Archetyp femme fatale je starý jako lidstvo samo. Za první bytost tohoto ražení se považuje biblická Eva, od té doby se tento fenomén vine historií lidstva jako červená nit.
Vlastnosti femme fatale jsou přisuzovány i krásné bohyni Afroditě, Heleně Trojské, jež svedením Parida vyvolala Trojskou válku, nebo Židovce Juditě, která opila a svedla asyrského krále Holoferna, aby mu pak vlastním mečem usekla hlavu. Kleopatře leželi u nohou nejmocnější vládci světa, Siréna lákala svým zpěvem mořeplavce do záhuby...
K novodobějším příslušnicím rodu femme fatale patří také pověstná tanečnice a později špiónka holandského původu Mata Hari. Co se uměleckého zpracování týče, lze říci, že málokteré téma svou atraktivitou přetrumfne fenomén charakterizující ženu, která přináší mužům zkázu.
Anděl s ďáblem v těle
Může mít andělskou tvář a působit na první pohled křehce, jako například Juliette Binoche ve filmu Louise Malle Damage (Posedlost) nebo naopak vyzařovat sílu a nezávislost jako Sharon Stone v Základním instinktu. V konečném efektu je to jedno, neboť obě varianty vedou ke stejnému cíli: svedení, zmanipulování, zotročení muže.
Ať s andělskou tváří či podobná šelmě, každý typ femme fatale má svou "cílovou skupinu". Může jít o znuděné boháče, vyhořelé intelektuály, nebezpečí milující lovce i příslušníky dalších sociálních skupin.
Zde nutno podotknout, že k "naplnění skutkové podstaty" tohoto jevu, tj. osudového propadnutí, musí být splněny určité předpoklady. Jako se Hitler nemohl stát tím, čím se stal, nebýt vhodných podmínek, nemůže ani femme fatale provádět své kousky na každém rohu. Na jakém principu to tedy funguje?
Portrét femme fatale
Muž, vědomě či podvědomě lačnící po silném erotickém zážitku, potká smyslnou, tajemnou ženu, která ho ovane svým sex-appealem a vyšle k němu signál, že právě ona mu tento zážitek může poskytnout. Dříve či později dojde k vášnivému sexu (viz oba zmíněné filmy) a muž zjistí, že "dosud vůbec nežil". Je uhranut, poblouzněn, fascinován - a stává se na poskytovatelce rozkoše závislým.
Sex s ní potřebuje čím dál tím víc, jako narkoman svou dávku. Zbaven smyslů i racionální kontroly je ochoten přinést jakoukoli oběť. Žena to vycítí a ubere plyn, začne se dělat vzácnou, odpírat drogu, případně klást požadavky. Tato krutá hra muže přivádí k šílenství.
Muži i ženy jsou si kvit
Proč je tak snadné podlehnout osudové vášni? Příčina je v samotné podstatě člověka. V touze po narušení stereotypu, nejistotě, dramatu, maximálně intenzivním prožitku. Po zabrnkání na zasutou existenciální strunu. Ve sklonu k iracionalitě, k zakázaným fantaziím. V tajemném a temném, co dříme hluboko v nás.
Ale jedna věc potěší: jsme si v tom, ženy i muži, naprosto kvit. Všichni totiž více či méně prahneme po neslučitelném: muži po svaté děvce, ženy po ochranitelském ďáblovi. Kdo se tomu aspoň částečně blíží nebo to umí věrohodně zahrát, má u druhého pohlaví vyhráno.
Pustit se do dechberoucího, ohnivého vztahu, nebo se všech rizik vyvarovat a držet se svých jistot, hodných Jeníčků a Mařenek? To si musí zodpovědět každý sám. Každopádně platí: jaký život povedeme a jak v něm budeme šťastni, neurčují žádní fatální partneři, ale jen a jen my sami.
