Vizitka
|
"Když to zvažuju dneska, měla jsem se vyučit nějakému řemeslu, protože si říkám: Vždyť já nic jiného, co by mě uživilo, vlastně neumím. Ale možná jsou to zbytečné strachy, kdybych se sbalila a šla dělat cokoli, tak to zvládnu. Vím, že spousta jiných lidí by chtěla být na mém místě, dokázat v práci to, co jsem ve svém věku dokázala já. Tihle lidé si teď možná řeknou, že jsem nevděčná, když mi na tom vůbec nezáleží, klidně bych se toho všeho vzdala," říká Helena Dvořáková.
"Uvědomuju si, že hraní je moje práce, jsem velice ráda za ty ceny, je to krásné, ale co dál?" přemýšlí, kam se posunout v kariéře.
Zkušenosti ze zahraničí už má, před lety hrála v Německu, nyní je jejím domovským divadlem Divadlo v Dlouhé. "Dostala jsem se do Prahy. Mohla bych se teď intenzivně věnovat cizímu jazyku a odejít do světa. Ale je mi třiatřicet a mám nejvyšší čas, abych založila rodinu. S přítelem se na děti těšíme, necháváme tomu volný průběh," říká třiatřicetiletá herečka, která prázdninové volno tráví především mimo Prahu. Kromě jiného také s partou kamarádek.
"Už několik let vyrážíme na chalupu, kam v tu dobu smí jen ženy, děti a psi. To je záležitost, která mě neskutečně nabíjí. Když je třeba něco udělat, každá hned ví, čeho se má chopit. Mám ráda mužskou společnost, oba dva póly mají svůj smysl, ale být jednou za čas výhradně v ženském kolektivu je očistné a všem ženám, stejně tak jejich mužům, to doporučuju," říká Helena Dvořáková.
