Jak novináři, tak politici, tak sportovci (a další) používají jazykové perly, za něž by se mnou "moje soudružka učitelka českého jazyka" vyrazila dveře, resp. dala další nedostatečnou :

budeme se soustředit (kde ???) na další utkání - místo budoucího času - soustředíme se (na co ...);

utkání sledovalo tisíc diváků místo sledoval tisíc (tisíc = jednotné číslo), podobně sledovalo tři tisíce ... místo sledovaly (tři tisíce = množné číslo);

pak tu máme jazykové perly typu "nejoptimálnější, nejideálnější" - optimální, ideální jsou "vrcholem" možného - synonymum výrazu nejlepší.

Je to stejný nesmysl jako kdyby se použil výraz "nejprvnější" nebo nejnejlepší - je-li někdo / něco první nebo nejlepší, tak nikdo / nic nemůže být "prvnější" nebo lepší než nejlepší ...

Optimální / ideální lze sice jazykové stupňovat, ale obsahově jsou stupňované výrazy důkazem "jazykové negramotnosti".

pokud autor za záludnosti češtiny považuje shodu podmětu s přísudkem nebo snad to, píše-li se čtyřicet, nebo čtyrycet, měl by se vrátit na základní školu

Podle mě je jazyk nástroj, jehož účelem je předávání informací. Nikoli rigidní lpění na formálních pravidlech, které jsou věcně zbytečné.

Kdybych měl tu moc, tak bych zásadně uvolnil problematiku psaní velkých písmen. Jako je to třeba v angličtině. Když chci něco zdůraznit, tak to klidně napsat velkými písmeny. A ne bazírovat na tom, jestli psát vánoce nebo Vánoce, Na Špejcharu nebo Na špejcharu a podobně. Jedině v jednotkách přísně dbát na velikost písmen, protože třeba mV a MV znamená hodnotu o 9 řádů jinou. Přitom zrovna tam se často chyby dělají.

A podobně s čárkami v souvětích. Pravidlem by mělo být, aby čárky podporovaly význam sdělení. Nikoli jestli někam podle nějakých složitých pravidel patří nebo ne. Na čemž se často neshodnou ani odborníci (jak je psáno v článku).

... která jsou věcně zbytečná ...

(původně zněla věta jinak, po jejím přeformulování tam zůstaly tyto chyby)

Podivovat se nad tím, že ani vysokoškolsky vzdělaní lidé neumí česky, je trochu kách. Drtivá většina vysokých škol češtinu nevyučuje. Nedostatky, které mají mnozí ve své češtině, jsou chybou základního a středního školství a samozřejmě lajdáctví žáků při studiu na ZŠ a SŠ.

No, ono už neplatí, že VŠ by měl být natolik vzdělaný, aby znal obstojně rodný jazyk ? Překlepy, občas nějaké s/z, nebo přechodníky lze tolerovat, ale vyjmenovaná slova nikoliv.

Je to již fůru let. Byl jsem na PČR podat jakési vysvětlení. Byly to asi tři stránky A4 strojopisu. Před výtiskem a podpisem, mne jej poddůstojník nechal přečíst na monitoru. Po třetí větě jsem se jej zeptal, zda mohu opravit gramatické chyby v textu. Kupodivu souhlasil. Věřte, nebo ne, strávil jsem tím více času, než prostým čtením. Jemu jsem nejspíš zachránil reputaci před těmi, kteří se následně textem zabývali.

PČR údajně přijímá výhradně minimálně maturanty. Maturanty z čeho? ČJ zcela jistě maturitním předmětem nebyl...

Reputaci jste mu, alespoň podle mých (velmi podobných) zkušeností, nezachránil. ;)

Pro některé lidi je čeština prostě cizí jazyk. Jak jinak si vysvětlit nutnost připomínání shody přísudku s podnětem, nebo biflování vyjmenovaných slov. Jestli nerozeznáte i od y sluchem, pak jste na tom při psaní češtiny stejně jako Angličan při rozhodování zda napsat read nebo reed. Prostě podle kontextu.

Podmětem! Ale souhlasím s vámi. Již několikrát jsem v diskusích na netu četla "vydět" a další perly. Se shodou přísudku s podmětem si většina pisatelů nedělá starosti a klidně k jednomu podmětu přidají -y a v následující větě -i. O interpunkci se ani mluvit nedá a také se rozmáhá psaní obecných podst. jmen s velkým začátečním písmenem. Pro zdůraznění?

Policajti přivolaní k nálezu mrtvoly.

Tak mladej, musíme napsat protokol. Piš - našla se mrtvola před kinem.

Jo, a náčelníku, jaké i se píše ve slově kino?

Víš co, odtáhnem ji před poštu.

"Záludná čeština" je výmluva pologramotů.

Pěkný článek.

Ovšem redaktoři idnes mají často problém se shodou přísudku s podmětem a jinými zcela běžnými gramatickými jevy, které se učí tak v 6 nebo 7 třídě ZŠ. A editora zjevně dávno propustili...

Pěkný text. Jen si nejsem jist s interpunkcí ve větě: "dělají to co jiní", jak píše autor. Považuji "co jiní" za vedlejší větu s vypuštěným slovesem, tedy: dělají to, co dělají jiní. Napsal bych: dělají to, co jiní. Ale asi jsem stará škola. Poradí mi někdo?

To mají správně, ale chybu mají v citaci.

Naše dlouhodobé zkušenosti z jazykové poradny nenaznačují, že by se úroveň psané, ale ani mluvené češtiny v posledních třiceti letech výrazně měnila.

Tam je špatně "ale ani". Musí být "ale i".