Vizitka
|
"Taky umím jet sto sedmdesát, ale nechci. Mladí kluci na rychlých motorkách nemají rozum a pak to na silnicích vypadá, jak to vypadá," říká Mirka Homolová v rozhovoru pro pondělní magazín Ona DNES.
Představuju si harleyáře: kožená vesta, tetování, drsný slovník. Co z toho o vás platí?
Koženou vestu nosím, tetování mám tři a chci pokračovat, sprostě mluvím taky. Nemám to sice ráda, ale občas není vyhnutí.
Kdy třeba?
Když jedu na motorce v koloně a řidiči mi úmyslně blokují cestu, to jsem pak i sprostá. Motorka je těžká a v blízkosti motorů a výfuků bývá často nesnesitelné horko.
O harleyářích se mluví jako o nejtvrdší sortě motorkářů. Jak jste mezi ně zapadla?
Neřekla bych, že jsou nejtvrdší, a rozhodně neplatí, že by harleyáři byli tvrdí chlapi, kteří jsou věčně opilí, sprostí, hulvátští. Ano, mají svou image, kam patří fousy, drsňácký výraz, tetování, ale sedmdesát procent z nich jsou přátelští a hodní chlapi, kteří vozí na motorce svou ženu a děti.
Jak se chovají k vám jako k ženě?
Stejně jako většina mužů, tedy ohleduplně. Oceňují, že jsem schopná sednout na těžkou motorku, že s nimi jedu. Neslýchám věty typu: Chyť se radši vařečky. Berou ohledy na to, že jsem žena a nemám takovou sílu v rukách, takže mi pomáhají. Jakmile mi upadne motorka, okamžitě jsou u mě a zvedají ji.
Stává se vám to často?
Šestkrát za první rok, než jsem se s ní sžila. Není to nic příjemného, moje motorka váží 370 kilo, ty těžší mají kolem pěti set.
