Britská královna Viktorie zapůsobila jako novodobá influencerka. Po jejím vzoru se nevěsty začaly strojit do bílé.
Bílé šaty
Podle průzkumů z roku 2018 se celých 83 % nevěst vdávalo v bílém. Přitom se jedná o jednu z mladších svatebních tradic. Původ má až v roce 1840 v Anglii. Toho roku se vdávala mladičká britská královna Viktorie za prince Alberta Sasko-Koburského. K oltáři došla v nákladné róbě z hedvábného saténu s 5,5 metru dlouhou vlečkou, zdobené metry drahocenné devonské krajky a čerstvými pomerančovými květy.
Viktoriina toaleta způsobila doslova svatební revoluci. Každá snoubenka té doby chtěla působit stejně křehce, nevinně a přitom majestátně jako panovnice. Ačkoli byly módní bílé šaty zprvu záležitostí pouze urozených a majetných rodin, postupně se zvyk rozšířil mezi všechny vrstvy společnosti.
V dřívějších dobách se přitom bílá nosila jen málo, třeba ve Francii byla považována za barvu smuteční a jinde nevěsty a především jejich rodiče chtěli dát na odiv své bohatství barvenými, vyšívanými a kovy protkávanými textiliemi. Svatební šaty bývaly často těmi nejhonosnějšími a nevěstinými nejoblíbenějšími. Zcela běžně je po svatbě oblékala při slavnostních příležitostech.
S ideou toho, jak vypadaly svatební šaty ve středověku, si pohrál v devadesátých letech návrhář Oscar de la Renta.
I přesto, že Viktorie zapůsobila na evropskou společnost jako novodobá influencerka, první ženou, kterou známe jménem, a která se prokazatelně a cíleně vdávala v bílém, byla Philippa, královna Dánska, Norska a Švédska v roce 1406.
Na sobě měla dlouhou bílou hedvábnou tuniku lemovanou kožešinou z „popelky“ (veverky popelavé) a hranostaje a bílý plášť. Mládí a čistota byly v jejím případě zjevné i bez toho, onoho roku oslavila teprve dvanácté narozeniny.
Bílé řízy se při svatbách běžně nosily už ve starověkém Římě, tehdy však nešlo o nic výjimečného, neboť bílá byla oblíbenou a rozšířenou barvou.
Prsteny se na prsteníček navlékaly už kolem přelomu letopočtu. Věřilo se, že se v něm nachází žíla lásky.
Snubní prsteny
O poznání starší tradicí je výměna snubních prstenů. První doklady o prstenech, které symbolizují nekonečno, pocházejí ze starověkého Egypta před třemi tisíci lety. Nosili je faraonové a zdobil je had Uroboros požírající svůj vlastní ocas, který měl přestavovat cyklickou podstatu věcí.
Když Alexander Veliký dobyl Egypt, zvyk nosit tyto prsteny a dávat je svým vyvoleným se rozrostl mezi obyvatele jeho rozsáhlé říše. Prsteny se už tehdy navlékaly na prsteníček. Věřilo se totiž, že se v něm nachází „vena amoris“, žíla lásky.
Before a diamond was "forever"... there was a thimble? Read all about the history of engagement and wedding rings in our latest blog post at Kimberfire.com! #toronto #canada #love #marriage #education #history #jewelry #weddings
Ve středověku se začaly snubní prsteny zdobit drahými kameny, které si Evropané spojovali s různými vlastnostmi: rubíny s vášní, safíry s nebesy a nevinností, diamanty se sílou svazku.
Právě poslední jmenované byly nejoblíbenější, a to jak v případě snubních, tak i zásnubních prstenů. Velkou roli opět hrála královna Viktorie, která byla pověstná svou láskou k diamantům. Oblíbené byly také prsteny, které fungovaly jako puzzle – dva kousky přesně zapadaly do sebe.
Protože některé protestantské církve považovaly prsteny za marnivé, začali muži dávat svým ženám při sňatku zdobený náprstek, který poté posloužil při šití textilií do nového domova.
Až do 20. století nosily snubní prsten hlavně ženy. Jejich drahé polovičky méně často, ačkoliv církev nabádala k výměně prstenů, mužům měly sloužit jako připomínka věrnosti.
Tradice pánských snubních prstenů se rozmohla až během druhé světové války, kdy je američtí a evropští vojáci začali nosit jako vzpomínku na své milované, které zanechali doma.
Modrá už odedávna značí čistotu, věrnost a lásku, což jsou podle starých norem tři pilíře úspěšného sňatku.
Něco nového, starého, půjčeného a modrého
Každá nevěsta má mít ve svatební den něco nového, starého, půjčeného a modrého. Tato tradice k nám taktéž dorazila z Anglie, konkrétně z hrabství Lancashire, kde se k ní poutá říkanka: „Something old, something new, something borrowed, something blue and a sixpence in your shoe.“ Poslední verš praví, že by nevěsta měla mít ve svůj velký den v botě šestipenci, tj. drobnou minci.
Každý z aspektů má přitom určitou symboliku a nevěstě je často předávala matka nebo sestra. Něco starého mělo uctít tradice i předky a zároveň posloužit jako amulet, který odežene zlé duchy způsobující neplodnost. V minulosti šlo často o vzácný rodinný šperk, který nevěsta dostala od svých rodičů v předvečer svatby.
Svatební sezona začíná. Poradíme vám, co na sebe a jak se vyhnout trapasům |
Něco nového se naopak váže k budoucnosti a značí novou kapitolu v životě dotyčné, která započne ve svatební den. Není třeba složitě přemýšlet, co by to mohlo být – většinou si lze věc odškrtnout svatebními šaty, závojem nebo botami.
Něco půjčeného by si snoubenka měla obstarat od někoho, kdo je šťastně ženatý nebo vdaný, aby se kousek rodinného štěstí přenesl i do nového svazku. Možná vás překvapí, že v minulosti to často bývalo spodní prádlo matky nebo babičky, což opět souviselo s plodností. Dnes si nevěsty většinou půjčují šperky.
A pop of ‘something Blue’! DID YOU KNOW- something blue is a wedding tradition meant to ward of the evil eye as blue stands for purity, love, and fidelity
I love these wedding heals seen over on @stylemepretty such a delicate was to tie in an the tradition.
.
.
.
.
.
.
.
#weddingplanner #ukweddingplanner #luxeweddingplanner #weddingplanning #englishwedding #ukwedding #wedding #weddings #weddingshoes #weddingheels #weddingdress #somethingblue #tradition #weddingtradition #floral #weddinginspo #weddinginspiration #weddingshoesideas #midlandsweddingplanner #staffordshireweddingplanner #shropshireweddingplanner #warwickshireweddingplanner #midlandswedding #staffordshirewedding #warwickshirewedding #instawed #instawedding #instabride #weddingday #weddingsofinatagram
Abychom zjistili, co přesně znamená požadavek mít něco modrého, musíme zabrousit k symbolice barev. Modrá už odedávna značí čistotu, věrnost a lásku, což jsou podle starých norem tři pilíře úspěšného sňatku.
Ve svatebním outfitu se nejčastěji objevuje jako podvazek, pár modrých kytek však můžete začlenit i do pugétu. Drobná mince, v Česku neznámá a i v Anglii často opomíjená, má do rodiny přinést prosperitu. Nevěsta ji většinou dostává od svého otce krátce předtím, než se ruku v ruce vydají k oltáři.
Házení kytice je trik nevěst, jak se vyhnout nechtěnému osahávání a otrhávání šatů.
Házení kytice
Házení kytice je další tradicí, kterou dodržujeme už dlouhá staletí. Ve středověku se svatební hosté i veřejnost snažili dotknout nevěsty a nejlépe ukořistit kousek jejího oděvu, což jim mělo přinést štěstí.
Jistě není náhoda, že princip zde byl stejný jako v případě svatých ostatků. Lidé věřili v magickou moc nejrůznějších tokenů týkajících se svatých lidí nebo posvátných příležitostí, kam spadal i sňatek.
Bouquet toss my fav!!!! #northlandphotographer #jessicajellickphotography #whangareiphotograher #wedding #bridesmaids #flowertoss
Házení kytice je jednoduše trik nevěst, jak se vyhnout nechtěnému osahávání a otrhávání šatů. Hned po odhození kytice opustily i se svými ženichy hostinu a odebraly se do soukromí.
I dnes, kdy nevěsta hází pugét mezi neprovdané dívky, zůstala tradice večerní záležitostí. Traduje se, že ta, která ho chytne, je další na řadě. Jedná se o klidnější akci než ve středověku, ačkoliv i ona se může stát nebezpečnou, když přítomné dámy zapojí ostré lokty a jehlové podpatky.
Uklízení střepů je starodávná tradice, která měla pomocí rachotu z rozbíjeného talíře odehnat zlé duchy, a navíc prověřit schopnost manželů spolupracovat.
Zametání střepů
Čerství novomanželé si ani nestačí vydechnout, a už je čeká první povinnost – zametání střepů. Většinou talíř rozbije obsluha restaurace, ve které se koná svatební hostina, hned po příchodu svatebčanů.
Jedná se o starodávnou tradici, která měla pomocí rachotu z rozbíjeného talíře odehnat zlé duchy, a navíc prověřit schopnost manželů spolupracovat. Symboliku skýtají i samotné nástroje, kdo se chopí lopatky, stane se hlavou domácnosti, na druhého zbude společně se smetáčkem role podřízená.
Po úspěšném zametení střepů, které někdy svatebčané dokážou řádně znepříjemnit jejich vysypáváním z lopatky nebo rozlámáním na menší kousky, si manželé obvykle nechají úlomek nejen pro štěstí, ale také proto, aby jim nikdo nemohl vzít opětovným poslepováním střepů jejich štěstí zpět.
Obdobnou úlohu má i pojídání polévky z jednoho talíře děravou lžící. Opět má prověřit schopnost páru spolupracovat a spravedlivě se podělit.
Pokud bychom se drželi druhé verze původu tohoto svatebního zvyku, nejspíš by vypadal nějak takto.
Přenesení nevěsty přes práh
Alespoň jednou za život by měl zapojit svaly a alespoň kousek nést svou vyvolenou v náručí každý muž. Jen tak ji totiž podle tradice uchrání před zlými duchy. Opět se jedná o velmi starý zvyk, který můžeme datovat už do dob antického Říma.
Správně by se mělo jednat o práh prvního společného domova, kam se dvojice stěhuje hned po svatbě, dnes většinou poslouží práh restaurace, kde se koná hostina. Pokud by totiž nevěsta o práh zakopla, číhající zlé entity by ji mohly chytit a už nepustit.
Avšak existuje i druhá, o něco temnější teorie, jak tento zvyk vznikl. Má se vázat k únosu Sabinek, tedy žen z kmene Sabinů. Podle pověsti je unesli Římani, kteří potřebovali ženy, aby zalidnili nově založené město.
Protože se Sabinky vzpouzely, donesli si je do svých domovů v náručí a na zádech. I přes otřesné okolnosti si zvyk osvojili obyvatelé celého rozsáhlého římského impéria a vžil se natolik, že přetrvává dodnes.
