Olena a Jurij, šťastní rodiče z Ukrajiny
Olena (38) a Jurij (41) čekali na vysněné miminko dlouhých deset let. „To bylo hodně pro nás složitý, to byla velká bolest. Každý náš pokus o umělé oplodnění měl nulový rezultát,“ vysvětlovala Olena se vzdouvajícím se bříškem. Na Ukrajině to s manželem zkusili třikrát a bez výsledku, jen jim to prý pokaždé přineslo obrovskou bolest a deprese.
Na další pokusy už neměli peníze, proto se rozhodli odejít do Čech za prací. Tady u nás pak Olena po půl roce přirozeně otěhotněla, což oba manželé považují za naprostý zázrak a náležitě si toho váží. „Myslím, že nám se to podařilo, protože: změna klimatu, vyhodili jsme všechno z hlavy, odpočívali, koupili si kola, jezdili do lesů. Já nemohla uvěřit tomu štěstí,“ popsala emotivně nastávající maminka.
Na malou dcerku se oba moc těšili. Na kontrole lékařka konstatovala, že je Olena po termínu a pokud za pár dní sama neporodí, vyvolá se porod uměle. K tomu už nedošlo, protože Olena se dostavila do porodnice spolu s manželem, když jí začaly kontrakce. Ty byly vidět i na záznamu a přestože byl nález teprve na začátku, v porodnici si ji už nechali.
Anastasia3690 g, 50 cm  |
Olena trávila čas v horké vaně, aby se porod rozjel, což se moc nedařilo. Ráno se vyměnily porodní asistentky. To už Olena byla poměrně vyčerpaná, přitom měl porod trvat ještě další dlouhé hodiny. Interval mezi kontrakcemi se začal prodlužovat, tak lékař rodičce pustil plodovou vodu, aby se trochu pomohlo nastartování porodu.
Navzdory všem snahám ale porod nepostupoval. „Já už nemůžu,“ vzdychala vyčerpaná budoucí maminka v bolestech a tvrdila, že to asi nezvládne. V porodnici byla v tu chvíli už skoro 24 hodin.
„Ona už nemá sílu,“ vysvětloval porodní asistentce manžel Jurij. „Ozvy jsou dobré, ale kontrakce jsou krátké. Nálada už není úplně veselá a tatínek začíná být nervózní,“ vysvětlovala porodní asistentka lékaři.
Ani po podání infuze s oxytocinem porod stále nepostupoval a po více než dvaceti hodinách bolestí a marného snažení byla rodička vyčerpaná, proto lékaři nakonec rozhodli o ukončení porodu císařským řezem.
Olenu připravili a manžel se s ní loučil se slzami v očích a s obavami, ale s gestem, že vše zvládnou. Koneckonců Olena zmiňovala, jak drží při sobě a navzájem jsou si oporou. Na operačním sále unavenou maminku uspali a malá Anastasia tak konečně mohla přijít na svět, aby svým rodičům přinesla spoustu vysněné radosti. Jurij si obě vyzvedával s obrovskou kyticí růží.
Tereza (26 let) se svou maminkou
Tereza zkušeně porodila potřetí
Zkušená rodička Tereza (26) přišla do nemocnice v doprovodu své maminky, partner Miroslav se rozhodl raději doma hlídat děti, u porodu být nechtěl. Tereza očekávala narození už třetího potomka, již druhé holčičky. „Maminka má tři děti, sestra má tři děti, já budu mít třetí dítě, takže u nás je asi trojka magický číslo,“ vysvětlila mladá maminka. A s obavami dodala: „Bojím se porodu víc než předtím, protože už vím, co mě čeká.“
Eliška4000 g, 52 cm  |
„Jsem otevřená na pět, je to tak na hodinu a půl,“ šla oznámit mamince na chodbu verdikt lékařky s tím, že tedy opravdu rodí a v nemocnici už zůstávají. S maminkou jsou si hodně blízké, protože Tereza v deseti letech přišla o tátu. Možná i proto se rozhodla pro holčičku vybrat jméno Eliška; právě to se totiž vždycky líbilo mamince.
„Jsem tišší, citlivá, jsem ráda když mi někdo pomůže a nasměruje mě tím správným směrem,“ prozradila o sobě Tereza a maminka to potvrdila. „Paličatá je, to je dobře, to má po otci, ale není taková průbojná. Nedokáže se životu postavit, proto se jí musí hodně pomáhat,“ doplnila dceru.
Babička Tereziných dětí byla také u předchozích porodů. „Bylo to fakt krásné. To byl zážitek, že to se nedá prostě popsat. Já myslím že je to i víc, než když se narodily mně holky,“ popsala životní zážitek.
Porod zkušené rodičky se rozjížděl rychle, po pár kontrakcích byla otevřená na sedm centimetrů. Aby nadále postupoval, pohupovala se Tereza na balónu a bolesti se stupňovaly. „Kontrakce jsou skoro pořád,“ popsala lékařce a dostala proto na úlevu rajský plyn.
Hned se začala usmívat. „Takže dobrý,“ utrousila porodní asistentka, a pak už to šlo rychle. Eliška byla za chvíli na světě. „Děti jsou to nejdůležitější v životě. Bez dětí by to nemělo ani cenu,“ konstatovala novopečená maminka.
Veronika (36) a Eduard (45) podle prognóz lékařů děti mít nemohli. Přesto už mají doma tříleého syna a Veronice se podařilo otěhotnět podruhé.
Porod na čtvrtý pokus
Veronika (36) s Eduardem (45) si byli jistí, že děti mít nikdy nebudou. Veronika má za sebou rakovinu děložního čípku, Eduard je cukrovkář. „Když mi řekli, že děti mít nebudu, probrečela jsem hodně nocí, hodně dnů,“ popsala Veronika. „Prožíval jsem to těžce,“ přiznal i Eduard, který jí prý byl i v době těžké nemoci velkou oporou.
Denis Gabriel2980 g, 48 cm  |
Navzdory prognózám lékařů si ale tento pár do porodnice přijel už pro druhé miminko. A ani v prvním, ani v druhém těhotenství nenastaly žádné problémy. „Jsou to jenom poslíčky. Ještě nerodíte,“ konstatoval lékař po vyšetření a poslal nastávající maminku ještě domů. „Tak ti to blbě vypočítal ten doktor nebo co,“ stěžoval si Eduard, když se balili zpět domů.
„Podruhý rodíš, tak musíš poznat kontrakce,“ přesvědčoval svou ženu Eduard, když se do porodnice opět vrátili. „Ti říkám, že je to úplně jiný, že mám bolesti celou dobu. Já za to nemůžu,“ vysvětlovala mu Veronika, když čekali na příchod lékaře. A ten konstatoval, že se „tam“ zatím nic moc neděje.
„Já jsem z toho normální jelen,“ konstatoval Eduard, když se opět vraceli domů, aby byli za pár hodin v nemocnici zpátky s tím, že Veronice odtéká plodová voda. Ta to ale nebyla. „Zatím nerodíte, ty cesty jsou nepřipravený,“ konstatovala lékařka. To bylo něco pro Eduardovy nervy. „Doktor to asi blbě spočítal,“ přesvědčoval znovu svoji ženu.
Na čtvrtý pokus už přijela Veronika konečně rodit, byla otevřená na 4 až 5 centimetrů. „Manžel u prvního porodu nebyl, netroufl si,“ vysvětlila Veronika, která ho s sebou tentokrát měla jako oporu. „Mám strach, aby ho to nesložilo,“ obávala se rodička, citlivý tatínek se ale uměl ohlídat sám.
Když byla otevřená na 8 centimetrů, Eduard si musel jít koupit pití, s omluvou, že je cukrovkář. Porodní asistentka ho trochu popoháněla, že za pár kontrakcí bude miminko na světě, ať pospíchá, pokud nechce prošvihnout finále.
Tatínek Eduard se sice vrátil k porodu včas, ale těsně před finále se raději uchýlil na chodbu. Možná se bál silných emocí. To, že u porodu samotného nakonec nebyl, nicméně ani jednomu z rodičů radost z miminka nezkazilo.
