miminko se Sára rozhodla z důvodu, že nechtěla být sama. „Chtěla jsem něco, o co se můžu starat, co bude moje, co můžu mít u sebe, co mi nikdo nevezme,“ vysvětlovala, proč se rozhodla si miminko počaté z lásky nechat, i když na něj bude sama.
Právě s maminkou dorazila Sára na příjem do porodnice, otce ani neuvedla do rodného listu. „S otcem miminka jsem se poznala v dětském domově a vlastně jsme spolu utekli. Čekala jsem takovou tu vizi šťastné rodiny, ale nemohlo to tak být,“ řekla k tomu. Po vyšetření bylo jasné, že je otevřená na 3 až 4 centimetry a v porodnici si ji tedy už nechali.
Během porodu se Sára na maminku často obracela, zvlášť když zrovna měla bolesti: „Silnější už to fakt nedám, mámo...“ Maminka se snažila Sáru uklidnit, ale bylo vidět, jak je to pro ni těžké. Hrozně ráda by jí pomohla, ale neměla jak. „Mámy by neměly být u porodu,“ svěřila se později do kamery.
„Za chvilku tady bude, už se těším. Všechno máme nachystané,“ snažila se dceru motivovat, aby zbytek porodu dobře zvládla. „Krásně vám to jde,“ chválila Sáru porodní asistentka a porod šel pomalu do finiše. Sára z posledních sil tlačila a na svět přišlo pořádně vlasaté miminko. Malý Dominik. „Tak už seš taky máma,“ konstatovala dojatá babička.
