Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, potřebovala bych poradit jak říct své mamce(62), že ve svých skoro 41 letech s ní nepotřebuji každodenní kontakt.
Před 19 lety jsem se odstěhovala do 320km vzdáleného města. Jezdím domů 4-5× ročně. Pokaždé, když odjíždím, mamka brečí. Že jí bude smutno a že se uvidíme až za dlouho. Hodně dlouho si stěžovala, že babička(tchýně)nepřestřihla s(mým)taťkou pupeční šňůru a cokoliv potřebovala, řešila zásadně jen s ním. Mně ale přijde, že tu pupeční šňůru neodstřihla ani moje mamka. Každý den mi píše, někdy jen pozdraví. Pokud jí neodpovím do 4 hodin, už píše(případně volá)jestli jsem v pořádku a jestli se mi něco nestalo. Už několikrát jsem jí vysvětlovala, že to, že hned neodpovím znamená, že nemám u sebe telefon, případně, že řídím a ať hned nemyslí na nejhorší. Pokaždé to ale dopadne stejně-buď se naštve a se slovy:tak promiň, že mám o tebe strach! položí telefon, případně se rozbrečí, že jsem na ni hnusná...Už nevím, jak jí vysvětlit, že nepotřebuji komunikovat každý den. Díky

Dobry den,chtela bych vedet, co si myslite o situaci ve ktere se nachazim. Ziju skoro 5let s pritelem, do ktereho jse se zamilovala od prvni chvile. Mame dve male deti. Me je 25let jemu 47let. Predtim nez jsme spolu zacali byl 5let sam ale jeste predtim zil 23 let ve vztahu a take maji 2 deti. Od zacatku co jsme se znali (to jsme byli jen pratele) mi rikal ze proste ji stale miluje apd. Kdyz jsme spolu zacali, rikal ze si od toho nemam nic slibovat, a hlavne neplanovat budoucnost. Jenze asi po roce a pul uz chtel sam zkusit vztah. Prvni dva roky jsem od nej neslysela zadne miluji te a nic takoveho. Ani sem s tim nepocitala. Ale po dvou letech spolu, prisel a rekl mi, ze se ho dnes zeptala jeho kamaradka jestli me miluje, pak se odmlcel a rekl, vis co jsem ji odpovede, ze ted uz jo. Takze takhle mi poprve rekl sve miluji te, a ja jelikoz jsem neverila ze to nekdy muze prijit jsem byla jako v sedmem nebi. No jde o to ze kvuli detem se se svou byvalkou vzdy 1tydne vidaji a jezdi nekam na vylet a tak. To by mi nevadilo. Ale proste at jsou vanoce,silvestr nebo kdyz ma narozeniny tak ji musi jet poprat a proste urcite ji da i darek. Me tento rok na narozenimy ani nepopral a kdyz jsem se ozvala jeste mi udelal scenu a sel spat do garaze na par dni. Ani se neomluvil. Zarazilo me to ale vsechno hlavne vcera kdyz rekl ze jede do vesnice kde zije jeho byvalka prave za ni ji vyslehat. Zarazilo me to. On velikonoce neslavi. Neni schopny ani urvat si nekde tu vetvjcku a doma nas holky vyslehat, ale za ni pojedw? Nenj to na hlavu? Je mi z toho spatne. Nesmim o ni rict ani slovo nebo je ohen na strese a pak se neukaze doma aspi v garazi a urazi me apd. Jako by ona byla svata a ze zlata. Navic ji dava o mnohem vic penez nez nam. Nikdy se ji nepta a nezajima se ja penize vyuzije ale ja mu musim dopodrobna rict co s penezi udelam a nasledne mi to mus schvalit. Kdyz jsem detem kupovala detem boty a jedny vysli na 800,- mi to zatrhl ze jsem se zblaznila a kdyz vecer prijel od svych prvnih deti rekl mi,ze se ptal se byvale jesli neni 800,- naboty moc a z ona rekla z ne tak mi to schvalil. Nebo kdyz potrebuje cokoliv ona utika a udela to, ale ja ani nehne prstem.Tak jsem na hlavu ja neo on? Skym zije? Nikdy ji nepresane milovat a se me dela jen blazna ze? Nechci si to pripustit.

Zdravím Vás a přeji dobrý večer. Jsme spolu 32 let, před 3 roky mě podvedla několikrát, zamilovala se a spali spolu, jezdila k němu do bytu.Jsme dál spolu, ale o ničem, přijela ten den co mě celou noc držela na telefonu že je u něj a milují se, dojela domů ráno v 8 hod. Začala na mě utočit, lhát mi ve všem.Dodnes se nemohu vyrovnat s jejím odstupem, říká že se snaží, ale nespíme spolu, za 3 roky asi 4x jen snaha.Cítím se ponížený, nechtěný, nemilovaný a strádám. Poradíte?

Část II. V opilosti bývá zlý, nadává mi, vyhazuje mě z domu. Děti to na něm také poznají, že je opilý. Když si s ním o tom chci promluvit, když je střízlivý, je pak na mě nepříjemný, že on žádný problém nemá, že si vymýšlím. Ale podle mě problém má, vždy když jsme i někde na návštěvě, pije všechno dohromady, pivo, víno, tvrdé a furt nemá dost. Opije se a druhý den je schopný si dát hned ráno pivo, říká, že je to spravovací pivo, ale pak pokračuje. Každé víkendy prožívám ve stresu, co zas bude. Mám náročnou práci, na víkendy se těším, že si zajdeme na výlet, nebo podniknem něco s dětmi. Ale manžela to obtěžuje, stále chce být doma, vymlouvá se na práci kolem domu a tu toho pije. Jeho rodiče bydlí o ulici dál a vědí, že je takový, ale místo aby mu domluvili, tak ho v tom ještě podporují. U nich se vždy dost pilo, přesto, že oni to drží na uzdě, můj muž to neumí. Nikdy jsem s ním nezažila situaci, že by řekl, že na alkohol nemá chuť. Myslíte, že je závislý?

Část I. Dobrý den paní Jitko, s manželem jsme 14 let v manželství a po celou dobu vztahu mám manžel pozitivní vztah k alkoholu. Z počátku se to projevovalo tak, že pil často, hodně, přes mé nátlaky, že odejdu se to vždy na čas zlepšilo. Vždy chvíli vydrží nepít a pak se to zvrhne opět do stejných kolejí. Máme dvě děti, takže se snažím vztah zachránit, ale x krát jsem měla chuť se rozvést. Dva roky bydlíme v novostavbě a máme hypotéku, nechci to všechno zahodit, děti mají vysněný dům, jsou šťastné v místě kde žijeme. Manžel ale naši rodinnou pohodu ničí a ubližuje mi to, že si neuvědomuje, že jeho opilecké stavy nás trápí, psychicky týrají. Teď je to ve fázi, že od pondělí do pátku vydrží nepít nic a o víkendu se opije, vždy na to úplně čeká a když je nějaká oslava, tak to dokáže táhnout i 3 dny. Alkohol si i schovává. Koupí si 3 piva, cucá je pomalu, tvrdí mi, že nic jiného nemá a pak najdu schovanou flašku tvrdého, protože na něm poznám, že je opilý.

Dobrý den, mám kamaráda, ve společné partě, občas spolu vyrazíme na výlet, nebo na dovolenou, stalo se už i to, že jsme se spolu vyspali, a z mé strany je tam něco víc, on ale má stále status Nezadaný , já také nikoho nemám, schází se občas s někým jiným (s nikým ale moc dlouho, vždy to skončí), schází se i se mnou a já nevím, jak náš ,,vztah" posunout, před ostatními dělá, že mezi námi nic není a už to takto trvá mnoho let, stále na něj čekám a jsem mu na blízku. Mám vydržet nebo to vzdát? - otázka upravena poradcem

2/ Nejde to jinak, než že tam musím nocovat po těch dvou dnech jsem vždycky vyřízená. Máma odtud nechce, dům je v příšerném stavu,
všude myši, špína, skladiště všeho, co nashromáždila sama i po prarodičích v šesti velkých místnostech, v zemědělských přístavcích, na zahradě, nedá si na nic šáhnout. Mně je z toho prostředí zle, chtěla jsem jednu místnost vyklidit, hned jsou scény, co jí vyhazujeme. Pokoj po dědovi s tím nepořádkem, poté, co jsme odvezly 45 plných pytlů do sběrného dvora, zamkla.
Když se kvůli řešení toho nepořádku pohádáme, začne vytahovat nějaké staré spory, vyčítat, nic jí není dost. Přitom ta situace, kdy tam jezdím pomáhat trvá řadu let (12 -15). Máme krásnou pravnučku - 3 roky, argumentuju tím, že bych ji tam chtěla vzít, ale vše marně. Už jsem z toho unavená, ale máma si myslí, že je to moje povinnost za ní jezdit, vyčítá, že tam moje děti jezdí málo Přítom nemají ani kde spát. Vyčítám si, když se pohádáme, ale neumím to jinak, jsem zoufalá

Dobrý den paní Douchová,
mám problematický vztah s matkou, dokud žil ještě táta, nebylo to tak výrazné. V dětství mne máma často a dost bila a tělesně trestala, v dospívání na mne žárlila (měla jsem jako dítě vřelejší vztah vždycky k tátovi), ona měla v oblibě moji starší sestru. Sama jsem teď už v důchodu, mámě je 88 let, bydlí ode mne víc než 150 km, cesta není po dálnici tak to trvá i 3 hodiny jedna cesta. Se sestrou se střídáme v pravidelných návštěvách u ní, abychom jí pomohly udržet aspoň trochu pořádek a uvařily, nakoupili a zařídily, co je třeba.

Dobrý den, potřeboval bych poradit jak dál. S manželkou jsme sedmý rok, z toho necelý rok manželé.Máme 2 letou holčičku, kterou milujeme.Nedávno jsem zjistil, že si manželka našla nový vztah,který trvá skoro 4 měsíce. Vím,že náš vztah nebyl poslední dobou harmonický a už jsem z její strany cítil, že je ke mě chladnější jak v dotycích,tak citech. Bohužel mé podežrení se potvrdilo. Začalo to nejdříve jako emoční nevěra,později se do sebe zamilovali a je to prý hlubší vztah z kterého navíc otěhotněla. Jak nám, tak mezi její novou známostí to v manželství poslední dobou neklapalo.Takže v tuto chvíli jsou rozbitá dvě manželství. Teď se řeší jen to, že chtějí být spolu. Dokonce jsme se sešli mezi 8 očima. Zatím bydlíme všichni s těmi svými, ale on hledá už bydlení pro svou manželku a tři děti a ta má se přestěhuje asi k němu, protože bydlíme s manželčinou mamkou a já uvidím co bude a kde budu. Jeho manželka by to chtěla dát dohromady i přes to všechno, a já nejspíš taky ikdyž po tomhle by to bylo velmi těžké odpustit. Problém je ten, že jsou zamilovaní a citově propojení v hlubším smyslu (láska) a v podstatě s tím nemohu nic udělat. Manželka mi sama řekla, že by chtěla být s ním. Náš vztah už byl delší dobu spíše kamarádký, ale stále k ní chovám určitý cit ikdyž mi sama řekla, že mě nemiluje. Uvědomil jsem si spoustu chyb, co jsem mohl udělat a nedělal. Teď je pozdě a jsem i z toho zoufalý, že ztrácím něco co ztratit nechci. Mám strach z toho co bude. Vím, že se dokážeme domluvit na všem a dokážu si i představit, že bychom mohli v budoucnu fungovat jako rozšířená rodina. Ale mám obavy, jak to příjme okolí, rodina, prátele. I já sám se s tímto nevyrovnávám snadno. Vím ale, že naše holčička dostane od nás vždycky lásku. Děkuji za váš názor

Dobrý den, jsem velmi zoufalá. Je mi 37, jsem už 4 roky sama, děti nemám. Měla jsem víc vztahů, ale nikdy jsem nebyla šťastná a vztah netrval víc jak 8 měsíců. Ty poslední byly velmi krátké. Nedokážu se zamilovat do fajn chlapa, vždy se zamiluju do toho nesprávného. Buď nemiluje on mě, nebo já jeho, nikdy se to nepovedlo. Nevím, co je ve mě špatně. Teď jsem se seznámila s moc fajn chlapem, zase se pokouším se přesvědčil abych s ním byla ale jsem v hrozném stresu. Stále pláču. Celý život jsem měla špatný vztah s otcem i s bratrem. Je mi smutno a už nechci být sama, potřebuju lásku, ale nejde to. Děkuji moc za jakoukoliv radu.