Na velké výstavě věnované životu malíře Oskara Kokoschky, která ještě běží ve vídeňském Leopoldově muzeu, může návštěvníky zaujmout hodně věcí. Jednou z nich jsou fotografie, na kterých je slavný umělec a bouřlivák zachycen někdy kolem roku 1920 s bílou chlupatou loutkou v životní velikosti. Byla to Alma.
Alma Mahlerová
|
Loutku v životní velikosti si Kokoschka nechal udělat, když ho opustila jeho osudová láska Alma Mahlerová, s níž prožil dvouletý a hodně vášnivý vztah. Vídeňskou krásku poznal v době, kdy byla sklíčená ze smrti prvního manžela, skladatele Gustava Mahlera, a jedné z dcer.
O sedm let mladší a poměrně chudý Kokoschka byl mimo jiné nesmírně žárlivý a dokázal chodit celé noci kolem domu své milenky, aby měl jistotu, že za ní během té doby nepřišel někdo jiný. Žárlil dokonce i na mrtvého Mahlera. Tvrdil, že dítě, které s ním Alma čeká, bude určitě podobné dávno zemřelému skladateli. Pro Almu Mahlerovou začínal být vztah k nevydržení a rozhodla se ho ukončit. Bez domluvy s malířem šla na potrat na renomovanou vídeňskou kliniku, zatímco Kokoschka se léčil ze zranění, která utrpěl v bojích první světové války.
Jestli se s ním sblížíte, zastřelím vás
Alma Mahlerová se krátce poté znovu vdala - tentokrát se jejím mužem stal architekt Gropius, který byl jejím milencem už v době, kdy byl ještě naživu její první manžel. Tak složité vztahy Alma Mahlerová měla.
Odmítnutý malíř se trápil a v Drážďanech si nechal udělat zmíněnou loutku, kterou pak měl několik let. "Loutka ležela vždy na pohovce. Kokoschka si s ní za pečlivě zamčenými dveřmi celé dny povídal. Konečně mne měl tam, kde mě vždy chtěl mít - jako povolný nástroj bez vlastní vůle ve svých rukou. Ve velkoryse pojatém obraze Větrná nevěsta mne namaloval v bouři a velkém vlnobití, důvěřivě přitulenou k němu a čekající pomoc od něj," líčila Alma Mahlerová, která se ke Kokoschkovi už nikdy nevrátila, ačkoli on o to stál.
Usiloval o ni i v době, kdy byla vdaná za Gropia a jejím milencem už přitom byl její příští muž Franz Werfel. Trojúhelník, o kterém její dosavadní manžel věděl, Almě zřejmě vyhovoval, o čtyřúhelník nestála. Vztah s Gropiem se postupně proměnil v přátelství, zatímco ona čím dál víc podléhala především Werfelovi.
O tom, jakou měla Alma Mahlerová pověst a jak silně na muže ve svém okolí působila, svědčí i to, že jí ještě po několika letech psala matka Oskara Kokoschky, že ji zastřelí, pokud se znovu pokusí s jejím synem sblížit. Alma to ale v plánu neměla, žila už jiný život. Přesto jí expresionista Kokoschka ještě v roce 1940, v době, kdy už sám žil se svou budoucí ženou, napsal dopis o tom, že od středověku nechodil na zemi tak tragický a vášnivý pár, jako byli oni dva s Almou. Podobný pocit muselo mít více mužů v jejím okolí. Říká se například, že Gustav Mahler plakal na zemi strachy, že ho Alma opustí. Neopustila, ale přežila ho, stejně jako Werfela. Oba zemřeli na slabé srdce.
Sběratelka géniů
Kokoschka ani tři slavní umělci, za které se postupně provdala, nebyli jedinými muži, kteří ji zaujali nebo pro které se ona sama stala múzou. Doslova přitahovala mladé a začínají umělce a přední evropské intelektuály, jen tak mimochodem stála modelem třeba francouzskému sochaři Rodinovi.
Legendy šly nejen o její kráse, ale také o její inteligenci a duchaplnosti. Svého času se o ní mluvilo jako o nejpůvabnější dívce Vídně, sběratelce géniů, ale také jako o oběti mužského egoismu.
Neměla přitom ideální rysy - tmavovlasá a tmavooká Alma rozená Schindlerová byla spíše zajímavá. A zjevně i umělecky nadaná. "To božské, co v nás kolotá, beru jak věčný dar od moře života," napsala si v šestnácti letech do deníku, který si psala celý život, podobně od mládí skládala také hudbu, ale toho nechala v době, kdy si vzala skladatele Mahlera, protože ten nechtěl mít doma konkurentku.
A to předtím odmítla další slavné jméno, o její lásku stál rodinný přítel a slavný malíř Gustav Klimt, jehož obrazy najdete na každém druhém vídeňském suvenýru. Mladičká Alma ho ale po krátké romanci odmítla. Podobně mezi její ctitele patřili i ředitel Burgtheatru Max Burckhard či hudební skladatel Alexander Zemlinsky.
Jejím otcem byl oblíbený krajinář Emil Jakob Schindler, její matkou Anna von Bergenová. Rodina se přátelila s mnoha významnými vídeňskými osobnostmi a Alma na to plynule navázala pořádáním různých diskusních večírků a hudebních setkání.
V čele elity za mořem
Dlouho žila především ve Vídni, ač se svými muži rovněž cestovala po světě, ale s Werfelem musela kvůli jeho židovskému původu před druhou světovou válkou utéci do USA, kde se stala roku 1945 vdovou. Když Werfel zemřel, přestěhovala se do New Yorku. Už sice nebyla mladá a vášnivá, ale i tak se znovu ocitla v čele umělecké elity a zůstalo tomu tak až do její smrti v roce 1964. Bylo jí osmdesát pět let. "Teď žiju ve třetím patře svého domu v New Yorku ve dvou pokojích. Nemohu si stěžovat, že nemám co na práci. Vždyť takřka spravuji dvě firmy, jeden hudební a jeden básnický odkaz," napsala někdy během posledních let svého života. Ve Státech se už krátce po svém příjezdu setkala například s Janem Masarykem a nikdy neuvěřila historce o jeho pozdější sebevraždě.
O svém životě napsala několik knih, její příběh se dostal i do divadelních her. Přesto už zřejmě nikdy nikdo nezjistí, jaká byla doopravdy. Na konci života se například nechala slyšet, že jí vlastně vadilo, že dva z jejích manželů, Mahler a Werfel, byli Židé. Jedni v ní viděli především ženu oddanou umění, která milovala život a velkoryse, díky rodinnému majetku, podporovala své talentované a někdy dost chudé milence. Jiní ji považovali za ješitnou a vypočítavou osobu, pro kterou byli muži především trofejními kousky, které trápila svými náladami, depresemi a sklonem k pití.
Oskar Kokoschka, který žil ze všech aktérů nejdéle - zemřel po nesmírně pestrém životě v roce 1980 - na ni nejspíše nezapomněl nikdy. "Ještě dlouhá léta mi dělalo potěšení občas prohrábnout popel vychladlé vášně - napsat dopis, poslat telegram či květiny..." napsal ve svých vzpomínkách.
