Snažila jsem se ponořit víc do nejrůznějších aktivit, do práce a podobně. Chtěla jsem se naučit na počítači a jediný, kdo mi mohl pomoci, byla dcera. První lekci jsme měly v internetové kavárně. Vedle nás seděla nějaká mladá děvčata a dcera pronesla dnes už památnou větu: "Holky jsou na seznamce."
Já tehdy ani netušila, že něco takového existuje. Ale zavítaly jsme tam a pojaly jsme to z legrace a trochu bohémsky: zvolily jsme věk a pak region. Zalíbil se nám kvůli vínečku jihomoravský kraj.
Vyjelo nám několik inzerátů, a jeden zajímavý jsme si přečetly. Z legrace jsem odepsala, byly to takové ty obligátní věty, ale asi byly vtipnější.
Pak jsme s dcerou z kavárny odešly a já na internetu delší dobu nebyla (čekala jsem, až zase dcera přijede). Když Lucka dorazila, připojily jsme se zase společně a čekala už na mě ve schránce odpověď.
Jediné, co jsem napsala bylo, že na počítači se teprve učím a tudíž je pro mě schůdnější cesta přes smsky a rozloučila jsem se. První ms přišla ještě ten samý den.
Vyměnili jsme si s budoucím mužem pár sms a za čtrnáct dní jsme se setkali. Říkala jsem si, že to je nějaké rychlé, ale když jsme to spolu později rozebírali, vyprávěl mi, že na internetu nikdo nepsal pravdu a měl spoustu špatných zkušeností, a proto chtěl setkání tak rychle. Nejspíš jsem měla výjimečné štěstí.
První schůzka se odehrála v Brně, odkud je manžel. Vše proběhlo klasicky - on přiběhl, představil se a pak jsme si povídali. To bylo kole jedné odpoledne. Když jsme se poprvé podívali na hodinky, zhrozili jsme se, protože bylo už půl šesté. Měli jsme si opravdu co říct. Rozloučili jsme se tedy a dohodli se, že se znovu sejdeme. Když už jsem jela na výpadovku z Brna, volal mi ještě, jestli se prý nevrátím, že běžel koupit kytku.
V té době jsem ale byla ještě vdaná, rozvod měl proběhnout až na podzim, takže jsem se nepotřebovala nutně seznamovat. Možná i proto jsem se chovala nenuceně a byla jsem v pohodě.
Scházeli jsme se ve Svitavách, asi 30 km od mého bydliště, odpoledne po kavárnách a vždy jsme si dlouho povídali a procházeli se....
V létě jsem ho představila rodině a v říjnu jsem se rozvedla. Po společné dovolené se pak můj budoucí muž ke mně víkendově nastěhoval a vzali jsme se.
I teď máme takové "víkendové" manželství - já zůstávám v rodném městě a manžel v Brně. Vyplynulo to hlavně kvůli práci, já i on jsme toho měli opravdu hodně. Je a zároveň mi to není líto. Mám i tak čas na své aktivity, kterých je mnoho. Ale roky nám starším ubíhají rychleji, než mladým, a tak jsme se domluvili, že zanedlouho začnu pobývat u manžela v Brně intenzivněji.
A jak se na naše netradiční seznámení tvářila rodina? Byla jsem v pozici podvedené, a tak mi to všichni přáli. Ale jen mí nejbližší vědí, že jsme se seznámili přes internet. Dohodli jsme se, že budu říkat, že jsem na silnici píchla (a já jednou na cestě za ním opravdu píchla), protože třeba mí rodiče by asi nebyli nadšení a tuším, že okolí by také nereagovalo pěkně.
