Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobry den, pred casem jsem se potkala s muzem, ktery se mi velice libil a ja jemu. Jeste pred nasim vztahem na dalku se mi sveril, ze ma pritelkyni 2 a pul roku, se ktorou mu to neklape a pomysli na rozchod. My dva jsme si velice rozumeli tak po fyzicke strance jako i po dusevni. Rikal ze jsem nejlepsi zena jeho zivota. Vzdy se ke mne choval mile a slusne, zadne rozpory jsme nemeli. Dala jsem mu nekolik mesicu na rozmyslenou, zda se rozhodne pro mne nebo zustane s ni. Jediny problem mezi nam byl ten, ze on ma jiz dospele deti a zadne dalsi dite uz neplanuje. Ja by jsem v budoucnu rada mela 1 dite a doufala jsem, ze zmeni nazor. Jeho pritelkyne je nesmirne zarliva zena, ktera nema vlastni pratele a nevychazi ani s rodinou. Ona uz o nas tusila. O mne mluvil se svymi prateli a byl stastny, ze konecne potkal zenu se kterou si rozumi. Jeho pritelkyne brzy zjistila, ze se s nekym tajne schazi a zacala mu delat sceny. Nasla jsi mne na socialnich sitich a zjistovala o mne informace. Kdyz jsme se posledne setkali s pritelem, domluvili jsme se, ze me zas prijde navstivit. Mel se ozvat...Napsala jsem mu tedy pratelskou sms, ze kdy prijde. Neodepsal, tak jsem mu poslala dalsi, na co od nej prisla nenavistna sms, ze mu mam dat pokoj a uz nepsat, ze jeho pritelkyne o mne vi a zlobi se.

mám pocit, že bych ho chtěla ještě hrozně moc potkat, promluvit si s ním, a slyšet, že to alespoň na začátku myslel upřímně. Někdy stále brečím, když si na něj a na náš vztah vzpomenu. Je mi líto, že jsem to musela prožít, ale také jsem na sebe dost naštvaná, neboť mám výčitky vůči současnému partnerovi, o kterém vím, že by mi do budoucna mohl dát to, po čem toužím (zázemí, rodinu, děti)...a s tímto bych to 100% nikdy neměla. Opustit svého přítele nechci, ale stále bažím po jakémsi "vysvětlení" toho divného vztahu, který na mě doléhá jako koule z minulosti a mám pocit, že mě drží v okovech. Kontaktovat toho ex však nechci, vím, že by byl schopný mi znovu slovně ublížit, jak to umí, a stejně bych se žádného vysvětlení "jednou provždy" nedočkala. Chtěla bych vědět, jak se toho všeho v sobě už zbavit, přestat na něj myslet a jít dál. - otázka upravena poradcem

hodně poplakala. Nejhorší bylo, že jsme se na jeho návrh stýkali ještě 2 měsíce jako "kamarádi s výhodami", já však byla stále zamilovaná a když to zjistil (asi to nešlo utajit)...začal se chovat velmi chladně až přezíravě a začal popírat vše, co kdy řekl, přesně své "velké lásky" ke mně na začátku. To pro mě byla asi největší rána, ze které cítím, že jsem se doteď nevzpamatovala, i když to už bude téměř rok, co jsme se neviděli. Vím, že mě asi (?) chtěl chránit před sebou samým, neboť i on věděl, že není žádná partie pro život a sám to přiznal. Nicméně říkal spoustu si protiřečících věcí a já se neustále ponižovala, abych ho měla nablízku, přestože mi bylo vždy jasné, že vztah s tímto člověkem nemá absolutně žádnou budoucnost. Přestože už mám nového partnera, který mě velmi miluje a chová se ke mně skvěle, rozumíme si a máme plány do budoucna...měla bych být tedy šťastná...nejde mi do hlavy, proč stále myslím na tohoto ex. Asi že mám v sobě rozchod nedotažený, neuzavřený a někdy - otázka upravena poradcem

který byl navíc stále oficiálně ženatý se dvěma závazky. Kromě toho, že nadmíru pil a byl dost hrubý (tedy vulgární), něco mě na něm velmi přitahovalo a byl takovou mou "vstupenkou" do světa, který jsem neznala. Oba moji rodiče jsou VŠ (doktoři), a já byla opečovávané dítě jedináček, takže mi svět těchto řekněme jednodušších lidí byl nahony vzdálený. Bývalý přítel si mě získal tím, jak od začátku "vykřikoval", že jsem jeho osudová láska a jak mě miluje. Přestože jsem už cca po měsíci věděla, že zde něco nehraje, svolila jsem okamžitě ke společnému bydlení (byl to jediný muž, se kterým jsem kdy bydlela, kromě exmanžela)...a měli jsme v tom malém bytě v Německu takový svůj svět, který samozřejmě nemohl v "reálném" životě obstát. Expřítel mě čím dál častěji kritizoval a také ode mě začal utíkat a opíjet se v hospodě. Přesto stále tvrdil, že mě miluje a nechce jinou ženu než mě. Byli jsme spolu asi jen 3,5 měsíce. Poté, co náš vztah ukončil a navrhl, že budeme "přátelé", jsem si opravdu - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
je mi 35 let a mám za sebou jedno nepovedené manželství (manžel byl cizinec studující u nás medicínu, dnes již lékař, byli jsme spolu přes 10 let, kvůli jeho studiu neměli děti, příliš jsme spolu nesouzněli a tak jsem po vzájemné dohodě odešla). Před 2 lety proběhl úspěšný rozvod a já byla opět na začátku. Ač mám VŠ, rozhodla jsem se jít na rok pracovat do Německa do továrny jako dělnice, s vidinou, že si vydělám hodně peněz za "jednoduchou" práci. Tomuto "snu" jsem dost obětovala, udělala jsem si např. ve 33 letech řidičský průkaz a konečně po letech strachu začala jezdit autem. Během toho roku jsem prožila celkem 4 krátké vztahy s muži - všichni byli Češi pracující a pobývající v Německu, 3 z nich kolegové z práce. O ostatních mužích se zmiňovat nechci, jeden z nich (ten třetí) mi však stále leží v hlavě a nemohu na něj zapomenout, i když to byl pro mě naprosto nevhodný partner a nerozešli jsme se ani v dobrém. Jednalo se o o 10 let staršího alkoholika a gamblera - otázka upravena poradcem

Já se s tím nedokážu nějak srovnat paní doktorko. jak je to možné? Proč to, co bych měla dostávat já a naše děti dostává nějaká cizí ženská? Že by ona s ním dokázala tak dobře jednat, že se najednou tak ovládá, stará se? Ale ne o naše děti, ale o cizí? Přijde mi to tak nespravedlivé...Za poslední rok měl kluky 4x. Ted k němu pojedou zas po svátcích.Popisovali jak to tam mají hezké a že tatka nekouřil a nepil!! Je mi to tak líto ...poraďte mi prosím,co to se mnou je, asi žárlím..zkoušela jsem poslední 3 měsíce seznamku, ale to mě vůbec nepomohlo, nikdo z těch mužů mě neoslovil, na každém mi přišlo něco divného...asi jsem divná já? A štve mě, že "manžel se má dobře" a přitom by" zasloužil trest" . Ale takto uvažovat je špatné a nesmím tak uvažovat - já vím a zakazuju si to. Možná i pije míň že každý den daleko dojíždí...ale proč to nešlo s námi :((( TOLIK JSEM CHTĚLA ZACHOVAT RODINU! - otázka upravena poradcem

se stalo, že náš starší syn kvůli holce, do které se zamiloval, začal mít velké a vážné pozíže.Nevěřila jsem vl.očím, ale zmobilizovala jsem všechny síly a snažila se ho z toho dostat pomocí lékařů a psychologů.V této době mi manžel řekl,že dokud mu to ještě "funguje",tak si chce ještě užít a tak se odstěhuje.Měl to už promyšlené a řekl mi i majetkové podmínky.Pro mě byl na 1.místě syn a jeho zdraví, tak jsem souhlasila.Poté ovšem ale 3měsíce setrvával doma s tím, že má byt, nemá byt atd...nakonec se ale odstěhoval a hned 2týdny poté přiznal, že má milenku v jiném městě a ukazoval ji st.synovi.Ten pak plakal.Vím, že jinak to nešlo...tolik jsem se snažila...syn už je naštěstí v pohodě.Manžel se k ní později nastěhoval.Je od nás pryč rok,s ní bydlí půl roku, před tím k ní jezdil jen na víkendy.Prý už nepije, jezdí s ní na výlety řekl, že nemá peníze na spol.dovolené se syny,ale s ní na dovolené má.Prý u ní vaří,peče, nikdy se nepohádali..prostě idylka.(podle synů,byli tam na návštěvě) Já - otázka upravena poradcem

jak se mají, zavřel se do pokoje a koukal na PC a pil pivo až do rána nebo pozdního večera.Jednou jsem mu hrozila že se s ním rozvedu když nepřestane pít, to omezil ,kupoval si jen lahvové pivo pil málo.Ale asi po 2-3měsících bylo vše zase ve starých kolejích.Začala jsem mít zdr.potíže, pak mi zemřel otec.Cítila jsem se opravdu psych.špatně. Manžel začalplánovat dovolenou-cestu do exotické země na měsíc.Nemohla jsem nechat matku samotnou po traum,.zážitku-otcova smrt a ještě syny na starost. Řekla jsem že já nemůžu jet jestli chce ať jede sám.Pak mě ale zasáhlo když si přes internet hledal spolucestovatele a psal si s nějakou ženou.Pak tvrdil ale, že byl sám.Po měsíční dovolené se vrátil, ale nic se nezměnilo, jak jsem si přála, že třeba to pochopí.Další a poslední rok našeho manž.byl večery již opilý téměř denně, nechtěl s námi nikam chodit,ani na proch, do bazénu, na kolo, na návštěvy...v manž,poradně kam jsem to domluvila byl jednou a pak už tam nechtěl jít,že to je na nic.Bohužel

K tomu se přidaly potíže v sexu, protože se mi začal protivit tím, jak nedokázal ukočírovat svoje pití a viděla jsem ho často jak vypadá jako "debil" nemůže artikulovat, atd...toto jsem mu i mnohokrát vysvětlovala jak mě to odpuzuje a tím mě moc nepřitahuje, navíc když k tomu dříve došlo kdy měl popito, nemělo to konce...:(( tak jsem se začla tomu vyhýbat. máme dva syny. Pro ty to asi taky nebylo příjemné. S mladším byly výchovné problémy ve škole velmi často...nevím, zda to bylo přímo tím, ale možná to trochu přispět mohlo. Od té doby co měl svůj pokoj, to bylo ještě horší.Kupoval si 1.5l-2,0litrové láhve piva domů, měl to ve sklepě, v autě, v pokoji a pil doma .Do hospody šel asi 2-3x za týden. Pil denně, množství bylo různé, od 1 plast.láhve po 4 láhve, většinou tu poslední načal a nedopil a někde usnul, většinou u PC.Moc jsem se tím trápila, nic nepomáhalo.Přišel z práce, kde nikdo nic takového netušil, byl a je velmi chytrý inženýr, zeptal se kluků jak se mají, zavřel se do pokoje a koukal na PC a pil pivo až do rána nebo pozdního večera. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní Jitko.Žili jsme spolu s manželem téměř 25let. Posledních 7let nadměrně pil (pivo) usínal na různých místech nejčastěji u televize min 2-3x týdně.Šel do hospody kde si dal pár piv a domů si přinesl džbán piva. Moje mnohočetné opakované pokusy at jde spát do ložnice nebyly úspěšné, pak mě budil tak kolem2-3ráno,kdy se do ložnice stěhoval, pak už jsem nemohla spát jednak že chrápal z opilosti a jednak z rozčilení.Nic nepomáhalo, domluvy po dobrém, po zlém-výčitky, hádky, na snažení se o vysvětlení proč pije, co mu na mě vadí reagoval, že nic,že se potřebuje odreagovat ze stresu v práci...tak to trvalo několik let asi 3. Došla mi jednoho dne trpělivost a protože jsem byla dlouhodobě nevyspaná a ve stresu a nespokojená dala jsem mu peřiny k televizi na pohovku at spí tam. Byl uražený.po půl roce si nechal postavit svůj pokoj,na patře kde byla TV, aby měl kde spát, protože ho prý ruší zvuky z okolí.(z přízemí) K tomu se přidaly potíže v sexu, protože se mi začal protivit tím, jak nedokázal ukočírovat svoje pití a viděla jsem ho často jak vypadá jako "debil" nemůže artikulovat, atd...toto jsem mu i mnohokrát vysvětlovala jak mě to odpuzuje a tím mě moc nepřitahuje, navíc když k tomu dříve došlo kdy měl popito, nemělo to konce...:(( tak jsem se začla tomu vyhýbat. máme dva syny. Pro ty to asi taky nebylo příjemné. S mladším byly výchovné problémy ve škole velmi často...nevím, zda to bylo přímo tím, ale možná to trochu přispět mohlo. - otázka upravena poradcem