Tři týdny se taháte s deštníkem, kamkoliv se hnete: co kdyby se na jasné letní obloze náhodou objevil mrak. Jakmile jednoho dne deštník pověsíte doma na věšák, získáváte záruku, že do několika hodin spadnou z nebe trakaře. Samozřejmě, že vás nejprudší déšť zastihne přesně mezi vaším domovem a kanceláří, aby nemělo cenu se vracet. Jestli chcete přivolat další období sucha, vraťte deštník do tašky.
Zákon schválnosti funguje spolehlivě. Pupínek na obličeji vám vyraší přesně ve chvíli, kdy máte před sebou důležité rande. Benzin v autě dojde, když je nejbližší benzinka v nedohlednu, a u pokladny si vždy stoupnete do té nejpomalejší fronty.
Svět zákona schválnosti trefně shrnují takzvané Murphyho zákony, z nichž první formuloval jistý Edward A. Murphy. Kapitán, který se podílel na pokusech amerického letectva. Do poznámek si zapsal třeba toto: "Pokud existuje nějaký způsob, jak to udělat špatně, najdu ho." Letící kamínek nikdy nemine přední sklo auta
Také platí, že první hmyz, který se rozpleskne na čistě umytém předním skle auta, přistane přesně ve výši vašich očí. Když se vám při šití ztratí jehla, můžete obrátit pokoj vzhůru nohama, a neobjevíte ji. Zákeřně počká na chodidlo toho člena rodiny, který vám nejčastěji vyčítá, že si tu "zatracenou jehlu nikdy nepohlídáte".
Jeden z modifikovaných Murphyho zákonů nabádá: "Jestliže se pokoušíš zatlouct do zdi hřebík a on ti upadne na zem, neztrácej čas hledáním, nemáš šanci. Jednoduše si zuj botu a sundej ponožku, potom šlápni náhodně na jakékoliv místo pokoje bez ohledu na to, jak je velký. Hřebík najdeš tam."
Kdyby na posekané zahradě velikosti fotbalového hřiště seděla jediná včela na jediném květu jetele, trefíte ji. Šlápnete na ni bosou nohou, přestože nikdy bez bot nechodíte, jenže zrovna teď vám drtil patu kamínek a vy se snažíte vystrnadit ho z boty. Nemusím už připomínat, že nejspíš budete jediný alergik ve skupině lidí kolem vás, z nichž nikdo nedostal žihadlo dvacet let. Proč taky, když včelí jed snášejí dobře.
Čím dále jste od WC, tím víc se dítěti bude chtít na záchod
Dá se to říct i jinak: šance, že se vašemu dítěti bude chtít na záchod těsně před odchodem z bytu, je přímo úměrná době, kterou jste strávili jeho oblékáním do x vrstev oblečení, násobená dobou strávenou zavazováním tkaniček. A samozřejmě dost závisí i na tom, jestli spěcháte.
Největší scénu udělá váš jinak klidný potomek, když máte pracovní pohovor, na čas domluvenou návštěvu lékaře nebo když spěcháte do divadla. Jakmile odcházíte ven bez něj a máte na sobě ty nejkrásnější šaty, dítě vám je pozvrací přesně v okamžiku, kdy se s ním loučíte u dveří a dáváte mu poslední pusu na rozloučenou.
Před pár dny jsme vyrazili s kamarádkou, její dcerou a synem na krátkou dovolenou. Ačkoliv děti nebyly nemocné už pěkně dlouho, do poslední chvíle jsme netušily, jestli vůbec odjedeme: dvouletý chlapeček dostal horečky. Teplota klesla den před odjezdem, riskly jsme to.
První večer jsme uspaly děti, otevřely si víno. A holčička začala zvracet. Přesně podle zákona schválnosti: dítě se vám znovu pozvrací, až když zlikvidujete veškeré škody a převléknete jeho i postel. Třikrát za sebou. Následující dva dny se zdálo, že bude klid.
Odvážně jsme proto doplnily zásoby na další pobyt a přesně ve chvíli, kdy jsme nákup dovlekly do chalupy a uložily, kam patří, chlapečkovi se vrátila teplota. A jelo se domů.
Ať děláš, co děláš, vždycky je to do kopce a proti větru
Na dopravní situace existuje celý seznam Murphyho zákonů. Jsou tři hodiny ráno, na ulicích pusto a prázdno, vy přijíždíte ke křižovatce a v tu chvíli se objeví auto, kvůli kterému musíte zastavit a dát mu přednost. Zbytek cesty jiný vůz nepotkáte.
Dvacet minut kroužíte kolem svého cílového bodu a nemůžete najít jediné volné místo na zaparkování. Konečně se uvolní jedno v té nejvzdálenější ulici, odkud musíte kvůli zpoždění běžet (nejlépe do kopce), abyste stihli schůzku. Při svém cvalu napočítáte pět volných míst. Poslední je přímo před místem vaší schůzky a právě do něj zajíždí člověk, s nímž se máte sejít.
Víte, jak nejsnáz docílit toho, abyste nemuseli při průjezdu městem stát ani jednou na červenou? Stačí, aby člověk nutně potřeboval napsat rychlou esemesku, vytáhnout cokoliv z kabelky nebo se napít.
Murphyho zákonyPlatí v dopravě, ve zdravotnictví, v běžném životě. Murphyho zákony pojmenované podle amerického inženýra shrnují pravidlo, že cokoliv můžete udělat špatně, tak to špatně taky uděláte. Jakmile se něco osvědčí, přestane se to vyrábět. Když se vám konečně podaří udělat něco, co jste si celý život přáli, nejraději byste dělali něco úplně jiného. Každý drát ustřižený na potřebnou délku je příliš krátký. Pravděpodobnost, že panty u domovních dveří budou skřípat, je přímo úměrná tomu, jak pozdě přijdete domů. Peníze nenadále spadlé z nebe obdržíte vždy současně s nečekanou složenkou na obnos ve stejné výši. V průběhu několika měsíců se vyskytnou pouze tři společenské události, které za něco stojí. Zákonitě pak všechny připadnou na týž večer. Kniha, za kterou jste dnes vydali horentních 800 korun, vyjde zítra brožovaná. Že je potravina zkažená, zjistíte teprve dvě hodiny poté, co jste ji požili. Šedesátidenní záruka vám zaručuje, že se výrobek pokazí 61. den po zakoupení. Čím déle čekáte v jedné frontě, tím vyšší je pravděpodobnost, že jste si spletli okénko. |
A pokud se na výletě vydáte zkratkou, věřte tomu, že vámi vybraná zkratka bude nejdelší spojnicí mezi místem, kde stojíte, a kam chcete dojít. Jak už bylo řečeno ve Sněženkách a machrech: "Jedeme zkratkou, pánové. Je to sice dál, ale zato horší cestou."
Policejní hlídku potkáte jen tehdy, když máte několik dní propadlou technickou, nesvítí vám přední světlo nebo jste z auta ztratili espézetku. A když jako řidička jdete vyřídit pokutu za špatné parkování na policii, obléknete sukni, nasadíte patřičně provinilý výraz, místo chápajícího strážníka bude na služebně sedět žena, kterou bolí zuby.
Před měsícem se mi rozbilo auto a vařilo při pojíždění v dopravní zácpě: nikdy dřív jsem se nedostávala do kolon na D1 tak často jako teď, když jsem to nejméně potřebovala. Poprvé v páteční podvečerní špičce.
Podruhé jsem "chytře" počkala na osmou večer, nehoda se v mém směru stala v sedm a já jsem zase byla nucena poskakovat kolem uvařeného auta. Cestu do autoservisu jsem si naplánovala na třetí odpoledne, kdy bývá na dálnici poměrně klid. Pokud se nestane nehoda. Kdy jindy než ve dvě.
Jeden z Murphyho zákonů praví, že kdyby na obrovském parkovišti zůstala pouze dvě auta, jedno z nich bude blokovat to druhé. A vzpomněla jsem si ještě na jednu dávnou bizarní nehodu. Z malé vesnice, kde máme známé, vyjížděl za tmy cyklista a vědom si toho, že nemá žádné světlo a mohl by se s někým u krajnice srazit, jel přesně uprostřed silnice. Nepočítal s tím, že z vesnice proti němu vyrazí jiný cyklista, který bude mít navlas stejný nápad.
Nejrychleji něco najdeme, začneme-li hledat něco jiného
Klíče vždycky leží až na dně tašky. Až na situace, kdy hledáte cokoliv jiného. Jakmile potřebujete flashdisk nebo lesk na rty, nejdřív na vás vyskočí klíče. A pak stojíte před domem, zuřivě hrabete mezi peněženkou a desítkami dalších nezbytností a klíče jsou ukryté pod podšívkou, do které se předtím dokázaly vměstnat dírou velikosti lentilky. Nemusím dodávat, že rychlost, s jakou kýžený svazek z tašky vydolujete, se odvíjí od toho, jak silný je liják na ulici.
Také platí, že věc, kterou nutně potřebujete, máte vždy v jiné kabelce, v jiném bytě, v jiném autě. A jak bylo řečeno na začátku: to, co hledáte, najdete, až když hledat přestanete. Prohrabujete psací stůl, v němž by se měl skrývat diplom z vysoké, a objevíte občanku, po níž jste vyhlásili pátrání v březnu a před týdnem vám konečně udělali novou. S diplomem se shledáte na podzim, až přijde čas na otázku, kde že vlastně zůstal ten papírový drak z loňska.
Máš-li obě ruce od šmíru, ihned tě začnou svědit oči
Kdy je nejvíce pravděpodobné, že rybáři zabere ryba? Když se vzdálí od vody, aby si opodál zapálil cigaretu nebo zatelefonoval. Voda tekoucí ze sprchy se taky zastaví až v momentu, kdy nanesete na hlavu patřičné množství šamponu a pořádně ho napěníte.
A pokud čekáte několik dní na řemeslníka, který vás stále odbývá, že nemá čas, objeví se, když balíte děti na tábor, stůl je plný špinavého nádobí a nedojedených zbytků od snídaně, vy máte na sobě ten nejsepranější župan a na hlavě drn mastných vlasů.
Vracíte se domů a už ode dveří slyšíte vyzvánění telefonu: je 99procentní pravděpodobnost, že přestane zvonit ve chvíli, kdy si přiložíte sluchátko k uchu. Jestli se vám zcela náhodou a navzdory několika nárazům holeně do nábytku podaří hovor dostihnout, půjde o omyl.
Předmět spadne vždy tak, aby napáchal co nejvíc škody
Na zeď v novém bytě přibijete pět poliček a spadne právě ta, která trefí televizi a při pádu rozbije nejoblíbenější vázu. Zde se mimo jiné projevuje pravidlo, že předměty se ničí přímo úměrně své ceně neboli otlučený porcelánový hrnek vám z ruky neupadne.
Otevřená dóza s cukrem nebo solí se neporoučí k zemi předtím, než celou kuchyň vygruntujete. O krajíci chleba, který vždycky padne namazanou stranou dolů, jste slyšeli. Navíc ještě platí, že barva podlahové krytiny, na níž se chleba rozmázne, je ovlivněná tím, čím ho namažete. Světlý koberec přitahuje rybízovou marmeládu, tmavý zase rohlík se sýrem.
Největší úspěchy máte, když vás nikdo nevidí
Couvání na parkovací místo u chodníku není vaší silnou stránkou a najednou se trefíte na centimetr přesně. S mírně znuděným výrazem, jako že tohle je normální výkon a v zimě se na parkovišti otáčíte zásadně přes ručku, vylezete ven, abyste spočítali obdivovatele. Nedívá se nikdo! Dokonce i ten pejskař je otočený na druhou stranu.
Ovšem potupu o pár hodin později, kdy vám auto při parkování třikrát chcípne, si vychutnají všichni dělníci, kteří zateplují protější dům, a nešetří "vtipnými" postřehy k vašemu řidičskému umění.
Zcela jistě nikdo neuvidí váš perfektně vydařený manévr na lyžích, ovšem když se rozplácnete, stane se to před restaurací v čase oběda. A nepočítejte s tím, že nejlepší svíčkovou svého života uvaříte, když se ohlásí na oběd tchyně.
Zbývá pět řádků a mně se právě seknul počítač. I v případě psaní článků totiž platí, že automatické ukládání textu selže ve chvíli, kdy je článek zcela dopsaný. Vždyť co se může pokazit, pokazí se.
