Mé kamarádky Arezu a Nina mi jednou ukazovaly staré fotky ze střední školy. Přes nevýraznou tvář, široká obočí, krepaté vlasy, brýle a pytlovité černé oblečení jsem je nemohla poznat.
"Malovat ani depilovat jsme se ve škole nemohly, ale když jsme ji vychodily, tak jsme si užily 'makeover'," vypráví pobaveně Arezu a stejně nevěřícně jako já si prohlíží své staré fotky.
Dnes si své nádherné vlasy barví na tmavší blond a fouká každý den. Z domu nevyjde bez rtěnky, tvářenky a černočerných dlouhých řas. Přirozené obočí neexistuje, leda u některých žen v čádorech. A nesluší jim.
Evropský make-up vynásobte třemi
Vedle dívek s mandlovýma očima obkrouženýma precizními dramatickými
Peršanky se v dávných dobách rády líčily, ale musely být vdané. Dnes by podle islámských pravidel neměla make-up na veřejnosti nosit žádná žena. Přesto ho používají skoro všechny. |
linkami, s výraznými zdravíčky a hustými prameny, které se jim většinou naschvál nevešly pod šátek, jsem se cítila jako ošklivka. I přes to, že díky světlým vlasům se mi na ulici dostávalo pozornosti jako zatím nikde jinde. Jenže výrazně se malovat je proti islámským zákonům, a tak se mi nechce provokovat. Když Íránku odchytne náboženská 'módní' policie, většinou jim prý bez mrknutí vystínovaného oka zaplatí pokutu a jde dál. Ale já zatím takovou vyřídilku nemám.
V každém případě se jejich make-up od našeho zas tak neliší. Prostě ho jen vynásobte třemi. Pořádná vrstva, která něco vydrží i v každodenních pětatřicetistupňových vedrech, je vlastně i potřebná. Přesto zůstat v těchto podmínkách přitažlivá, nebo alespoň upravená, chce zkušenost a um. Více prostě znamená opravdu více.
V obchodech na mě čekalo další překvapení: k dostání byla v podstatě každá západní značka. V obrovském nákupním řetězci Hyperstar, vedle kterého jsem na západě Teheránu bydlela, bylo nejvíc nerváno právě v oddělení kosmetiky. Nad lahvičkami šamponů či laků na nehty se tu skláněli i muži se svými manželkami či přítelkyněmi.
I v menších drogeriích, stejně jako ve všech obchodech, pracuje většinou pánská obsluha. Kromě notoricky známých výrobců jako je L'Oréal nebo Nivea, ale místní nedají dopustit na tradiční místní přípravky, které nakupují jak v klasické lékárně zvané atary, tak ve stánku na jakémkoliv trhu.
Atary je celkově zajímavé místo. Kromě bylinek a přírodních přípravků určených třeba i na odstraňování chloupků, se většina sortimentu točí kolem snižování váhy. Přírodní laxativa, kapičky z limetkového oleje pro nabuzení metabolismu, různé "přírodní" prášky... Zní to povědomě?
Kočičí oči přežijí staletí
Turista, lačný po dávných zkrášlujících recepturách, může velmi snadno sehnat třeba černidlo sormeh a blátivé mýdlo sefidab, a potom také golab, neboli květinovou vodu. Ostatní tradiční perské šminky pomalu vytlačila moderní kosmetika. Ale sormeh, sefidab a golab si svoje místo uhájily. Nic západního se jim prý nemůže vyrovnat.
SormehSormeh, jinak známý také jako kohl - který podle některých zdrojů na oční linky používal i sám Darius Veliký - býval nejen obyčejnou ozdobou pro tváře Blízkého a Středního východu, ale černidlo fungovalo i jako ochrana očí před sluncem a pískem. Nosili ho všichni, ovšem zatímco chudí jej nanášeli obyčejným dřívkem, bohatí si sormeh dopřávali třeba z nádobek ze slonoviny. Zajímavou etymologickou tečkou za kočičíma očima může být fakt, že z arabského al-kuhl vzniklo slovo alkohol. |
Použití starodávného černidla someh vypadá pro Evropana strašidelně. Působí to, jako byste si bělmo dráždila třískou. Špičatým dřívkem musíte rychle přejet vnitřní víčko ze strany na stranu, a to už chce trošku odvahy. Prošla jsem tři tržiště a našla jenom dvě pomůcky, které měly na špičce alespoň kapku pryskyřice, abych mohla sormeh někomu doma darovat a nevypadala, že chci své známé připravit o zrak. Každopádně líčení sormehem v prášku nevydrží úplně nejdéle a je zapotřebí ho často kontrolovat. V atary jsem pořídila i klasickou tužku, která jednak intenzivně a příjemně voní a také se s ní dá omalovat celé oko a barva vydrží.
Fanynkou sormehu je kamarádka Nina. Vyprávěla mi o jeho lékařských účincích: kterak čístí oko a tak podobně. Jenže moji radost zkazila troška pátrání na internetu. Jinde na světě ženy na černidlo zanevřely. Výzkumy totiž potvrdily, že antimonový prášek, ze kterého je sormeh vyroben, není pro lidský organismus vhodný. Může totiž způsobit alergické reakce a také otravu, což už prý ohrozilo několik příliš zvídavých dětí. Tak jsem raději koupila další suvenýr na poličku.
Dřívko na sormeh se skladuje třeba v dřevěných flakonech. Evropan ocení aslespoň kuličku z pryskyřice na špicce aplikátoru.
Bláto plné minerálů a růžová voda
Sefidab, doslova 'bílá voda', je nejzvláštnější výrobek ze všech tří. Když jsem poprvé přišla do koupelny mých hostitelek, překvapila mě vedle mýdel i kulička ze světlého bláta. Později jsem zjistila, že se sefidab prodává v různých velikostech a tvarech a do hladkého tvaru se doslova 'ogumuje' drsnou žínkou kiseh, kterou se potom společně s troškou vody nanáší na tělo a obličej.
Kdo často používá peeling, aby se zbavil odumřelých buněk, jistě mnohokrát narazil na skoro neřešitelný problém: jak si tělo odrhnout a nemít ho potom suché jako starou větev? Právě sefidab, která pochází z minerálních pramenů, je řešením. Vyhovuje i citlivé pleti, funguje na zanesené póry a co víc, oceňují ji i muži. Z cesty do Íránu jsem musela přivézt jeden pytlík kamarádovi, který si pochvaloval, jak mu sefidab dělá dobře na tváře podrážděné holením.
Hra o pobyt v lázních VElichovky9. hledané slovo: ona.idnes.cz |
Z květinové vody golab se zase vyrábějí parfémy nebo krémy. Nejznámější je růžová voda, která se přidává i do jídel a slouží také náboženským účelům.
Baštou golabu je nádherné historické město Kašán. Obchůdky plné čirých i hutných a zabarvených květinových vod se najdou na každém rohu. Někteří dobrodruzi dokonce tvrdí, že golab může mít ve větším množství i omamné účinky. Zkusila jsem a můžu potvrdit, že voda z růže určitě lépe voní než chutná. Ale pak jsem si připomněla, že v Íránu panuje tvrdá prohibice a lokla si rychle ještě párkrát. Až na pocit navoněného jazyku, účinek bohužel veškerý žádný.
Na tržištích se kromě surových květinových vod dají koupit i parfémy tuzemské výroby. Během procházky mezi stánky se mi několik prodejců snažilo nabídnout buď klasickou orientální těžší vůni, nebo nějakou napodobeninu Chanelu nebo Diora. Nakonec odcházím s malým flakonkem za dva dolary. Kapičky žluté olejovité tekutiny se mi rozeznívají na kůži a za mnou se táhne jasmínový opar.