Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dává mi to pocit, že mě nerespektuje jako svou přítelkyni, že pro něj nejsem dost sexy a atraktivní a hlavně, že nevypadám ani z daleka jako ty "modelky" - nemám umělá prsa, nemám botox, nemám dokonalý úsměv, ploché břicho a super zadek. Prsa mám malá, nejhubenější také nejsem a mám celulitidu. Proto mě uráží, že zatímco jsem vedle něj a on se může na mne koukat (i sahat), tak preferuje koukat na tyto umělé nádhery. Podrývá mi to sebevědomí, přesto se ale snažím mu svůj vzhled "kompenzovat" častějším sexem, ale nepomáhá to, cítím se pak mnohem hůř. Zkoušela jsem si s ním o tom promluvit, omluvil se mi a řekl, že neví, proč se na ty ženy koukal a stahoval si jejich fotky, ale já ten důvod moc dobře vím... Jak jsem již zmínila, jedna věc je tyto věci vyhledávat, když nejsme spolu, ale druhá věc je si tyto fotky ukládat na později, až odjedu. Pokud byl v ten moment nadržený, byla jsem přeci vedle něj, nemusel se koukat na internet... - otázka upravena poradcem

Dobrý den, obracím se na Vás s takovým zapeklitým dotazem. Mám přítele, jsme spolu 2 roky, ale každý žijeme v jiné zemi. Já v Česku, on v Nizozemsku. Navštěvujeme se pravidelně, zhruba 1x za měsíc, ale někdy i častěji, jak to vyjde. Až na občasné hádky nám vše v pořádku klape. Oba jsme žárlivý, ale v rozumné míře a navzájem se respektujeme. Já mám ale osobně problém s určitou věcí. Pokud jsem doma, v Česku, nedělám si žádné mylné představy o tom, jak se "uspokojuje". Má několik mých nahých fotek, což je věc první, druhá věc je porno, které mi nevadí a poslední věc je ten problém. "Modelky", jak on je nazývá. A zde pramení můj dotaz - je normální, že si k "uspokojení" vyhledává konkrétní modelky, např. že si sjede jejich instagram, twitter nebo další stránky a tam si najde jejich polonahé či polonahé fotky? Když jsem byla s ním, "na tajňačku" si takové nějaké fotky stáhnul a uložil, i když to bylo v momentě, kdy jsme byli spolu, ne když jsme byli 2000 km od sebe. - otázka upravena poradcem

Dobrý den. Ráda bych prosila naprosto nestrannou osobu o názor. Je mi 32 let, partnerovi 48, partner má dva syny, jeden 21 a druhý 12 a spolu máme šetileté děvče. Ráda bych ale ještě druhé dítě. Cítím, že nejen já to potřebuji, ale i naše dcera potřebuje k sobě někoho, s kým bude sdílet domácnost a prostě se nebude vše točit jen okolo ní. Neplánovaně jsem otěhotněla a patrner, že to nedá, atd...ať jdu na potrat, že je to stejně moje vina, že jsem nebrala antikoncepci tak jak mám. Najednu stranu měl pravdu, dva dny ano, dva dny ne, no prostě lajdák. Partnera i přesto vše miluji a tedy jsem udělala, jak si přál. Má to však své ale, a to, že se přes to stále nemohu přenést a cítím, že dítě prostě chci. Nechala jsem si zavést NT, které naprosto nevyhovuje. Jak tedy teď....??? Vyndat a nechat to osudu? Ale mám na to být sama matka se dvěma dětmi? Bohužel nemám ani maminku, která by mi třeba vypomohla...Rozhodně ale vím, že se svým partnerem chci být, ale zároveň chci i dítě.

Paní doktorko, jsem vdaná 15 let, dvě děti. Hodně trpělivá, hodně tolerantní, manželovi se dost věcí přizpůsobuje, ale "svoje" (domácnost, péče o děti, práci) si řídím sama, on se moc nepodílí anebo jen tehdy, když chce (s kamarády bere děti 1x rok na cca týden na loď (tatínci a děti, bez žen). Manžel umí být cholerický, doma se snažím nezavdávat příčinu, takže projevy jsou spíš k lidem směrem ven. Po tchýni je hysterický (trucování v posteli, , sebelitování se, díky mému klidu scény moc nejsou). V poslední době cítím větší než obvykle neklid, když jsme společně (ne vždy) nebo někam jdeme. Společnou aktivitu musím naplánovat, zrealizovat, případně zaplatit já, jinak by nešel. I tak je to s přemlouváním. prostě o rodinné akce moc nestojí (dříve přece jen trochu ano, ale i tak si vybíral, co ano, co ne). Takže třeba naplánuju večeři v nějaké pizzerii - no dobře, tak teda půjdeme. Avšak nejde se mnou manžel, ale nějaké další dítě. Vybral si syna. Já musím řídit, vzít svoje auto (jeho ne), on se "připojí" k synovi - tak pojď Honzo, musíme na tu večeři, co mamka chce, někdy schválně zdržuje, někdy otálí před restaurací, jestli teda půjde nebo ne. V restauraci se baví skoro výhradně se synem (já neexistuju - tohle umí velmi dobře od své matky, která mi toto velmi často dělala, když jsme k nim přijeli), někdy se baví i s dcerou, když se zapojím já do hovoru, zmlkne. Anebo když hovor udržuju já, snaží se se synem mluvit o něčem jiném a paralelně. Dřív se to tak moc nedělo, ale zhoršuje se to. Já cítím takový neklid, že pak stačí nějaká chyba restaurace (spletení objednávky) a jsem příkrejší. Prostě ten pomyslný hrnec. Co s tím, paní doktorko? manžel samozřejmě bude zapírat,že něco takového dělá a najde tisíc a jeden důvodů, proč mluví se synem nebo proč to dělá. Vpodstatě je to kopírování tchýně, kdy mi i slovně dávali najevo, jak jsem cizí (ne že by mi to řekli, ale bavili se jen mezi sebou, jak ti cizí mezi nimi - prosím, fakt nejsem vztahovačná). Už jsem si říkala, že rodinu nebudu nikam brát, že nebudu nic organizovat, to ale není řešení, protože pak si každý pojede po svém. A já stojím o to, abychom společně ještě po nějakou dobu, než děti vyrostou, dělali nějaké aktivity. Když občas jdu s manželem já sama (zase nápad můj), je to lepší, prostě nikdo okolo nás není. I tak je to spíš servisní aktivita pro něj - příležitost se najíst. Jeho asi nezměním, doma to dobře okoukal a podědil. Tak co s tím? děkuji
- otázka upravena poradcem

Ano, Marie, věřím, že se Vám příspěvky "oponujícího pána" líbí, má velmi podobnou stylistiku i argumentaci jako Vy. Mě naopak děsí a myslím si, že znevažování zdejší poradny například používáním křestního jména odpovídající lékařky je zbytečné a jen ukazuje jeho či Vaši nekompetentnost a aroganci. Paní doktorka, jak jste si mohla všimnout, názory nefiltruje, jakkoli jejich relevance není vždy stejná. Upřímně ji za to obdivuji, jelikož bych na jejím místě byla z přístupu podpásových kritiků schovávajících se v anonymitě sítě mnohem otrávenější... Paní doktorku moc zdravím a děkuji jí za to, že se snaží pomáhat i za ztížených podmínek.
Vendula - otázka upravena poradcem

Dobrý den přejdu hned k věci, je mi 51 manželka je stejně stará a manželé jsme 31 let. Před nedávnem manželka stropila hysterickou scénu ve které řekla že nestojím v sexu za nic. Od té doby mám obrovský problém s erekcí,do té doby sem s tím neměl sebemenší problém. Dokonce jsem navštívil mého lékaře který mi napsal né zrovna levné léky na podporu erekce které mi nepomáhají. Sem s této situace zoufali, před tím sem si byl naprosto jistý že mě to potkat nemůže,bohužel. Myslíte že mi poradite? Děkuji za odpověď Petr.

Báro, když už paní psycholožka z poradny dělá diskusné fórum, tak si dovolím taky. Jsem napnuta, jestli můj příspěvek bude schválen, nebo nebude "vhodný" pro publikaci...

Ja například čtu komentáře onoho pána ráda. Mnohdy vystihuje situaci daleko lépe než paní "psycholožka".
Schválně jsem si znova přečetla jeho příspěvek, který kritizujete. Nic takového jako píšete tam nevidím.

Píšete: "Váš "oponent" ale měl potřebu reagovat a poučit ji, že nevěra nic neřeší a než si vytvářet podmínky pro nevěru tím, že bude mít své aktivity bez manžela, to ať se radši rovnou rozvede.."

Kde to tam vidíte?

Ja tam čtu, že onen pán stejně jako Jitka doporučuje aktivity bez manžela. Ano, vidím tam tvrzení, že jestli chce paní "nepřítomnost manžela" využít pro rozběh nové známosti, tak to je lepší rozvod.

Možná je to blbost. Ať Jitka napíše, zda je prospěšné naplnit čas bez manžela takhle. Taky tam nevidím nějaké podráždění proti Jitce.

Doufám, že se pán ješte ozve. Mně se líbí. - otázka upravena poradcem

Dobré dopoledne,

před 4 měcíci jsem se po 7 letech rozešla s přítelem. Každý byl v jiné fázi, on mě chtěl požádat o ruku a já si nedokázala představit strávit zbytek života jen s ním. Nejspíše to bylo tím, že jsme spolu byli od mých 15 let. Během vztahu jsem mu nebyla zcela věrná, vždy bylo období kdy jsem začala být nešťastná a to co mi chybělo se snažila najít jinde. Pokaždé mě to však přešlo a vrátila se k němu.
Stále jsem měla pocit, že mě čeká někdo lepší. S nástupem do nové práce jsem poznala muže, který se zdál naprostým opakem a dal mi impuls se s přítelem rozejít. Zamilovala jsem se a po chvíli jsme spolu začali chodit, vše se zdálo téměř dokonalé. Momentálně po necelých 3 měsících mě začíná ročilovat. Můj bývalý přítel mi začal chybět po měsící a s tím opadla i zamilovanost k novému příteli. Zjistila jsem, že je to on, kterého chci mít ve svém životě. Před 10 dny si našel někoho jiného, ze které je prý paf. Zajímal by mě Váš názor, zda mám šanci ho získat zpět?

Dobrý den, není den, kdy s mamkou neřešíme chování mého táty. V důchodu ještě není, je mu 55, máma už v důchodu je a oběma nám přijde, že jí ten důchod vyčítá. Máma mi jednou řekla, že chtěl jít do důchodu už ve 40 a vyčítal jí, že pracovala na půl úvazku při dvou malých dětech. Každý jeho den začíná stejně. Vstane brzy ráno, sedne si v obýváku do křesla a kouká do prázdna. Nereaguje na pozdrav, nemluví. Přijede z práce, většinou odmítá jídlo, když na něj mluvíme, nereaguje nebo neodpovídá. Rád se hádá a už to musí být, že má dobrou náladu. Pak si sedne k televizi a kouká na nesmysly a když se kouknu taky, řekne, že se flákám. Nechce chodit na návštěvy, ani u nás doma nikoho nesnese, nejezdí s mamkou na dovolené. Ke mně a bráchovi se většinou chová, jakoby nám bylo 5, nepřijímá naše názory, nestýká se se svými rodiči. Máma čeká, že bude jen a jen horší, ale ani ona, ani jeho rodiče neví, proč je takový. Jeho máma mu dlouho vyčítala, že se z něj nestal Ing. Může to být tím?

Dobrý den. Máme krizi ve vztahu. Jsme spolu 15 let, máme dva kluky 11 a 12 let. Přítelkyně (44) se zničeho nic rozhodla ode mě a od dětí odejít. Je velmi introvertní a neumí o problémech mluvit - s čímž jsem se smířil, ale je to velmi těžké. Důvodem je prý to, že jsem ji udusil, převálcoval atd. je pravda, že jsem velitelský typ, opravil jsem pro rodinu celý dům, byt, po celou dobu jsem i doma vařil a v podstatě vše zařizoval. Na ni byl úklid, praní a nádherná zahrada. Po celou dobu vztahu jsme se měli velice dobře, dovolené u moře, víkendy na horách atd. Děti měli lepší standart než ostatní. Co, ale nedokážu pochopit je to, že důvodem jejího odchodu je to, že se musí najít, být chvilku sama a mít jen něco pro sebe. Přijde mi, že kouká nyní jenom na sebe a mě a děti neřeší. Bez dětí samozřejmě nechce být, ale je rozhodnuta se odstěhovat a děti navštěvovat. Když se s ní bavím a tom jak to vše bude, že bude muset platit výživné, návštěvy budou určeny atd. tak to nechápe. Chce nadále do domu docházet, být s dětmi, uklidit, vyprat a večer se přesunout do svého. Z logiky věci tomu nerozumím a nevím co dělat. Nejvíc mě, ale mrzí, že to už oznámila dětem a ty velmi trpí. Samozřejmě, že zatím nemá kam jít a každý den je to jinak. Pozitivní je , že už uznala, že musí navštívit psychologa.