Koupím, obleču nanejvýš párkrát, po půl roce vyhodím. Taková je v současnosti mantra mnoha zákazníků především na Západě. Oděvní firmy nám den co den servírují nové kolekce plné kousků okopírovaných z přehlídkových mol vlivných, luxusních značek. Je těžké na tento kolotoč nenaskočit. Zvlášť když v nás stále žije představa, že střídat jen pár osvědčených oděvů je faux pas.
Jak poznat fast fashion
|
Škůdce od začátku do konce
Malicherná potřeba zalíbit se okolí má však závažné dopady na životní prostředí. Textilní výroba – a pozor, týká se to i obyčejné bavlny – spotřebovává ohromné množství vody. Na výrobu jednoho trička je potřeba neuvěřitelných 2 700 litrů sladké vody, jejíž zdroje však průmysl zároveň znečišťuje toxickými barvivy.
Buďte eko. Tři snadné kroky, jak ušetřit přírodu, peníze a žít lépe |
Každý rok se navíc při praní uvolní půl milionu tun umělých vláken, které skončí v oceánech. Jen pro představu, toto číslo odpovídá 50 miliardám plastových lahví. Lépe na tom není ani ovzduší. Asi 10 % světových emisí uhlíku jde na vrub textilnímu průmyslu. Může za to především doprava oblečení přes půl zeměkoule.
Avšak není to jen životní prostředí, které trpí pod náporem textilní nadvýroby. Dělníci v textilkách často pracují dlouhé hodiny bez přestávky za nedůstojné mzdy, navíc v nebezpečném prostředí a bez základních práv.
Ohromná plocha přecpaná oblečením, jehož obdobu jsme před pár týdny viděli na molech. Takto to vypadá v typické prodejně rychlé módy.
Seznam děsivých následků rychlé módy ovšem rozhodně není u konce. Škodí totiž nejen při svém vzniku, ale také po tom, co ji prodejce vyřadí z nabídky nebo zákazník ze skříně.
Přes osmnáct milionů tun textilu končí ročně na skládkách, odpadu spojeného s textilní výrobou je však až 92 milionů tun. Vyhodíme přitom až 60 % nákupů uskutečněných v ten samý roku.
Skládka použité módy v chilské poušti Atacama
Přehnané iluze bychom si neměli dělat ani ohledně vhození vyřazeného oblečení do popelnice na textil, byť jde stále o lepší alternativu k běžné směsi. Pouhé jednotky procent celkového objemu jdou na charitativní účely, další část se využije na výrobu izolací a náplní do matrací, hraček, polštářů a jiných výrobků.
Experti: Greenwashing není jen o lhaní. Firmy často nevědí, že se ho dopouštějí |
Krabice s nápisem „Odevzdej staré, získej nové“ nebo „Pomozte nám zachránit planetu“ v prodejnách rychlé módy jsou často jen působivým greenwashingem.
Posmrtný život rychlé módy
Drtivá většina nechtěného textilu putuje do spalovny nebo na skládku. Mohou být lokální v daném státě, nezanedbatelná část však skončí v zemích třetího světa. Tady se oděvy rozkládají. Některé kousky z umělých vláken i stovky let.
Asi není třeba dodávat, že i v této fázi svého „života“ znečišťují půdu a vodu, do ovzduší se navíc při jejich rozkladu uvolňuje metan, který je zodpovědný za globální oteplování víc než oxid uhličitý. Přesto kolem skládek žijí celé komunity lidí, kteří se odpadky přehrabují a část textilu opět zužitkovávají.
Mnoho lidí nejspíš stále žije v iluzi, že o naše obnošené oblečení rozvojové státy Afriky a Asie stojí. Země jako Rwanda, Keňa, Tanzánie, Uganda či Burundi však už omezily, zakázaly či se aspoň pokusily zakázat import secondhandového textilu.
Jeho objem je zkrátka příliš velký. Mytičtí „potřební“, které bychom tolik chtěli šatit, prakticky neexistují, nebo si s plesnivými a znečištěnými hadry neumějí poradit.
Keňa se topí v moři textilního odpadu. Použité oblečení slouží i jako obživa |
Abychom byli úplně spravedliví, luxusní značky se mnohdy nechovají lépe. Aby nemusely své zboží prodávat ve slevě a tím devalvovat jeho status, nechávají ho raději pálit. Jedná se pro ně navíc o levnější způsob, jak se zboží zbavit, než ho převážet a prodávat na jiných trzích.
V roce 2018 vzbudily velký poprask zprávy, že britský módní dům Burberry nechal spálit zboží v hodnotě téměř třiceti milionů liber. Tento incident se stal symbolem toxického přístupu drahých značek. Stejné praktiky se však dopouští i Louis Vuitton, Coach či Michael Kors.
Využijte to, co máte doma
A jak se tedy v módě chovat udržitelně? Nad nákupy přemýšlejte. Pokud se vám něco líbí, vyčkejte nejprve několik dní a kousek si kupte, pouze pokud vás myšlenky na něj ani po této době neopustily. Dávejte přednost oblečení z druhé ruky a snažte se využít to, co už vlastníte. Spoustu věcí, které přijdou do módy, už možná máte ve skříni.
Budoucností je sdílení a opravování věcí, říká propagátorka udržitelné módy |
Nakupujte kvalitní, minimalistické kousky z přírodních materiálů, které budou in ještě za několik let, a až uzraje čas, snadněji se rozloží. Závěrem dodejme, že řídit se pravidlem „nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat levné věci“ je prospěšné. Nejen pro naši peněženku, ale i pro životní prostředí.
