Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, chci zde požádat o radu.... Již žijí s přítelem rok náš vztah není úplně lehký, často se žádáme, kvůli partnerové rodině, jelikož se vůbec nemusíme známe se už několik let, ale mám pocit, že to je horší a horší, partner mi neustále lže hlavně ohledně toho, že si s jinými nepíše a, že se ani s jinou neschází, jenže udělal mi to už jednou, a nedokáži mu důvěřovat... nedávno jsme se pohádali a já řekla, že pojedu na pár dní k rodině, jelikož to bylo už na nože, jak jsem se vrátila tak byl jiný... vůbec mi to nedalo spát a jedné noci jsem se mu podívala do zpráv a našla jsem jak si vypisuje s jinými ženami, zve je do kina, na jídlo a i na kafe nevím jak to mám brát a už vůbec ne když jim píše že se mu líbí a jestli někoho mají, a s jednou byl dokonce v zoo má náš vztah vůbec ještě smysl? Strašně moc ho miluji, ale myslím si, že z jeho strany už to vyhaslo a to lhaní už nedávám nevím kam se už obrátit... se mnou není ani schopný někam zajít děkuji předem za odpověď... Veronika

Dobrý deň!
Pani dr.velmi prosím o radu, čo s nenaplnenou láskou.Stretla som človeka,ktorému zrejme niesom ľahostajná.Asi dva roky za mnou chodil každy deň,rozpravali sme sa,hovoril,že som krásna,že ma chce,nerozumela som tomu,potom ma pobozkal,ale nic viac.Ja som sa neskutočne zamiloval,ale on to ukončil jednou vetiu:zašlo to daleko.už rok ma obchadza,úplne inak sa správa,a ja trpím neskutočne. pozdravujem Vás

2. S penězi je to stejné jako dřív. Nevím, co si myslet. Chodili jsme do manželské poradny, jenže tam manžel lhal a vykreslil mě jako žárlivou a hysterickou stíhačku a kontrolorku, proto tedy musí být u rodičů. Takže to bylo k ničemu.Jsem to já, která se musí snažit, jako bych byla já ta, která byla nevěrná. Místo toho, aby on zpytoval svědomí a začal sekat latinu, tak se ode mne odtáhl, téměř se mnou nekomunikuje, jezdí si bůhvíkam a já se nesmím na nic ptát, nic řešit. Někdy je na mě až arogantní , uráží se a ponižuje mě. Tuto situaci odmítá se mnou řešit. Pořád tvrdí, že nikoho nemá, že prý mu já nevěřím, přitom se chová tak jako by mě chtěl přinutit k rozvodu a abych si jako myslela , že někoho má.Proč to asi dělá??? Jsem z toho zoufalá, jak mě stále ignoruje,s ničím se mi nesvěřuje, přestala jsem pro něj existovat, ale rozvod nechce, prý nevidí důvod. Není to ani kvuli majetku , ani dětem. Nechápu to, stále mi dává najevo, jak mě nechce, prý je mu nepříjemné být se mnou. Děkuji.

1. Dobrý den, paní doktorko. Mohla byste mi říct Váš názor na moji situaci? Jsem vdaná 21 let, 2 nezletilé děti. Před 4 lety, kdy manžel dostal práci mimo náš region, měl dlouhodobý mimomanželský vztah. Zamiloval se a dokonce mě chtěl opustit. Po 2 letech se s prací vrátil domů, ale hned šel bydlet k rodičům, kde je dodnes. Během posledních 2 let byl 3x někde na prodlouženém welness-víkendu, každý 3. nebo 2. víkend jezdí do Prahy, kde bydlí jeho ex-milenka. Tvrdí, že s ní nic nemá, že už jsou jen kamarádi. Vše mi říká, že prý přede mnou nebude nic tajit. Přitom se mnou nikdy nikam nejel, byli jsme za celých 20 let tak 4 x na dovolené . Odmítá mě s sebou vzít, protože prý by mě to nebavilo (?!), pak že bych mu dělala ostudu a scény, nevím jaké. Prostě si žije na vlastní ose a mě ze svého života tak nějak vyškrtl. Rozvod odmítl, chce mít volný vztah a prý že už se mnou nikdy nebude spát, protože ke mně nic necítí. K nám domů chodí , jak se mu zamane, je pravda, že občas pomůže.

Dobrý den,
manželka mi byla nevěrná. Lhala, křivě přísahala a říkala, že jsem deb. a paranoik. Nahlídnul jsem jí tedy do telefonu, plánovali společný den a mě říkala, že jede za kamarádkou... Všechno jsem odpustil a snažil jsem se. Nehledal jsem počátek a důvod. Vypadlo to, že to bude ok, ale zase jsem ji náhodou viděl jak mu posílá pusinky ve zprávě, obnaženou fotografii. Zase jsem to odpustil. Vrcholem bylo to, že mi říkala, že jde se svojí sestřenkou na disko a že přijde ráno. Jel jsem s oslavy, tak jsem ji chtěl překvapit na diskotéce a užít si pár chvilek s ní. Jenže ona tam nebyla. Telefon nezvedala a neodpovídala na SMS. Sestřence jsem se dovolal a ona o ničem nevěděla, nikam jít neměli. Jelikož jsem měl upito, šel jsem domů. Tam tchýně která nechtěla odejít. Vzedmula se ve mě obrovská vlna emocí a dostal jsem ránu od tchnýně. Následně jsem jí dal facku a vyhodil za dveře. Manželce jsem říkal, že je kur a zavolal policii na tchýni,že mě ohrožuje.Dá se vztah ještě zpravit?

Paní doktorko,

sleduji vaši poradnu, protože to u nás doma taky v poslední době neklape a už mi některé vaše rady jiným ženám pomohly. Takže to zkouším i se svým problémem, který jsem tu zatím nenašla. Často doporučujete, aby se lidé zamysleli nad tím, co bylo tím bodem, kdy to přestalo fungovat. U nás to totiž byl požadavek z mé strany, aby se manžel začal adekvátně podílet na finančním chodu rodiny (ten druhý, provozní, zvládám sama) a aby jsem mohli využívat možností ze společného majetku (za doby manželství se nakoupily nějaké pozemky, funguje firma, jen ty peníze si všechny manžel nechává pro sebe a používá pro sebe). V minulosti to bylo tak, že jsem mu odjakživa zdarma pomáhala (ve firmě, s účetnictvím, se zařizováním), později i při mém zaměstnání a protože on nebyl ziskový (tehdy to říkal, ale dneska víceméně vím, že to nebyla pravda), tak jsem 13 let hradila v rodině všechno sama a přebytky peněz jsem mu dávala. Mně tedy nezůstávalo vůbec nic. Jenže jsem zjistila, že on peníze začal rozhazovat, pak se mi i vysmívat, jak on jezdí na jachty a já sedím doma, protože na to nemám, tak jsem se rozhodla, že po něm budu chtít část nákladů na rodinu. Aby mi začal něco pravidelně dávat, to trvalo asi tři roky a nebylo to z jeho strany moc dobrovolné. Dávala jsem m u například "vyúčtování" rodiny, kde jsem třeba počítala 60 Kč za snídani pro 4 lidi (když to převedete na jídlo, je to chudá snídaně) a on ten papír zmačkal a hodil na zem se slovy, že náklady třeba na tu snídani jsem přehnala. Podotýkám, že jsem si našla i práci se služebním autem, takže šetřím opravdu velké peníze i jinde. Jednou jsme se dostali k tomu, co tedy s majetkem. A já řekla, no ten přece patří napůl. On ztichl, přestal komunikovat a já si říkala, že snad konečně pochopil. Jenže on mezitím začal odklánět peníze i majetek, což jsem nevěděla. Jenže dělal, jakoby nic, pořád mi jen říkal, jak chce, abychom dali vztah dohromady, (dneska vím, že jen potřeboval čas). Od té doby se to fakt hroutí, já si uvědomila, že hru na moje tvoje peníze hrál celých 20 let, jen jsem si to nechtěla připustit. Paní doktorko, s vašimi zkušenostmi. Má smysl s takovým člověkem diskutovat? Přijme on pro něho vlastně novou myšlenku, že je to jinak a že opravdu vše patří oběma napůl? Dostáváme se totiž do takových situací že přinese kanystr s benzínem do sekačky a chce proplatit 62 korun za "platbu do domácnosti", protože mi přece dává peníze. Anebo - dá se tenhle stav ještě vrátit někam zpátky? To už asi ne, že? Děkuji. - otázka upravena poradcem

A také poslední dobou nikdo v jeho okolí nedělá nic správně. Myslím si že by si přál aby se činnosti dělali tak je dělal tatínek, byl to velmi šikovný vorkoholik, ale ani sám toho není schopen. A poté se pak zlobí na mě na sebe na všechny kolem sebe. Brzo bude výročí umrtí a já už si nevim rady jsem unavená vyčerpaná. na dvě domacnosti jsem da se říct sama do toh psychický tlak z toho že bych mela vše chápat vše stíhat a do toho chodit ještě do dvou prací. A do toho ještě přišel v únoru op práci a stále si žádnou nenašel. A kdo pochopí mě prosím poraďte mi nějak.

Dobrý den, před necelým rokem zemřel příteli tatínek o kterého jsem se starala do poslední chvíle, jelikož jsem zdravotní sestra. S přítelem jsem spolu byli teprve krátce kdy mě seznámil s rodiči a asi měsíc na to začal celý kolotoč s jeho tatínkem. Měl HCC žlučových buněk takže to bylo velmi rychlé. Pro tatínka jsem zařídila veškerou možnou dostupnou péči v české republice a když už se vědělo že mu není pomoci tak jsem se o něho starala v domě kde se narodil a také tam chtěl zemřít a tak se také stalo. Po smrti tatínka by přítel uplně někdo jiný. Dřív byl sebevědomý, rozhodný, věděl si se vším rady, milý, hodný, nikdy na mě nekřičel a to byl také jeden z důvodu proč jsem se do něho zamilovala. Byla jsem totiž psychicky a fyzicky týrána a hůř snáším když se na mě křičí. A teď rok po úmrtí to stále není on a já se bojím že už nikdy nebude. Často se rozčílí kvůli hloupostem, dopodrobna rozebírá nedůležité věci, skoro se nesměje a velmi často na mě křičí a má u toho ten agresivní výraz...

Dobrý den, potřebovala bych od vás poradit. Jsme s manželem přes 10 let, oba čerství třicátníci. Po narození dcery (3 roky nyní) jsme se odcizili, i v intimní sféře. I dřív to bylo spíše střídmé, ale ok. Manželovi teď vadí plánování, určený čas (měl by chuť přes den, večer už ne), stereotyp. Chováme se k sobě jako kamarádi, čas, který trávíme spolu je v pohodě. Občas jsme podráždění, asi oba frustrovaní. Manžel na dceru trochu žárlí. V létě jsme začali chodit na párovou terapii. Nevím, jestli je nějaká šance na nápravu. Mně třeba i hodně vadí, že manžel nechce druhé dítě, ačkoli před svatbou jsme se domluvili na dvou dětech. Strašně chci, aby měla dcera sourozence, chtěla jsem mít malý věkový rozdíl, takže je to pro mě opravdu zásadní problém. Někdy si říkám, jestli není lepší to zabalit, jindy bych chtěla svého manžela se vším všudy. Asi tomu nechám čas do konce roku, pak buď odejdu nebo budu chtít mluvit o druhém dítěti. Děkuji za názor

VZKAZ PRO Ch. - ohledně „nevlastního syna“ - Milá Ch., prosím, nebraňte svému partnerovi vídat syna jeho bývalé přítelkyně a respektujte jeho lásku k cizímu dítěti. Podle mne nejde o žití ve dvou rodinách, ale o skutečnou vazbu na malé dítě, které má rád. Zkuste si naopak k chlapečkovi vybudovat vztah i Vy. Vím, o čem mluvím – čtyři roky jsem žila s partnerem, kterému jsem pomáhala vychovávat jeho syna. Po rozchodu mi přišlo pochopitelné, správné i obohacující zůstat se svým „bývalým nevlastním synem“ v občasném kontaktu. A skvělé je, že to tak cítil i můj ex-partner i jeho nová partnerka. Vídáme se a telefonujeme si stále a já toho malého kluka pořád vnímám jako součást sebe, své rodiny. A, promiňte mi tu upřímnost, výraz „nechci do ní tahat kluka jeho bývalé partnerky“ je zbytečně silný. Vždyť pokud by se vám narodilo dítě, bylo by jistě rádo za staršího brášku, ne?