7. Čas péče o společné
Máme spolu děti, máme společný majetek, příbuzné, ale i věci a plány. Nakonec většinu z toho, oč se staráme, začneme vnímat jako povinnost, zodpovědnost, jako nutnost, která se opakuje a přestává nás těšit. Času na společné „projekty“ obětujeme tolik, až se cítíme být zahlceni a obtěžováni.
Jediná dobrá rada na zahlcení je: Redukujte. Omezte, co nemusíte. Všechny plány a společné cíle jsou vaše, sami jste jim vdechli život, a to proto, abyste byli šťastní a spokojení. Nikoliv proto, aby vás nepomluvili sousedé, učitelé dětí, nebo třeba vaše vlastní prateta. Čas potřebný k péči o společné, v němž na piedestalu nejspíš a pochopitelně trůní vaše děti, je fajn prožít radostně, s láskou, nadšením, s vědomím toho, že naplňujeme námi zvolenou vizi a těšíme se z toho procesu.
